Skip to main content

Stránky FP TUL pro zájemce o Erasmus+ a zahraniční mobility

Semestr na pedagogické škole v St. Gallenu, aneb jak se ze mě stala Frau

Tereza Korvasová

Pädagogische Hochschule St.Gallen

Vytvořeno

02 February 2023

Ročník studia

2. ročník

Studijní obor

NJ-AJ

Kontakt

This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.

K tomu, aby se z vás stala paní někdy stačí málo. Netřeba nákladné svatby ani vysokoškolského titulu. Někdy stačí popojet pár set kilometrů. Ale pěkně od začátku.  O tom, jak se ze mě stala Frau, jak jsme připravovali patenty, spaly ve stanu, mnoha dalších patáliích a taky o tom, jaké to je studovat na pedagogické škole ve Švýcarsku. 

9. únor. Za svitu slunečních paprsků přijíždíme se Simčou do Švýcarska. Na hranicích se neubráním úsměvu. Celník při představě kontrolování až po střechu plného auta lakonicky mávne rukou. Máme štěstí. Pravdou totiž zůstává, že těch 6 párů lyží, kila medu a malou knihovnu k tomu bychom do auta už nikdy nedostaly. Sotva 15 minut od rakouských hranic se nachází malá vesnička. Thal, tady budu bydlet. Vítá nás Franziska, moje mladá paní domácí, učitelka na základní škole. S prvním objetím padají předsudky o odměřenosti a chladnosti tohoto alpského národa. Do začátku výuky zbývá ještě téměř týden. Dost času na poznání blízkého i vzdálenějšího okolí, ochutnání místního zázvorového piva, zabouchnutí dveří i první hory. 

Všude okolo se třpytí sníh a rozléhá ticho přerušované jen našimi hlasy. Šlapeme na skialpech směrem vzhůru. Na obloze není jediný mráček. Vzhůru a ještě výš, na první švýcarský vrchol tohoto roku  (o mé posedlosti neustále se někam šplhat bude ještě řeč). Prostě krása. Normal, in der Schweiz. Slyšíme. To tady máme pořád, vtipkuje přítel mé domácí. Nahoře dostáváme Toblerone se siluetou Matterhornu a ukrytým medvědem. Čokoláda, hory, skvělá společnost a modré nebe.  Mohlo být zakončení prvního týdne víc příznačné? 

Návštěva základní školy, třídy mojí Franzisky pro mě představuje první setkání se švýcarským školstvím. Tedy abych to uvedla na pravou míru, školstvím kantonu St. Gallen, neboť školství, leč díky novému vzdělávacímu plánu částečně homogenizované, patří pod pravomoci jednotlivých kantonů. Překvapuje mě otevřenost žáků a jejich odlišný původ. Od Franzisky se dozvídám, že nejméně polovina třídy nepochází původem ze  Švýcarska a němčina tak není jejich rodný jazyk. Děti jsou zvědavé, ptají se proč jsem si vybrala právě jejich město proč jsem si vybrala alpskou zemí, kde standardní němčina představuje téměř první cizí jazyk. Jejich otázky mě nutí k zamyšlení. Proč? Protože mě vždy fascinovala různorodost, mnohojazyčnost, historie, mýty a samozřejmě příroda této země. 

První týden uběhl jako voda a nastal  čas na zahájení studia. Mám štěstí, zahajovala jsem  hned dvakrát. Pro vysvětlení v Liberci studuji kombinaci angličtinu a němčinu. Mým prvotním kritériem při výběru Erasmus destinace bylo kritérium německy mluvící země. Pedagogická škola St. Gallen nabízí ale také program International class pro anglicky mluvící mezinárodní studenty. Tento program probíhá v nádherné  budově zámku, ve městě na břehu Bodamského jezera. To bylo mé první zahájení. S obědem, komentovanou prohlídkou školy i kávou s docenty  (první setkání s plochou hierarchii). Druhé zahájení proběhlo na mé “domovské” části školy, kde se vzdělávají budoucí učitelé druhého stupně, v Gossau. Hned od prvního dne jsem měla přidělené tři buddy studenty. Studijní oddělení mě přivítalo taškou čokoládových pochoutek. Frau Schlauri, místní koordinátorka se o mě starala jako o vlastní. Celkově byla atmosféra již od prvního dne velmi přátelská, zvláště v Rorschachu, kde se připravují budoucí učitelé prvního stupně, téměř rodinná. 

Co jsem v St. Gallenu vlastně studovala? Studované předměty je možné rozdělit do čtyř kategorii: oborové předměty a jejich didaktika, vzdělávací studia, praxi a předměty z international class. Celkem 14 předmětů a 30 kreditů. Jen v krátkosti oborové předměty a jejich didaktika, jak už název napovídá, jednalo se o propojení oborových znalostí s didaktickými. Na to se na na PH St. Gallen velmi dbá. Z českého pohledu se daleko méně řeší objem znalostí a daleko více dbá na praktickou stránku, často jsme debatovali, často jsme přednášeli básničky, často jsme si hráli na žáky, občas i běhali před školou s balonky. Myšlenka výuky na pedagogické škole je tak ukázat studentům již od počátku praktické možnosti výuky a postupně k tomu připojovat teorii didaktiky. Vlastně jsem neměla žádné přednášky, ale pouze semináře. Očekávala se velká aktivita studentů. Jak jsem se cítila mezi místními studenty? Myslím, že mě vnímali zpočátku trochu jako raritu, byla jsem totiž jediná zahraniční studentka na této části školy. I díky učitelům jsem ale měla pocit, že do skupin patřím, se spolužáky jsem spolupracovala ve skupinách a mnozí mi ochotně pomáhali. 

A jak se ze mě stala Frau, paní Korvasová? I přesto, že jsem byla pouze na studijním pobytu, nikoli skutečnou studentkou PH St.Gallen, měla jsem šanci nahlédnout zblízka do fungování místní školy, stát se součástí, vést vlastní hodiny. Do doby vycestování jsem neměla šanci vést a plánovat vlastní hodiny. Měla jsem pouze asistenční/náslechové praxe. Švýcarská škola, vedení výuky v německém či anglickém jazyku, plnohodnotná příprava hodin a světe div se skutečné děti. Proto mluvím o učení se plavat a já se neučila plavat v dětském bazénku, nýbrž v řece. Každou středu jsem měla takzvanou půldenní praxi ve škole, která byla jen pár kroků vzdálená od pedagogické školy. Byla jsem přidělena do 7. třídy a mým lektorem i průvodcem se stal Lukas, třídní učitel. Každý týden jsem měla za úkol připravit si jednu či dvě vyučovací jednotky. Vzít v úvahu výukové cíle, metody i možné odpovědi žáků. Zpočátku jsem vyučovala angličtinu. Moje skupina čítala pouze devět dětí. Byli velmi šikovné, samostatné. Dbajíce rad Lukase jsem se snažila překonat pocit, že bych měla, jako vyučující, stát ve středu. Postupně jsem se učila zařazovat skupinové práce, interaktivní cvičení, pracovat na sobě, pracovat s třídou. Nakonec jsem si párkrát vyzkoušela i výuku němčiny s celou třídou. Musím říct, že praxe byla jednou z nejvíce přínosných zkušeností, dostala jsem příležitost učit se v reálném prostředí, zkoušet a dělat chyby. A proč Frau, paní? Protože děti ve Švýcarsku oslovují učitele příjmením. 

Nakonec bych zmínila ještě International class. Jedná se o různorodou skupinu přijíždějících studentů, avšak program je nabízen i domácím. Předměty jsou pestré, od kulturních rozdílů, Švýcarska, anglického kurzu zaměřeného na CAE zkoušky až po external day. Výlety. Ne však ledajaké. V rámci kurzu jsme navštívili nejrůznější muzea( zde asi netřeba připomítat, že návštěvu čokoládovny nemohlo nic překonat), lyžařké středisko, mezinárodní školu, soukromou školu pro nadané děti. A abych nezapomněla také jsme se Simčou pekly makánky a patenty. 

Jak bych celý pobyt zhodnotila? Byla to jízda. Potkala jsem spoustu nových přátel , naučila se mnoho nového, překonala strach z neúspěchu a chyb, zamilovala si tuhle alpskou zemi.  A rada nakonec? Neváhejte! Nebojte se a běžte do toho. 

PS : Velké poděkování patří paní Jandejskové, která je bez nadsázky nejochotnější paní koordinátorka na světě a bez které by tohle všechno vůbec nebylo možné. 

Praktické informace:

doprava: Nejjednodušším způsobem dopravy je využití husté sítě vlaků. Ne nadarmo se říká, že je něco přesné jako švýcarké hodinky/vlaky. Navíc jsem od školy dostala Swisspass = 50% sleva na veškerou dopravu. 

ubytování: Není zde možnost kolejí, neboť velká část studentů bydlí s rodiči. Mě nakonec s ubytováním pomohla škola, a tak se stalo, že jsem bydlela ve dvě stě let starém domě, na vesnici a s nejlepší paní domácí…

ceny: Jsou jedním slovem vysoké. Ušetřit se dá nakupováním v Lidlu, Aldi, či dokonce nákupem v nedalekém Rakousku. Vlasy doporučuji obarvit/ostříhat již před odjezdem. 

kultura: Jakmile se se Švýcarem na něčem domluvíte musíte počítat s tím, že ona domluva platí a to i přesto, že se vám během týdne již neozval. Raději se také nezminujte o zlatu z druhé světové války ani o tom, že v Berlíně umí lidé mluvit lépe německy. Jinak jsou lidé velmi přátelští a překvapivě otevření. Starší generace obvykle znají velmi dobře události Pražského jara a rádi se s vámi o tyto znalosti podělí. A nakonec? Na otázku, zda se u nás mluví rusky reagujte s úsměvem a nadhledem. 

školství: Je odlišné. Na PH e očekává aktivita a vlastní iniciativa studentů. 

příroda: Krásná, doporučila bych určitě návštěvu nedalekého Appenzellu. 

Zaujal Vás tento příspěvek blogu?

Chcete také vycestovat?

Correspondence address

Technical university of Liberec
Faculty of Science, Humanities and Education
Erasmus

Univerzitní náměstí 1410/1
Liberec 461 17