Nestresujte se. Nestresujte se předměty, které si zapíšete, dají se změnit. Nestresujte se ani tím, že vám nikdo neodepisuje ze zahraniční univerzity. Všechno se nakonec vyřeší. To je asi tak všechno, co bych ráda sdělila studentům vyjíždějícím v příštích semestrech na Erasmus. Všechno ostatní už tu totiž někdo napsal.
A jaký byl můj příběh? Abych pravdu řekla, sama nevím, kdy jsem se rozhodla, že si podám přihlášku na Erasmus. Podvědomě jsem to věděla asi vždycky. Když přišel čas napsat motivační dopis a přihlášku podat, prostě jsem to udělala. A o týden později to oznámila rodičům. Chci jet do Španělska.
Musím uznat, že všechno formální zařizování mě ze začátku děsilo. Nejdřív napětí, jestli mě vůbec vyberou. Pak všemožné změny - na kterou univerzitu vlastně pojedu? Různé otázky od rodiny – kam to jedeš, na jak dlouho, jak se tam dostaneš, kde budeš bydlet, kolik tě to bude stát – otázky, na které jsem sama neměla ještě před pár měsíci odpovědi. Ta nevědomost mě sice trochu stresovala, ale těšila jsem se. Bylo to dobrodružství, krok do neznáma. Nový život. Stejně jako před rokem při nástupu na TUL.
Jedna otázka po druhé se ale postupně vyřešily. Letenky, byt kousek od kampusu, po příjezdu počáteční papírování i první hodiny ve škole. Zpočátku to byl pro mě šok, komunikovat se Španěly a doufat, že opravdu rozumím dobře, co kde kam a jak. Ukázalo se ale, že všichni jsou tu moc milí a ochotní. Ve škole vám učitelé klidně sami od sebe navrhnou konzultaci nebo setkání v kavárně pro konverzaci navíc. A když se zeptáte, spolužáci také rádi pomohou.
Přístup zdejších lidí k cizincům a vlastně k celému životu změnil mé vlastní myšlení. Začala jsem více přemýšlet o tom, jak využívám svůj čas. Jasnou volbou je zde co nejvíce cestovat, poznávat nová místa i kulturu, ale také nasbírat co nejvíce nenahraditelných zážitků stejně jako mezinárodních přátel. Hlavně netrávit všechen čas doma u seriálů (i když trocha odpočinku je taky někdy potřeba).
Já osobně navštívila mnoho měst, jako je Madrid nebo Bilbao, viděla krásnou přírodu – Ruta de las Xanas v horách i krásná Playa de las Catedrales rozhodně stojí za vidění - , zažila zdejší fiesty, ať už to byl festival San Mateo nebo pravidelné tapas pořádané ESN, a zkusila i pár aktivních zážitků, jako například surfování. Každopádně na ty seriály tu moc času není.
Po třech měsících v Oviedu si troufám říct, že netuším, jaký život mě čeká zpátky v Čechách. Ten dosavadní mi teď totiž připadá neskutečně nudný a jednotvárný. Můj pobyt zde mi dal naprosto jinou perspektivu o životě, o jeho možnostech a lidech, jací na světě existují.
Je to jedinečná životní zkušenost, a pokud máte příležitost na Erasmus jet, bylo y bláznovství toho nevyužít.
Doufám, že jsem tímto článkem někoho aspoň trochu motivovala. Pokud bude mít někdo zájem, velice ráda odpovím na jakékoli další dotazy. Email i facebook používám tak jako tak celkem běžně :)
P.S: Místa na focení jsou tu opravdu krásná.
