Milí budoucí zájemci o erasmus,
právě teď sedím v pokoji v našem útulném bytečku v Görükle – což je studentské městečko nedaleko Campusu Uludağ Üniversitesi v Burse v Turecku – a píšu pro vás tento příspěvek. Této situaci však předcházelo mnoho a mnoho více i méně příjemných zážitků.
Po velmi pozitivních zkušenostech všech mých přátel, kteří vycestovali s programem Erasmus jsem se i já rozhodla vyzkoušet studium v cizí zemi. Naštěstí pro mě, výběrovým řízením jsem prošla a tak jsem se mohla vrhnout na zařizování všeho potřebného. Co bych vám doporučila před samotným odletem je sehnat si kontakt na někoho z univerzity, kam míříte a poprosit ho o pomoc například s výběrem předmětů a o nějaké užitečné informace do začátku.
Pokud míříte studovat do země, jejíž jazyk neovládáte, vřele doporučuju zúčastnit se před začátkem semestru kurzu EILC, kde vás naučí alespoň nějaké základy domácího jazyka. Já jsem o této možnosti nevěděla a byla to chyba. V Turecku anglicky mluví málokdo. Domluvit se na univerzitě problém není, ale pokud si potřebujete zařídit něco v obchodě nebo kdekoliv, tak je turečtina určitě užitečná.
Ohledně Turecka, před odjezdem jsem si musela zařídit vízum, pro které jsem kromě potvrzení ze školy potřebovala také potvrzení od turecké univerzity a výpis z rejstříku trestů s apostilou – ovšem tyto dva doklady úředně přeložené do turečtiny. Což není zrovna nejlevnější záležitost. Samotné vyřízení víza trvá přibližně dva týdny, dejte si pozor, aby váš pas měl delší platnost (pro vydání víza to někde vyžadují). Ale to, že máte v pase vízum, ještě zdaleka není vše. Po příjezdu musíte do 30 dnů navštívit cizineckou policii a požádat zde o povolení k pobytu, které stálo 138 TL (tureckých lirr) = 1800,- Kč. Nemluvě o tom, že povolení k pobytu máme pouze do 23.1.2011 (kdy končí semestr), ale letenku máme až na 10.2.2011, protože jsme si jí koupili podle data, které bylo uvedené na potvrzení ze zdejší univerzity.
Další větší problém nastal s používáním turecké SIM karty. Po měsíci bezproblémového používání se mi na telefonu objevilo „invalid SIM“. Od tureckých přátel jsem zjistila, že SIM karta je blokovaná pro používání v telefonu z cizí země. Tento problém lze vyřešit registrováním čísla s cestovním pasem – ovšem jen krátce po příletu. Takže až si půjdete koupit tureckou SIM kartu, vyžadujte registrování okamžitě, abyste předešli těmto problémům. Nyní jsme tento problém vyřešili jakousi nelegální cestou za dalších 15 TL.
To je asi pro začátek vše. Napsala jsem jen nejdůležitější problémy, se kterými jsme se tu setkali. Jinak v Turecku jsou všichni strašně moc milí, ochotní se vším pomoct a vstřícní. Po prvním týdnu tady jsem byla tak unešená, jak se nám každý snaží se vším pomoct. Všem co se rozhodnout také vycestovat s erasmem do ciziny přeji hodně zajímavých zážitků a zkušeností. A rozhodně doporučuji tuto cestu podnikout.
