V minulém čísle jste se mohli dočíst o mých prvních dojmech ze studijního pobytu ve Švédsku, o mých názorech na zdejší zimu, na jazyk, na vysoké ceny, na švédské rysy a povahu, či na pseudo-milovnictví přírody. Nyní se pokusím představit některé ze svých dalších poznatků.
Zašesté Švédsko multikulturní. Ano ačkoliv se z pohledu Čecha, jenž ve Švédsku nikdy nebyl, může zdát tato země zřídka obydlená, a to výlučně jen mrazem ošlehanými seveřany, není tomu tak. Švédsko, které po několik desetiletí podporuje svoji imigrační politiku, z toho chtě nechtě začíná mít i problémy. Po druhé světové válce se do Švédska, které se nezúčastnilo žádné z velkých válek 20. století, začali stěhovat příslušníci zejména okolních národů, s podobnými kulturními zvyky. Po roce 1970 se sem však začínají stěhovat i národy zásadně kulturně odlišné a Švédové jsou podrobeni těžkému testu jejich tolik vychvalované tolerance. Etnocentrické a xenofobní chování, tak často kritizované v zahraničí, včetně Spojených států, zatížilo i Švédsko. Mezi osmdesátými a devadesátými lety 20. století zažilo Švédsko markantní vzrůst kriminality, což často bylo neprávem přisuzováno právě přistěhovalcům. Ačkoliv většina švédských imigrantů je k „zákonům poslušná“, někteří z nich bohužel zneužívají výhod švédského sociálního systému. Mnozí z nich jsou nezaměstnaní, žijí v oddělených čtvrtích a nemají tak daleko ke zločinům z důvodu jejich neschopnosti se začlenit do švédské společnosti, založené zejména na typicky švédských hodnotách.
Zasedmé – komunikace, aneb „když ticho mluví“. Až ve Švédsku jsem se dozvěděl, že známé přísloví „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“ má svůj původ právě v této skandinávské zemi. Ve většině zemí je ticho v konverzaci považováno za jaksi trapné, a proto se jej téměř každý mluvčí snaží vyplnit alespoň prohozením pár vět o počasí, nebo jinými známými „small talks“. Většina Švédů však toto chápe jako nepotřebné, anebo v horších případech jako dotěrné. Jejich konverzace by vždy měla mít nějaký konkrétní smysl nebo záměr. Jeden z důvodů je prý fakt, že švédština je velmi přímočarý jazyk a že neinklinují k žádnému přikrášlování informací. Ačkoliv rádi diskutují o vážnějších tématech, vždy se vyhýbají konfliktům a z hádek velmi rychle ustupují. Stejně již pozoruji delší dobu i jejich vztah k jakýmkoliv nařízením, či autoritám – poslouchají doslova. Nikdy nepřekročí žádný zákaz, a to ani v případě, že je na hlavu postavený. Má-li Švéd odejít z bazénu v 22 hodin, odejde v 21:59. Zkrátka ani nepřemýšlí o tom, že když se o něho nikdo nestará, mohl by tam být o deset minut déle. Je-li takové pravidlo někde napsané, musí jej dodržet. To samé je s jejich dochvilností, řeknete-li Švédovi, že party začíná v 21h neočekávejte, že přijde ve 21:30 – přesně ve 21:00 zaklepe na dveře – neexistuje, aby přišel v 21:15, nebo dokonce o půl nebo tři čtvrtě hodiny později.
[widgetkit id=9]
