Příspěvky blogu zahraničních výjezdů

Olá! Studuji sport se zaměřením na zdravý životní styl a na Erasmus jsem vyjela v zimním semestru druhého ročníku. Jakmile jsem viděla možnost vycestovat na Madeiru, bylo mi hned jasné, že toho musím využít. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala.

Říká se, že Madeira je evropská Havaj a můžu potvrdit, že je to naprostá pravda. Je tam úplně všechno.. hory, pláže, oceán, útesy, dechberoucí výhledy a hlavně příroda a překrásné západy slunce, které jsou kapitola sama pro sebe. Je to místo, které si vás prostě získá.

Studovala jsem na Universidade da Madeira, která se nachází přímo ve Funchalu. Začátek studia byl trochu chaotický. Některé předměty, které jsem měla zapsané v Learning Agreementu, jsem nakonec studovat nemohla. Musela jsem si tedy celý rozvrh sestavit znovu, oběhat vyučující a poprosit je, zda se mohu zapsat do jejich předmětů. Nakonec se ale všechno podařilo, a to hlavně díky vstřícnosti pedagogů, kteří nám hodně pomáhali a vycházeli vstříc.

Tou nejnáročnější částí bylo hledání ubytování. Koleje jsou bohužel plné a Erasmus studenti se na ně nedostanou, takže hledání bytu chce hodně trpělivosti. Přidala jsem se do spousty Facebookových a WhatsApp skupin a hledala opravdu všude. Je ale potřeba být hodně opatrný, protože se tam bohužel vyskytuje spousta podvodů. Vždy je dobré si vše důkladně ověřit, ideálně si s pronajímatelem zavolat, a poslat pouze nižší část depozitu a doplatit až při příjezdu. Několik studentů se bohužel spálilo a řešilo bydlení až na místě. Já měla nakonec štěstí, našla jsem skvělé ubytování kousek od centra (což opravdu doporučuji, protože noční Funchal opravdu žije ;)) a zároveň blízko školy, takže ideální kombinace.

Co se týče dopravy, Madeira je pro studenty naprosto skvělá. Studenti do 23 let mají veřejnou dopravu po městě i po ostrově úplně zdarma. Stačí si hned na začátku vyřídit autobusovou kartičku a člověk ušetří spoustu peněz. Autobusem se dá dostat prakticky kamkoliv. Sice to někdy trvá déle, protože autobusy nejezdí po dálnicích, ale dá se na to rychle zvyknout.

Na cestování po ostrově jsme si s ostatními studenty několikrát zapůjčili auto a projeli Madeiru křížem krážem. Ostrov je opravdu malinký a během pár hodin se dá celý objet. Půjčení auta je navíc za skvělou cenu, takže tohle stoprocentně doporučuji každému, kdo chce poznat Madeiru naplno.

Jazyková bariéra tady vůbec není problém. Madeira je portugalský ostrov, takže se mluví portugalsky, ale téměř všichni rozumí anglicky. Lidé jsou neuvěřitelně otevření, vstřícní a pořád se usmívají. Kdykoliv bylo potřeba, někdo vždy pomohl. Madeira je navíc velmi turistická destinace, takže je tu stále živo a město není nikdy prázdné.

Vybrat jen pár výletů je velmi těžké, protože všechno je tam nádherné. Madeira je známá hlavně svými levádami,vodními kanály, kolem kterých vedou turistické trasy napříč celým ostrovem. Mé úplně nejoblíbenější místo bylo Pico do Arieiro, druhá nejvyšší hora Madeiry. Byla jsem tam minimálně šestkrát a klidně bych jela znovu. Doporučuji jak východ, tak západ slunce. Jste nad mraky a ten pocit je naprosto nepopsatelný.

Zážitky, které jsem na Madeiře zažila, jsou skvělé a rozhodně to nebylo jen o výletech po ostrově. Měli jsme možnost zažít spoustu aktivit, na které bych doma jen tak nenarazila. Byli jsme na katamaránu při západu slunce, pozorovali delfíny v oceánu, vyzkoušeli canyoning v přírodě a také jsme pravidelně chodili surfovat.

Jednou z největších věcí, které mi Erasmus dal, jsou lidé a přátelství, která jsem si tam vytvořila. To pouto s ostatními Erasmus studenty je něco neuvěřitelného. Během pár měsíců se z cizích lidí stala moje druhá rodina. Loučení bylo opravdu těžké a hodně emotivní. Už teď ale plánujeme, kde a kdy se znovu potkáme, protože věřím, že tohle jsou přátelství na celý život.

Celkově beru Madeiru jako svůj druhý domov. Je to místo, které mi přirostlo k srdci a vím, že se tam jednou určitě vrátím a věřím, že to bude brzy.

Na závěr bych chtěla říct jediné: ano, papírování a zařizování na začátku je náročné, ale stojí to za to. Jestli přemýšlíte, zda na Erasmus vyjet, tak moje odpověď je jasné ANO!! Využijte tu možnost, protože to může být zkušenost, která vám změní život.

Erasmus v Bologni: Jak shrnout pět měsíců života do jednoho článku (spoiler: nejde to)

Přemýšlím, jak vůbec začít. Shrnovat pět měsíců života do jednoho blogového článku je jako snažit se nacpat celou pizzu do jedné z těch pidiboxů na take-away. Prostě to úplně nejde – a i když se snažíte, vždycky vám nějaký kousek vyčuhuje.

Ale pojďme to přeci jen zkusit.

Když jsem se rozhodovala, jestli na Erasmus vyrazit, byla jsem šíleně ve stresu. Měla jsem pocit, že dělám životní rozhodnutí – a co když to nebude ono? Co když to nezvládnu? Co když... No a teď? Teď, o několik měsíců později, které utekly rychleji než espresso na italském baru, tu sedím a píšu tuhle esej. A víte co? Udělala jsem to. A udělala bych to znovu. Hned.

Itálie je totiž úžasná. Nejen kvůli počasí, architektuře nebo jídlu (o tom ještě později), ale jednoduše hlavně kvůli Italům. Lidé jsou tu přátelští, usměvaví a otevření. Navíc je tu všechno pomalejší – v tom nejlepším slova smyslu. Nikdo nikam nespěchá, nikdo na vás netlačí, každý si užívá přítomný okamžik. A já si říkala: Jo. Takhle se má žít. Není náhoda, že se říká, že Italové umí žít. Protože oni to fakt umí. A dost dobře.

Další kapitola? Italština. Krásný, zpěvavý jazyk, co se vám vryje do uší hned první den. Nemůžu říct, že bych po pěti měsících ovládla jeho gramatiku – ale zato mám seznam slovíček a frází, které bych sice rozhodně nepoužila na hodině italštiny, ale věřte mi, hodí se.

A teď k jedné z největších kapitol: jídlo. Bologna je vyhlášená jako la grassa – „tlustá“, a ne, není to urážka. Je to pocta. Jídlo tady? Mamma mia. Čerstvé těstoviny, lasagne, tortellini, mortadella, pizza, gelato… Nechci být dramatická, ale tohle je ráj na zemi. Ale buďme upřímní – po měsíci už vám ty těstoviny lezou i ušima. A tehdy přijde první záchvat stesku po svíčkové.

A škola? Musím říct, že mě italský univerzitní systém celkem mile překvapil. Všechno je volnější. Na semináře povinně chodit nemusíte, všechny materiály jsou k dispozici online, nikdo vás nikam netlačí. Italové nemají ani daný počet kreditů, co musí za semestr nasbírat. A teď pozor: oni nemají státnice. Jo, čtete správně. NEMAJÍ. Trochu nefér, že?

A víte co? Bologna je taky strategický bod. Florencie? Hodina vlakem. Verona? Dvě. Moře? Ani ne hodinka. Stačí mít víkend volný a najednou jste na pláži nebo v galerii plné renesančního umění. A věřte mi – budete mít volno. Tady se fakt nežije s nosem zabořeným v učebnicích (a pokud ano, děláte to špatně).

Noční život? Absolutní top. Italové rozhodně nejsou ranní ptáčata. Do baru jdete o půlnoci, domů o třetí – a ještě potkáte někoho, kdo teprve vyráží ven. Ať už je to aperitivo v centru nebo klub na kraji města, nudit se tu nebudete.

Jedna věc, co vám ale může trochu zkazit začátek je bydlení. Najít něco dostupného, v centru a ideálně s normální koupelnou, je tak trochu kovbojka. Doporučuju hledat s předstihem, nedůvěřovat podezřele levným inzerátům a pokud možno, řešit přes ověřené skupiny. Jinak vás to může stát hodně nervů (a peněz).

A teď to nejdůležitější: Erasmus je vždycky hlavně o lidech. Je úplně jedno, kde jste, ale pokud máte kolem sebe skvělé lidi, bude to jízda. A Bologna? Ta ti tohle všechno jen usnadní. Lidi jsou otevření, milí, pořád se něco děje, pořád je co objevovat. Já měla štěstí. A věřím, že ty budeš mít taky.

Závěrem? Udělala bych to znovu. A znovu. A ZNOVU. A pokaždé bych si vybrala právě Bolognu.

Grazie per aver letto e buona giornata!

Když nám naše vedoucí oboru navrhla možnost pracovní stáže na spřátelené univerzitě v Maďarsku, chvíli jsme váhaly, ale nakonec nám dva měsíce strávené v Budapešti, které se ne nadarmo přezdívá perla Dunaje, přinesly nejen hodnotné pracovní zkušenosti, ale i zážitky na celý život!

Univerzita, která má tradici, duši a sochu Einsteina (kterou jsme nenašly)

Naše stáž probíhala na Budapešťské technické a ekonomické univerzitě (BME), jedné z nejprestižnějších technických škol ve střední Evropě. Univerzita s historií sahající až do roku 1782 nás zaujala nejen svou akademickou úrovní, ale i architekturou – hlavní budova je opravdu monumentální. Podle místních se někde v jejích útrobách ukrývá i originální socha hlavy Alberta Einsteina z lega. I když jsme ji přes veškerou snahu nenašly, zjistily jsme, že se momentálně nachází v části budovy, která prochází rekonstrukcí – takže jsme si mohly s klidem říct, že jsme hledaly správně, jen ve špatný čas.

Jó napot kívánok! Szia?

Pracovaly jsme na fakultě strojního inženýrství v oddělení polymerního inženýrství, takže se kolem nás pochopitelně vyskytovalo mnoho inženýrů a jedna z věcí, která nás opravdu překvapila bylo, jak nevěřitelně milí a ochotní všichni byli. Mírný kulturní šok nám hlavně způsobilo to, že si všichni navzájem tykali (?!) – my, skromné ostýchající se studentky, jsme z toho nejprve byly trochu zaskočené – u nás si neumíme představit, že bychom seděly s naším vedoucím katedry na obědě natož abychom si u toho ještě vzájemně tykali, ale tady to bylo naprosto běžné a přirozené. Zpočátku jsme si tedy nebyly jisté, jestli si z nás někdo nedělá legraci, nebo jestli jsme něco špatně nepochopily, ale brzy jsme zjistily, že to je projev přátelského a otevřeného přístupu, který je Maďarům zřejmě vlastní.

Budapešť: Krása, historie a kultura

Volný čas po práci jsme využívaly k poznávání Budapešti i okolí. Prošly jsme všechny památky, ochutnaly místní kuchyni a několikrát jsme vyrazily i na výlety. Kromě těchto aktivit nás bavilo hledat miniaturní sošky od ukrajinsko-maďarského sochaře Mykhaila Kolodka, které se skrývaly na často nenápadných místech okolo centra Budapešti. Objevily jsme například Františka Josefa v hamace na mostě, žabáka Kermita v parku, Rubikovu kostku naproti parlamentu či mistra Yodu u vstupu do metra. Dokonce jsme zavítaly i na zahajovací koncert Budapešťského letního festivalu klasické hudby v Akademii Ference Liszta, která je jednou z nejprestižnějších vysokých hudebních škol a zároveň kulturní památkou s dlouhou a významnou tradicí v evropské hudbě – jejím zakladatelem byl samotný Ferenc Liszt, ikonická postava hudby 19. století a maďarský národní hrdina.

Počasí: něco mezi střední Evropou a Saharou

Když jsme zrovna nebyly v laboratoři, neseděly jsme na ubytování nad přípravou prezentací s výsledky analýz anebo se neprocházely kolem Dunaje, snažily jsme se ochránit před nemilosrdným červencovým sluncem, které vytvořilo příjemné teploty dosahující 37 stupňů Celsia ve stínu. Naštěstí jsou místní proti těmto krutým podmínkám dobře vybaveni – veškerá veřejná doprava je klimatizovaná a ve městě se nachází přes 100 termálních pramenů, na nichž je postaveno 15 termálních lázní, do kterých jsme samozřejmě také zavítaly.

Celkově jsme velice rády, že jsme měly možnost se stáže zúčastnit, vyzkoušet si práci v našem oboru a posílit tak přátelství mezi námi i univerzitami. Mnohému jsme se naučily a všem studentům, kteří váhají, můžeme jedině doporučit – využijte podobnou příležitost, stojí to za to!

Na zimní semestr jsme se vydali na Erasmus do španělského Burgosu. Naším hlavním cílem bylo studium jazyků – angličtiny a španělštiny. Angličtinu jsme si zvolili tak trochu jako „jistotu“, protože jsme čekali, že místní studenti na tom s ní nebudou úplně nejlépe. A nakonec se ukázalo, že to byla skvělá volba – v anglických předmětech jsme excelovali a získali kredity bez problémů.

Nechtěli jsme ale nevyužít rodilých mluvčí, a tak jsme si dali i jeden předmět ve španělštině a dva kurzy španělského jazyka. Jeden z nich probíhal dokonce ještě před začátkem semestru, takže jsme do Burgosu dorazili už v půlce srpna. Oba kurzy bychom doporučili každému – výrazně nám pomohly ve zlepšení španělštiny a zároveň jsme se díky nim rychleji aklimatizovali.

Proč právě Burgos? Jednak proto, že se tu mluví castellano, považovanou za základ spisovné španělštiny, bez přízvuků a dialektů, což je pro studium ideální. A taky proto, že Burgos je menší historické město – mnohem příjemnější na seznamování a život než velká metropole. To se ukázalo jako velká výhoda, protože člověk se rychle zapojí do místní komunity a necítí se tak sám. Rozhodně doporučujeme využít místní sdílená kola. Mají tam půlroční tarif, který vyjde opravdu levně, a díky kolu se po Burgosu dá krásně jezdit podél řeky, kde se táhne nádherný parčík téměř přes celé město. 

Na tamní škole panovala přátelská, skoro rodinná atmosféra. Učitelé ke studentům přistupovali osobně a lidsky, což vytvořilo prostředí, kde se člověk cítil víc jako součást komunity než jen někdo v davu.

Erasmus v Burgosu pro nás nebyl jen o předmětech a školních povinnostech. Byla to kombinace cestování, poznávání kultury a získávání zkušeností, které bych doma nikdy nezískali. Nejvíc nám to dalo po stránce soběstačnosti. A právě proto bychom tuhle zkušenost doporučili každému, kdo má možnost vyjet.

Tadeáš & Josef

Když jsem se na poslední chvíli rozhodla, že místo dvouměsíční stáže chci jet na pětiměsíční studijní pobyt, netušila jsem, že mě čeká jedno z nejlepších období mého života. Ráda bych Vám popsala mých krásných 5 měsíců v Portugalsku.

Faro – místo, které mi přirostlo k srdci

Vybrala jsem si město Faro. Proč? Oceán. Slunce. Přímořský klid. Dobrodružství. Teplo. Kultura. Chtěla jsem být blízko oceánu, protože mít možnost studovat a zároveň si po škole lehnout na pláž nebo jít surfovat, je jako žít sen. A přesně to se mi splnilo. Faro se stalo mým druhým domovem. Překladač byl ze začátku můj nejlepší kamarád – všechny hodiny jsem měla v portugalštině a přiznávám, portugalsky jsem tehdy vůbec neuměla, ani teď moc ne. :D Ale čím víc dní ubíhalo, tím víc jsem se učila zvládat věci sama. V angličtině jsem psala seminární práce, komunikovala s vyučujícími a orientovala se v každodenních situacích. Bylo to náročné, ale nesmírně posilující.

Sama, ale nikdy osamělá

Odletěla jsem úplně sama. Bez kamarádů, bez rodiny, bez zázemí, bez jistoty. A byla jsem vystresovaná. Ale hned po příjezdu jsem zjistila, že nejsem jediná. Brzy jsem si našla nové kamarády a měla jsem úžasnou partu lidí. Sešla se nás celá mezinárodní parta a společně jsme prožili stovky nezapomenutelných momentů. Sblížili jsme se i s místními a společně jsme objevovali krásy Portugalska. Naučila jsem se, že si poradím, i když jsem tisíce kilometrů od domova. Že zvládnu nekomfortní situace, že každý den byl pro mě malým vítězstvím – učila jsem se žít sama, hledat si bydlení, řešit věci v cizím jazyce, domlouvat se, i když někdy nebylo rozumět ani slovo.

Škola

Poznala jsem, jaký styl výuky probíhá zde. Vyučování bylo zde hodně praktické, takže jsem si odnesla plno tipů do mé praxe. Jedna vyučovací hodina probíhala celé dopoledne. Taky jsem měla možnost navštívit česko-portugalskou školu v Lisabonu, která mi dala také možnost vidět, jak probíhá výuka zde. 

Cestování 

Během pěti měsíců jsem cestovala, kolik to jen šlo. Prošla jsem kus Portugalska, zkusila jsem surfování, ochutnala místní jídlo, objevila novou kulturu. Co mě na portugalském jídlu bude opravdu chybět, je espresso za 20 Kč a k tomu pastel de nata, portugalské sladké pečivo. Z cestování mám nepopsatelné zážitky. Například na Azory jsem letěla s pěti holkami, které jsem dvě potkala přímo na letišti v Lisabonu a předtím jsme se neznaly. To mě na tom bavilo!

Bylo to dobrodružství, které ve mně zůstane napořád. A jestli váháš, jestli má cenu vyjet na Erasmus – tak má. Bude to možná těžké. Ale taky se budeš smát, cestovat, poznáš nové přátele a zažiješ něco, co ti žádná učebnice nedá.

 Tak jeď!

Hola todos,

právě jsem se vrátila z Erasmu ze Španělska a chtěla bych se s vámi podělit o moje zkušenosti a užitečné tipy pro lehčí studium na Granadské Univerzitě. Letěla jsem do Málagy a z Málagy jsem si vzala autobus do Granady, který trval cca 2hodiny. V Granadě nás vysadili na hlavním nádraží, odkud je možné dostat se do centra buď mhd, nebo „metrem“ (má pouze tři zastávky v podzemí, proto tomu říkají metro, vy však hledejte u východu z nádraží obyčejnou tramvaj jajaja).

Město:

Granada mi velice připomínala Liberec v mnoha oblastech. Výhled na zasněžené hory, šlapala jsem stále do kopce (zejména na Cartuju, kde sídlila Facultad de Filosofía y Letras), ze začátku mého pobytu stále pršelo. Taktéž, přestože Granada i Liberec jsou větší města, jsou obě velmi klidná. V neposlední řadě chci zmínit calle Pedro Antonio de Alarcón, což byl takový zdejší „Harcov“ – mnoho barů a podniků na jednom místě!

Ubytování:

Najdete mnoho nabídek na Facebooku (tam bych ale dávala pozor, můžete často narazit na podvod), nabídky se objevovaly také v Erasmácké skupině na Whatsappu (kam vás přidají pomocníci z ESN) nebo já jsem hledala alojamiento přes aplikaci Idealista.

Škola:

Protože jsem celkově měla strach ze studií, volila jsem si spíše předměty, které jsem považovala za ty „lehčí“, což mě dovedlo zvolit si clases del checo inicial. Increíble! Kdo se chce učit česky? Jajajaja. Každopádně to ve výsledku bylo extrémně zajímavé, protože pan učitel mluvil perfektně česky a z morfologie, etimologie apod. věděl víc jak my - Češi. Ups. Dále jsem si zvolila literaturu současnou a „introducción“ a jelikož jsem již základy měla z naší školy, odstudovat to, byla hračka. Na Facultad de la Educación jsem si zvolila Historia de la educación de las mujeres, což bylo také velice zajímavé. Na tento předmět jsme museli napsat trabajo seminario a používat materiály ze zdejšího Granadského archívu. Poslední předmět, kvůli kompatibilitě v rozvrhu, jsem si zvolila arabštinu. Ale buďme upřímní, zvládnu se jen představit!

Zařizování papírů a těchto věcí bylo velice příjemné, přístup byl vstřícný a když člověk na nějaký ten dokument zapomněl, zejména ze začátku, poslali nám emaily s připomenutím. Bylo také fajn, že rozvrh jsme si zapisovali online, pokud jsme chtěli udělat nějaké změny. Musím říct, že vše bylo opravdu přehledné a i já (která často zmatkuje a je mimo), dokázala zařídit vše potřebné.

Volný čas:

Samozřejmostí je projít si Granadu, protože je opravdu nádherná (Alhambra, Barrio de Sacromonte, La Catedral, Albaycín, Parque García Lorca). Je zde také Parque de Ciencias (kde řekněte, že jste student a máte trošku slevičku). Je to jakési museum, které nabízí mnoho exponátů a zajímavostí o vesmíru, květinách, zvířátkách i člověku. Půl hodiny autobusem je malé město Guadix, které je zajímavé pro své jeskyně. Granada má kolem sebe také mnoho nádrží, kde se dá koupat a jsou blíže než pláž. K ní to trvá cca hodinu autobusem (Motril). Poté samozřejmě můžete využít výlety od Emycet, které jsou do blízkého okolí, ale také do Portugalska nebo do Maroka. Doporučuji také město Nerja (cca 1h 40min cesty), kde je obří jeskyně se stalaktity a stalagmity.

Cześć! Já jsem Fanda a pro svůj Erasmus jsem si vybral pro Čecha dost netypickou destinaci. Polsko. Konkrétně město Gdańsk, které se nachází na severu Polska. V tomhle příspěvku se vám pokusím v krátkosti popsat, jak to ve městě a ve škole funguje, zároveň se pokusím předat i nějaké tipy.

Doprava

Mezi Prahou a Gdańskem se lze dopravit hned několika způsoby. Je možné využít leteckého spojení, které zajišťuje Ryanair. Nově lze také využít vlakového spojení. Pokud preferujete přepravu autem, tak můžete pro cestu do Gdańsku využít i tuto variantu. Díky kvalitě infrastruktury je cestování po Polsku autem velice příjemnou záležitostí a auto se vám při objevování krás Polska bude hodit. Další velkou výhodou Gdańsku je dostupnost Skandinávie a Pobaltí. Letenky stojí skutečně pár korun a ve zmíněných destinacích jste za chvilku. Ve městě velice dobře funguje systém hromadné dopravy. V Trojměstí (Gdynia, Sopot, Gdańsk) funguje systém SKM (Szybka Kolej Miejska), což je vlak, který jezdí nejen mezi těmito městy. V Gdańsku je pak možnost využít tramvajové a autobusové dopravy. Doporučuji stáhnout aplikaci Jakdojade, která vám při cestování nejen v Gdańsku hodně pomůže. Pro cestování se studentskou slevou je zapotřebí mít polskou studentskou kartu, kterou po zažádání od univerzity dostanete. S ISICem u většiny revizorů neuspějete.

Ubytování + stravování

Co se bydlení týče, tak to jsem měl zajištěné formou univerzitní koleje. Při výběru máte několik možností. Buď můžete bydlet přímo u kampusu v Oliwě, což byl můj případ. Dále je pak možnost bydlení blíže centru města. Další možností je kolej ve čtvrti Brzeźno, která se nachází v blízkosti moře a nebo v Sopotu, což je město vzdálené zhruba 15 km. Koleje jsou hezky a moderně zařízené. Při výběru koleje u kampusu v Oliwě je důležité zmínit, že ceny jednotlivých budov se liší jednak podle velikosti pokojů a pak také podle toho, jestli máte na buňce vlastní koupelnu se záchodem nebo sdílenou v rámci celého patra. Sdílené kuchyňky byly však ve všech budovách bez ohledu na cenu.

Menzu jako takovou v Gdańsku nenajdete. V Oliwě naproti univerzitě je Mekáč a v okruhu 3 km od školy se nacházely tzv. mléčné bary, což by se dalo přirovnat k našim závodním jídelnám. Další možností je pak navštěvovat Żabky, ve kterých je možnost se za dobrou cenu najíst. Já zvolil nejlevnější variantu a drtivou většinu času jsem si jídlo vařil sám.

Škola

Když jsem dorazil, tak jsem myslel, že kurzy v mém LA budou všechny otevřené a já nebudu muset nic řešit. Skutečnost mě však hodně rychle vyvedla z omylu. Nejdříve jsem začal zjišťovat, že část kurzů se neotevře vůbec. Poté se ukázalo, že neexistuje žádný jednotný školní systém, kde byste zjistili, kdy se daný kurz vyučuje, takže bylo zapotřebí obepsat všechny vyučující daných kurzů a zjišťovat, kdy v týdnu a jestli vůbec se konají a podle toho pak skládat výsledný rozvrh. Vyučující byli vstřícní a ve většině případů se snažili nám všem vyjít časově vstříc, aby se kurzů mohl zúčastnit co největší počet studentů. Některé kurzy jsem absolvoval pouze s ostatními erasmáky a na některých jsme se potkali i s ostatními full-time studenty. Jako erasmáci jsme také měli možnost využít kurzu polštiny, který byl zdarma a po jeho absolvování dostanete 5 kreditů. Doporučuji.

Tohle byly nějaké základní informace o mém Erasmu. Po tom necelém půlroce mohu s klidným svědomím říct, že výběru rozhodně nelituji a na tuto zkušenost budu vzpomínat do konce života. Pokud o výjezdu přemýšlíte a váháte, tak rozhodně jeďte. Garantuji vám, že nebudete litovat a budete mít na co vzpomínat.

Tenerife je za nás to nejlepší místo, kde strávit Erasmus. Sluníčko, moře, pláže, hory, skvělá doprava, milí lidé – toto všechno na vás čeká a ještě mnohem více! Víme, že první kroky  jsou v cízi zemi obtížné, a proto vám přínášíme rady a tipy do začátků!

Cesta tam

Letenky jsme si kupovaly tři měsíce předem přes společnost SMARTWINGS. Letenka nás stála okolo 4 500 Kč a to i s odbaveným zavazadlem. Na Tenerife se nachází dvě letiště, jedno na severu a druhé na jihu. Pokud chcete letět bez přestupu, musíte si koupit letenku na jih. Od letiště jezdí přímý spoj do hlavního města Santa Cruz de Tenerife.

Ubytování

S hledáním ubytování je to trochu komplikovanější, je třeba začít dříve. My jsme naše ubytování našly přes skupinu na Whatsappu, jmenuje se: ERASMUS+ TENERIFE 22/23, ale existují i skupiny na facebooku. Určitě doporučujeme ověřovat si ubytování, například videohovorem a nebo se na něj přijít podívat osobně. Je dobré trvat na smlouvě, protože mnohdy se stalo, že byl někdo podveden. Cenay není zrovna nejlevnější, pohybují se okolo 350 - 450 euro. My jsme našly za 400 euro a bydlely jsme v Santa Cruz blízko centra, ale hodně studentů bydlí i přímo v La Laguně, kde se nachází univerzitní kampus.

Dokumenty

Během pobytu si budete muset zařídit NIE, což je identifikační číslo pro cizince, a bude to po Vás požadovat i místní univerzita. Musíte se domluvit schůzku na policii - cita previa de extranjería. Doporučujeme to udělat co nejdříve, protože se může stát, že budete čekat i celý měsíc jako my. My jsme kvůli tomu musely jet i na jih, protože v Santa Cruz ani v La Laguně už nebyla volná místa. Poté jsme si zařizovaly na radnici i trvalé bydliště, tedy empadronamiento. Jestliže máte NIE i empadronamiento můžete si zažádat o Certificado de viaje (také na úřadě - ayuntamiento), díky kterému můžete využít slev na letenky do Španělska.

Doprava

Na univerzitu jsme se dopravovaly tramvají a cestra trvala třicet minut a díky NIE jsme měly veškerou dopravu po ostrově zdarma. Musíte si jen do mobilu stáhnout aplikaci TEN+MÓVIL a zažádat o Bono Residente Canario. Jezdí se tramvají a autobusy, kterými se dostanete skoro úplně kamkoliv, pro zastavení autobusu musíte dát znamení a to mávnout rukou.

Škola

Univerzita vám zašle emailem s pokyny, co máte dělat po příjezdu i před odjezdem. Dosti pravděpodobně budete muset dělat změny v LA, protože se vám budou krýt předměty, tím se ale nestresujte dělají to skoro všichni. Tamní univerzita používá jinou platformu na podepisování LA, a tak s tím možná budete mít ze začátku problémy a budete jím to muset vysvětlit osobně jako my. Potřebujete mít podpis LA od koordinátora a když budete provádět změny, tak je třeba zažádat o podpis znovu. Co určitě radíme je na všechno se ptát a nemít strach, ať už se to týče požadavků na předměty, tak i na kartičku do knihovny. Zkrátka na všechno a to několikát! My jsme zrovna moc štěstí na učitelé neměli, až na učitele Felix Rios, ten je zlatý a vyjde vstříct. Ostatní učitelé moc neberou ohledy na studenty Erasmu a tudíž jsme moc neměly žádné výjimky např. při  známkování. Všechno se dá ale zvládnout, nezapomeňte, že stačí přívézt jenom 18 kreditů, takže hlavů vzhůru! A PTEJTE SE!

Místa, co stojí za vídění

Rozhodně nezapomente navštívit Teide a jeho národní park, protože je to něco, co ke Kanárským ostrovům prostě patří. Pokud se chcete podívat na vrchol, budete potřebovat povolení. To je důležité zařizovat klidně i měsíc předem, protože místa rychle mizí. Pro milovníky hor je tu pohoří Anaga. Za podívanou stojí i města Puerto de la Cruz, La Orotava, Icod de los Vinos a Garachico. Určitě se budete chtít osvěžit, a proto Vám přijde vhod pláž Las Teresitas, která se nachází hned v Santa Cruz. Doporučujeme také pláž Radazul a přírodní bazény, např. v Bajamaru. Pro milovníky fiest, dobrého piti a tance doporučujeme El Cuadrilátero, více známý jako jen Cuadri, který se nachází v La Laguně. Jedná se o jedno velké náměstí, kde je jeden bar vedle druhého, takže ideálka!

Slovníček pojmů aneb kanárština

guagua – autobus

papas – patatas

chuletada – barbacoa

cotufa – palomitas

guachinche – el restaurante canario

Doufáme, že vám toto alespoň trochu pomůže. Nebojte se nám ozvat, kdybyste cokoliv potřebovaly, rády vám poradíme. Nezapomeňte, Erasmus není převážně jen o studiu, ale hlavně o zážitcích. To bylo a je naše motto, a proto Vám teď píšeme z našeho dalšího Erasmu. Takže vyjeďte!

Un abrazo,

Eliška a Malví

Instagram: ellynkaa

Whatsapp Malvi: 605 181 898

Ahoj! My jsme Zbyněk a Tomáš a strávili jsme zimní semestr v Portugalsku. Konkrétně to bylo v malebném a historickém městečku Guimarães, které se nachází asi 40 minut od Porta. Hlavní kampus naší univerzity byl v Braze, ale náš obor, geografie, se vyučoval právě v Guimarãesi. Bydleli jsme zde na univerzitních kolejích, které byli opravdu za nízkou cenu. Avšak nečekejte žádný blahobyt. Sprchy a toalety jsou společné a pokoje nejsou také nijak extra vybavené. Co nám však nejvíce chybělo, byla kuchyň. Ta se nacházela ve společných prostorách, avšak se zde nalézala pouze mikrovlnná trouba a dřez. Co se nám ovšem líbilo, bylo že nedaleko kolejí a kampusu se nacházela knihovna a studovna, která byla otevřena 24/7, takže když bylo potřeba dělat nějaké seminární práce dlouho do noci, nebyl problém být tady. Další věcí, kterou jsem využil, byla možnost kurzu základů portugalštiny. Kurz stál 100 euro a pokud chcete umět alespoň nějaké základy, tak to určitě stojí za to. Také zde byla celkem levná univerzitní posilovna. 

Škola pro nás nebyla velice těžká, jelikož se většina předmětů vyučovala v portugalštině, kterou jsme samozřejmě neuměli, tak jsme dostali většinou nějaké projekty, které jsme měli sami vypracovat. Díky tomu jsme měli fůru volného času, který jsme se snažili využít naplno. Ať už cestováním, kdy jsme procestovali téměř celé Portugalsko a podívali jsme se i na Madeiru, tak také poznáváním zdejšího města a akcí. Také jsme párkrát viděli i českou stopu, kdy jsme navštívili fotbalový zápas Guimarãese s Mladou Boleslaví, či v nedalekém Barcelos zápas hráčů do 20 let mezi Českem a Portugalskem. Nebo také v zaplněném portském stadionu jsme sledovali fotbalový zápas portugalských a českých hráček. V neposlední řadě jsme navštívili koncert, kde hráli našeho českého velikána, Antonína Dvořáka. No prostě strašně moc zážitků, které by napsali knížku. 

Taktéž jsme navštívili místní podniky, kde jsme měli tu čest ochutnat místní lahodné nápoje, ať už alkoholické nebo nealkoholické. Nachází se zde také erasmácký bar Tásquilhado nebo restaurace Terminal Coimbra II, kde můžete popíjet také české pivo Samson. Doporučit můžeme také víno 3Amigos, které vyniká skvělými vlastnostmi, poměr cena/výkon.

Takže pokud se rozhodujete, jestli absolvovat Erasmus či ne. Pamatujte, budou to zážitky, na které budete vzpomínat do konce života. 

My personal experience with Erasmus in Scotland was incredible! I believe everyone has at least minor doubts about switching their environment and moving to another country. Still, the Erasmus coordinator, Mrs Jandejsková, was very reassuring and helped me with everything I needed throughout the preparation. I filled out the necessary paperwork, booked my room in student accommodation, bought plane tickets, and the journey began.

 I arrived around 10 pm, and I was brought to my apartment in Paisley, near Glasgow. The condo had enough space, a large bed and a bathroom (a shower and a toilet). Although it might seem harsh, not sharing my personal space with anyone and having my own bathroom was great. I shared a spacious kitchen with all the necessary equipment with 5 more residents. My neighbours were from France, Spain and the USA. All of them were nice, well-behaved guys with similar expectations from the Erasmus programme. On the second day, we decided to go to the local pub and immediately became friends until the end of our stay. Speaking to French people was challenging because their accents are quite strong and not exactly natural to Czech people, however, I saw significant progress in understanding them better.

It took me approximately 5 minutes to get to class because the University building was next to our pleasant accommodation, especially in the winter. I had 4 seminars lasting 3 hours each. All of them were in the same classroom, and I found them interesting, and they fulfilled my needs and expectations. Most of my classmates were middle-aged people with University degrees from different countries and fields of study. What I loved about that was the dedication they put into their studies and it motivated me to the extent that I did all the voluntary homework, probably for the first time in my life. As I was the only Czech student there, the exposure and speaking in English 100% of the time improved my writing and speaking skills significantly.

Despite the oral exams and essays, I had much time to travel. Most of the time, I travelled with my French classmate and friend, Lola, who did all the necessary planning. Therefore, all I had to do was to appreciate the city's architecture or explore nature, and Lola had to deal with the „yapping“ when we were occasionally lost:). If I had to pick three places I enjoyed the most, I would go for the Highlands, the picturesque countryside in the Northern part of Scotland was breathtaking. If you are in love with football as I am, visiting the Celtic stadium and its famous Celtic pubs is the best way to understand the mentality of locals. The last recommendation is to go to Edinburgh, one of the most beautiful cities in Europe. Do not forget to take a raincoat and book your flight to Scotland. It is worth it!