Příspěvky blogu zahraničních výjezdů

Vyjet do Skotska byla jedinečná nabídka, která se mi naskytla ke konci 3. ročníku bakalářského studia. Neváhala jsem ani chvíli a rozhodla se přihlásit. Když jsem se dozvěděla, že jsem byla vybrána, mísilo se ve mně mnoho emocí – radost i panika. Na začátek se musíte obrnit ohledně komunikace se školou a ubytováním. Mohu Vám ale zaručit, že když zvládnete celý administrativní proces, tak už Vás čeká jen skvělé dobrodružství.

Ubytování:

Univerzita nabízí koleje a pro Erasmus studenty dokonce ty nejnovější. V dané době měli bohužel kybernetický útok na systém školy, tudíž jsme ubytování měli potvrzené až týden před odletem. Koleje se nachází hned vedle kampusu na Storie Street – ráno si hezky přispíte, protože dojít do třídy Vám zabere 5 minut. Bydlíte na buňkách s dalšími 4-6 lidmi, se kterými pouze sdílíte obrovskou kuchyň, ve které naleznete základní vybavení – lednice, mrazák, konvice a mikrovlnka. Pokoj jako takový máte sami pro sebe i s koupelnou a záchodem. V pokoji je dostatek úložného prostoru a již připravená matrace s potahem. Povlečení a základní vybavení do kuchyně nakoupíte v obchodech okolo kolejí, kdy Vás to nevyjde na více než 20 liber a nebude Vám to potom líto vyhodit nebo odnést do charitativního obchodu na konci pobytu. Na začátku roku mají také obchody na všechno tohle vybavení slevy, takže si určitě zbytečně necpěte přikrývku do kufru. Koleje jsou opravdu luxusní, máte v ceně společenskou místnost s playstationem, televizí, kulečníkem a hrami. Dost často se ve společenské místnosti rozdávali produkty nebo jídlo zadarmo. Je zároveň dobré sledovat stránky kolejí, už jen proto, že často pořádají různé akce – dlabání dýní, dělání ozdob, halloweenské hry, … Všechny ženy potěší i neomezený přístup k menstruačním potřebám, které jsou zadarmo v koupelně ihned u společenské místnosti. Naproti najdete prádelnu, kdy Vám stačí stažení aplikace, kam dobijete peníze a můžete prát i sušit. Pokud jste na bloku 1 ani nemusíte chodit venkem. Na recepci kolejí je vždy někdo přítomen, tudíž pokud nastane jakýkoliv problém, stačí zajít na recepci. Jedinou nevýhodou kolejí byl alarm, který se spouštěl tak 2x týdně, jelikož byl velmi citlivý.

Univerzita:

Kampus má několik budov včetně vnitřní a venkovní posilovny, kterou máte zdarma. Knihovna se nachází nad kantýnou, kde jako studenti máte možnost využívat všechny její benefity. Najdete tam i studijní místnosti a tichou učebnu s počítači. Univerzita je opravdu dobře vybavena a většina částí je naprosto nová. Kampus se nachází přímo v centru Paisley a je tedy všechno v docházkové dostupnosti.

Předměty:

Přestože Vám budou navrhovat určité předměty, je dobré si první týden zajít i na další moduly a rozhodnout se podle sebe. Já si zvolila jeden modul pro 3. ročník – Cultural Studies, jeden pro 4. ročník (lidé co studují Honors) – Proficiency 1 a jeden pro magisterské studium (TESOL) – Applied Lingustics. Měla jsem tak možnost porovnat i úrovně náročnosti, kdy opravdu každý stupeň má tu náročnost jinou. Nejvíce mě bavily Cultural Studies, kdy si víceméně povídáte o Skotsku a co je pro něj typické. Předmětu Proficiency 1 jsem se ze začátku bála, ale nakonec by předmět s přehledem zvládl i student s B2. Applied Lingustics byl nejvíce náročný předmět, ale zároveň se tam člověk opravdu dostal do problému aplikované lingvistiky a rozšířil si obzory. Předměty máte jednou týdně a trvají 3 hodiny. Hodně učitelů dává po hodině a půl pauzu. Na předměty se nemusíte kromě pár úkolů (čtení textu, psaní eseje) moc připravovat. Na konci semestru Vás čeká prezentace, která se nahrává a odevzdání eseje. V případě Proficiency 1 je ještě test, ale jde spíše o porozumění textu, odpovědět na otázky podle videa a napsaní krátké akademické eseje. Esej odevzdáváte až po příletu do Česka pomocí Aula systému, takže se tím nemusíte zabývat poslední týdny ve Skotsku a klidně si je můžete užít. Já si ještě zažádala o praxe ve škole, kdy mně i dalším zájemcům bylo vyhověno a měla jsem tak možnost nahlédnout do skotského školského systému. Dělala jsem asistentku ve zdejší Primary school v Paisley a musím říct, že se jednalo o skvělý zážitek, který všem doporučuji – už jen proto, že se dostanete do prostředí, kde opravdu zažijete a „nasajete“ skotský přízvuk. Škola je vždy v blízkosti univerzity, a pokud ne, proplácí Vám jízdné. Co se týká učitelů, tak ti jsou naprosto skvělí – je s nimi sranda, hodiny jsou uvolněné a většinu času si s nimi povídáte.

Paisley:

University of the West of Scotland má po UK několik kampusů. Paisley je skvěle situováno blízko Glasgow, ale zároveň je u přírody a kousek do Ayru. Jak jsem již zmiňovala, kampus je v centru, kde najdete obchody jako Poundstretcher, Poundland nebo Iceland. Názvy opravdu odpovídají daným obchodům, ale jako „nouzovka“ postačí. Nově je přímo na bloku vedle kolejí Interspar a na dané ulici mnoho malých obchůdků s potravinami. Pokud chcete ale udělat normální nákup, nejblíž je Morrisons (cca 15 minut chůze), nebo potom Lidl a Marks and Spencers (cca 20 minut chůze). Centrum Paisley je menší, ale samotné město je docela rozhlehlé a stojí za to se projít i do zazších částí – uvidíte hodně názorně sociální propast mezi lidmi co tam žijí. Zastávku autobusu máte hned naproti kolejím a vlaková zastávka je 8 minut chůze. Vlakem se dostanete za 9 minut do Glasgow, které stojí za to prozkoumat (a tím myslím nejen vyhlášenou univerzitu, ale třeba Riversdale muzeum, které je zadarmo a je naprosto fenomenální). My jsme například jedno odpoledne využili možnosti malování keramiky, což byl jednak skvělý zážitek, ale zároveň jsme si odvezli domů památku. Glasgow je rozlehlé město, kdy můžete nachodit hodně kilometrů nebo využít metro. Vozy v metru jsou starší (jízda je občas strašidelný zážitek), ale celková trasa je koncipovaná velmi dobře – je to okruh (když nasednete na špatný kruh, vždy dojedete na místo, které potřebujete, jen to bude trvat déle).  Asi 10 minut chůze od vlakového nádraží v Glasgow je i autobusové nádraží a vlakové nádraží Glasgow Queen Street, které využijete, když pojedete do Edinburghu nebo na sever. Když se vlakem z Paisley vydáte na opačnou stranu od Edinburghu, můžete dojet do Troonu (45 minut) nebo Ayru (55 minut). Obě města jsou nádherná, a hlavně jsou u nádherné dlouhé pláže!!! My jsme měli dokonce i štěstí a navštívili jsme Ayr v době letecké soutěže a poutě.

Cestování:

Jak jsem naznačila v předchozím bodě, určitě stojí za to navštívit Glasgow, Troon, Ayr i Edinburgh (tam doporučuji vyjít na Arthur’s Seat nebo Calton Hill). Vše je dostupné vlakem, případně autobusem. Taxi taky není nejdražší – určitě jej doporučuji jako převoz na letiště, jelikož autobusy jsou v ranních hodinách nespolehlivé. Paisley má dokonce svoji aplikaci na taxi, která je velmi propracovaná. Pokud ale chcete cestovat někam dále – hlavně do Scottish Highlands, neobejdete se bez půjčení auta nebo cestovky. Vyjela jsem na dva výlety s International Student Tours Scotland (Glasgow), kdy Vás ráno naberou u nádraží (jsou dvě nástupní místa a jedno je u univerzity, která je 10 minut od nádraží) a večer Vás tam zase vysadí. Určitě doporučuji výlet na Harry Potter bridge, Glencoe and Highlands Day Trip. Projíždíte nádhernou krajinou a opravdu často zastavujete, abyste si to tam mohli projít. Druhý výlet byl do Aberdeen, Dunnottar Castle and Scotland’s East Coast Day Trip, kdy nevyšlo moc počasí a pršelo. Na druhou stranu to dodalo mystickou atmosféru a Dunnottar Castle vypadal opravdu jak z filmu Rebelka. V Aberdeenu potom máte rozchod a stojí za to navštívit zdejší muzeum a projít si centrum. Párkrát jsme si v partě půjčili i auto a vyšlapali pár hor, což je skvělý zážitek, protože příroda je dechberoucí. Jako celodenní výlet je skvělé dojet trajektem na nejbližší ostrov Arran a vyjít na Goatfell, případně si ostrov zkusit projít. Za mě to bylo nejkrásnější místo a třeba se Vám i poštěstí vidět tuleně. Zároveň nezmeškejte příležitost letět do Irska, kdy letenky jsou za pár korun a celá cesta i s odbavením na letišti zabere cca hodinu a půl (tedy kratší dobu než se dostat z Brna do Prahy). Z letiště se dostanete do Dublinu autobusem za zhruba 30 minut a když si koupíte celodenní jízdenku, můžete se pohybovat autobusem i za centrum a navštívit tak botanickou zahradu nebo vyhlášenou Trinity college. Možností, co navštívit je opravdu hodně, přesto musíte počítat s tím, že je to finančně náročné a je dobré mít našetřené peníze bokem. Přes týden máte hodně volného času (pokud si to dobře naplánujete, tak do školy chodíte jen 2 dny v týdnu), a proto doporučuji, abyste ho hlavně ze začátku využili na cestování – od listopadu už to počasí není moc ideální.

Počasí:

Když jsem doma oznámila, že letím do Skotska, celé mé balení provázely hlášky, ať si nezapomenu deštník a pláštěnku. V realitě to bylo ovšem úplně jinak – po příletu jsme měli celé září okolo 25 stupňů a slunečno. Hodně často se nejednalo o déšť, jak jej známe my, ale spíše o poprchávání, které ničemu nebrání. V prosinci dokonce napadl na 3 dny sníh, ale teploty tam jsou celkově vyšší než v Česku, takže se jednalo spíše o výjimku. Počasí bylo občas náladové a střídal se déšť se sluncem – výlety je dobré plánovat maximálně den předem, a i tak vždycky počítat s tím, že se počasí může kdykoliv změnit, případně bude jiné počasí v cílové destinaci.

Lidé:

Co Vás určitě překvapí, i když na to budete upozorněni, tak jsou lidé.  Všichni jsou extrémně milí a vždy Vám se vším pomohou. Určitě se Vám stane, že si s Vámi někdo začne povídat třeba ve frontě v obchodě nebo na zastávce. Pokud do někoho omylem vrazíte, tak se Vám na 100 % omluví jako kdyby to byla jejich chyba. Musím říct, že po příletu zpátky do Česka mi ta jejich přívětivost moc chybí. Co se týká seznamování, už může být jasné, že to nebude vůbec těžké. Kamarády si tam najdete už v den příjezdu. Bohužel, všechny předměty jsme měli s Erasmus studenty a na kolejích jsme také bydleli s nimi – tudíž šance hovořit s někým zdejším je opravdu minimální. Na druhou stranu si procvičíte další přízvuky angličtiny (což je taky důležité), a pokud si zvolíte modul z jiného oboru nebo půjdete na praxe na zdejší školu, určitě se do kontaktu s místními dostanete. Na konci pobytu už ani nebudete mít problém s tím jim perfektně rozumět.  

Na závěr:

Určitě jsem do předchozích bodů neobsáhla vše, co mám na srdci, přesto si myslím, že si umíte udělat obrázek o tom jak skvělá příležitost tento Erasmus+ byl a jak moc vděčná za tuhle možnost jsem. Doufám, že to některým z Vás pomohlo například při zabydlování se, anebo při rozhodování – DO IT!!!! Přestože ne všechno bude vždy perfektní (například jídlo ve Skotsku k tomu má velmi daleko), klady rozhodně převažují negativa. Skotsko Vám přiroste k srdci a určitě se tam budete chtít vrátit – ať už kvůli nádherné přírodě, nebo skvostné architektuře. Sama plánuji destinaci ještě navštívit a procestovat to, co se již nestihlo. Zkusíte si žít v cizí zemi, zažijete jiný školský systém a poznáte spoustu skvělých lidí – a to si myslím, že stojí za to!

P.S. V případě zájmu mě klidně můžeš kontaktovat a mohu předat více informací! 😊

Severní Skandinávie ohromuje svou arktickou exotikou naprosto odlišnou od zbytku Evropy. Pro naši pracovní zahraniční stáž jsme si vybrali zemi půlnočního slunce. My jsme zde byli (tedy já Kuba Wambach a Maruška Cviková) v období kdy nám slunce nezapadlo za obzor, tedy v létě. Pro Norsko jsou typická stáda sobů, stovky jezer a divoká nedotčená příroda severní tajgy, lesotundry a tundry. Pro nás jako geografy to bylo setkání se specifickým prostředím, které je pro naši Českou republiku netypické. Severní Skandinávii jsme si okamžitě zamilovali.

Povinnosti před odjezdem

Dobře teď jsme vás nalákali a o naši stáži se dozvíte o odstavec dále. Před výjezdem bylo ale ještě potřeba splnit některé povinnosti. Prvně jsme navštívili studijní oddělení, konkrétně paní Jandejskovou, u které jsme zjistili naše možnosti a kam jako geografové můžeme vyrazit. Náš původní plán byl vydat se na studijní stáž. Naše možnosti jako geografů byli ale tímto směrem dost omezené a my chtěli prozkoumat vzdálenější kouty Evropy než Polsko nebo Slovensko. Po této konzultaci jsme se tedy rozhodli pro pracovní stáž, díky které bychom získali cenné zkušenosti do naší praxe. Otázkou bylo kam na pracovní stáž pojedeme? Na pracovní stáž můžete jet kamkoliv, nicméně je nutné, aby v instituci, do které pojedete byli pevné vazby a kontakty s naší univerzitou nejlépe přímo vaší katedrou. Z tohoto důvodu jsme navštívili ERASMUS+ koordinátora na naší katedře docenta Hynka Böhma, který nám nastínil možnosti pracovní stáže a jednou z nich byla pracovní stáž ve výzkumném Barents Institutu v Norsku ve městě Kirkenes. Bylo rozhodnuto. Potřebným papírováním vás provede dotyčný, se kterým budete stáž zařizovat, ale není to zas tak složité, jak se může na první pohled zdát.

Norsko je drahý. Norsko je drahý?

Každý nás před odjezdem strašil, že Norsko je drahé, na to vám peníze od školy stačit nebudou. Vezmeme si to ale popořádku. Barents Institute nám nabídl luxusní apartmán v pěti minutové vzdálenosti od práce, naprosto zdarma, což nám ušetřilo plno NOKů (Norských korun), které nám zbyly na ostatní záležitosti. Pokud do této instituce přijíždí stážista, vždy je ubytován v tomto apartmánu zadarmo. Kdo by to nebral, doporučujeme. Ano Norsko je drahé. Ve městě Kirkenes je ale supermarket COOP Extra a ano stejně tak jako u nás ceny v COOPu nejsou tak vysoké, a proto jsme očekávali, že tady budeme za daleko větší chudáky, než se nakonec ukázalo. Dost nám pomohl také směnný kurz, kdy česká koruna byla v dobu naší stáže daleko silnější než padající norská koruna, takže v některých časech jsme se cítili spíše jako „boháči“. Ve zkratce, pokud se vydáte do Norska bude to drahé, pokud se vydáte do Kirkenese a budete mít byt od zaměstnavatele, vyžijete v pohodě.

Náplň práce

Naší náplní práce na institutu byla výpomoc s výzkumem jednotlivých zaměstnanců, kteří nám zadávali tasky, které jsme v průběhu stáže plnili. Našimi hlavními tasky bylo vytvořit časovou mapu ze satelitních snímků desítek měst arktické oblasti a pak u těchto měst projít jejich strategické rozvojové plány. Měli jsme zanalyzovat na co jsou tyto plány hlavně zaměřeny, a především jestli v nich nějakým způsobem figuruje 17 cílů udržitelného rozvoje OSN. Tyto plány byli v jazycích zemí, ve kterých se tyto města nacházeli, takže louskání norštiny, islandštiny nebo třeba finštiny byl častokrát velký oříšek.

„Náplň práce?“

Součástí naší pracovní náplně bylo ale i poznávání a „geografie v praxi“, kdy nás zaměstnanci brali na výlety a exkurze na zajímává místa. Jedním z nich byl například výlet do ostrovního rybářského města Vardø, opředeného historií pálení čarodějnic. Na ostrov jsme se vydali honosnou výletní lodí, na které jsme měli i oběd v podobě místních plodů moře. Z lodě jsme viděli velryby a zážitek to byl opravdu nezapomenutelný. Na ostrově Vardø, jsme prozkoumali všechny zajímavosti. Součástí exkurze byla i návštěva bývalé rybářské vesnice Hamningberg, která je oblíbená mezi dobrodruhy a ornitology, jelikož se jedná o opravdu odlehlou oblast, kde uvidíte tundru ve své plné kráse. Samotná hodinová cesta autem do této vesnice je dobrodružství samo o sobě a byli jsme v absolutním údivu, co právě sledujeme. Zpět z Vardø do Kirkenes jsme letěli malým místním letadlem společnosti Widerøe, která zde funguje jako místní autobus mezi městy. Autobusy tady moc nehledejte, hromadná doprava zde jezdí dvakrát denně, takže na túry hezky po svých a na větší vzdálenosti mezi městy letadlem. Ano je to tady úplně normální letět z města do města 10 minut. Kdo by chtěl není problém si zde půjčit i auto. Na závěr nutno dodat, že celý trip do Vardø byl placen opět Barents Institutem, tedy opět ušetření pár NOKů.

V průběhu naší stáže jsme měli štěstí, že v severní Skandinávii probíhala každoroční konference Calotte Academy, ve zkratce konference na kolech, kdy se velkým autobusem každý den přesouváte po severní Skandinávii z místa na místo a můžete, tak prozkoumat plno zajímavých míst. Součástí letošní konference byla návštěva měst jako například Finské Rovaniemi, Švedská Kiruna nebo Norská Alta a součástí jsme byli i my. Navštívili jsme železný důl a švédskou vesmírnou agenturu v Kiruně. V Rovaniemi to byla zase audience a večeře u starostky, která nám poreferovala o přijetí Finska do NATO a dopadech na město Rovaniemi. Soukromě jsme navštívili i Santa Clause, který zde sídlí. Z Alty jsme mířili do Kirkenese, kde jsme měli naši prezentaci. Na konferenci, každý z účastníků musí odprezentovat svůj výzkum, kterým se zabývá, proto je konference určena spíše pro nastávající doktorandy. Ani my jakožto magisterští studenti jsme se neztratili a naší prezentaci, kde jsme porovnávali přeshraniční spolupráci mezi Skandinávskými státy a Euroregionem Nisa jsme zaujmuli. Zaujmuli jsme už jenom z toho důvodu, že se jednalo o prezentaci, která nebyla výhradně zaměřena pouze na arktickou oblast, jako prezentace ostatních. Pokud budete mít možnost účastnit se Calotte Academy vřele vám můžeme tuto konferenci doporučit, protože opět téměř zadarmo poznáte velkou část Skandinávie a také plno nových zajímavých lidí. Konference se samozřejmě pojí i s povinnostmi, a ne vždy je to procházka růžovým sadem, protože přejezdy mezi jednotlivými městy trvají několik hodin. Jedním z našich dalších tasků byl napsat souhrnný report z této konference.

Shrnutí

All in All experience – nezapomenutelné. Od města Kirkenes samotného neočekávejte zázraky, jedná se o malé město, ale oproti českým malým městům, podstatně lépe vybavené. Máte zde vše potřebné, co byste ani nečekali, že zde bude – dva supermarkety, obchoďák, kino, plno restaurací a silně spojenou komunitu lidí, která vám ráda s čímkoliv pomůže. Příroda je tu překrásná, úplně jiná, než jak ji známe u nás. Lidé v práci jsou velmi milý a ochotní vám pomoc s čímkoliv budete potřebovat – častokrát vám doporučí akce, které se v okolí konají, a proto se třeba najednou objevíte na raftu uprostřed jezera a ani nevíte, jak jste se tam vlastně dostali. Kirkenes a lidi zde jsou spontánní, pokud vám někdo nabídne nějakou akci, neodmítněte ji, budete na ni pak ještě hodně dlouho vzpomínat. Pokud ušetříte pár NOKů, můžete se již zmíněnou leteckou společností Widerøe podívat i do jiných vzdálenějších měst severní Skandinávie, třeba jako já k nejsevernější části Norska mysu NordKapp. Norsko není nejlevnější záležitostí, ale samotný zaměstnavatel vám návštěvu značně ulehčuje, podíváte se na místa, kam byste se sami jen tak nepodívali a určitě tahle zkušenost za to stojí!

Olá! Jsme Tomáš a Hynek z FP a společně jsme strávili zimní semestr 2022/2023 v portugalském městě Guimarães. Jelikož studujeme geografii a velice rádi cestujeme, vyjet na Erasmus pro nás byl tak trochu splněný sen. Oba jsme chtěli vycestovat co nejdál od domova, a tak se pro nás Portugalsko jevilo jako ideální volba. Teď když jsme zpátky, můžeme s klidným svědomím říct, že jsme neudělali chybu. 

Ubytování

Bydleli jsme na univerzitních kolejích, které jsou sice levné (115€ na měsíc), jenže nejsou příliš vybavené. Koleje jsou rozdělené do tří budov, z nichž v každá disponuje jedním z vybavení. V jedné jsou pračky, ve druhé „kuchyňka“ a třetí studovna. Pojmem kuchyňka se myslí pouze mikrovlnky, jelikož po celých kolejích je zakázáno vařit. Restaurace jsou v Portugalsku v porovnání s ČR dražší, hlavní jídlo za 10€–13€, proto aby člověk ušetřil je možné využít menzu, kde je možné se dobře najíst za 2,5€. Problém však je během víkendu, kdy menza nevaří vůbec, takže to jsme chodili do restaurace nebo jsme to řešili jídlem do mikrovlnky. Další s čím je potřeba počítat je, že v Portugalsku během podzimu a zimy často prší, tím pádem je vysoká vlhkost a vzhledem k tomu, že domy v Portugalsku nejsou dobře izolované, tak se na stěnách z venku i uvnitř objevuje plíseň. My jsme tím na kolejích poměrně trpěli a nebyli jsme sami. Z těchto důvodů bychom určitě doporučili privátní bydlení s vybavenou kuchyňkou, které bude jistě dražší něž koleje, ale ve výsledku člověk ušetří na restauracích . V blízkosti kolejí se také nachází univerzitní tělocvična s posilovnou. Co se týče posilovny, tak ta je sice malá, ale jelikož byla za velmi příjemnou cenu tak jsme jí navštěvovali pravidelně.

Cestování

V čem je ovšem Portugalsko naprosto fantastické je dostupnost cestování a to jednak po Portugalsku ale také do okolí, například na Azorské ostrovy se dají sehnat levné zpáteční letenky (od 30€) nebo na Madeiru (od 20€). My jsme cestovali také do Maroka a letenky nás stáli přibližně 30€ a do Španělska to také není vůbec daleko. Z Guimarães do Porta se lze dostat za hodinu pohodlně vlakem za 3€. Pro cestu do Lisabonu se však mnohem více vyplatí autobus (od 8€), vlakem od 25€. Relativně blízko od Guimarães se nachází jediný portugalský národní park Penada-Geres. Jedná se o pohoří na hranici se Španělskem a určitě stojí za návštěvu, i v říjnu je možné se koupat u vodopádů přímo v národním parku.

Univerzita

Universidade do Minho je rozdělená do dvou měst (Braga a Guimarães), které jsou od sebe 20km. Větší kampus se nachází v Braze, kde jsme byli pouze na úvodním setkání. Pokud však studujete geografii, stejně jako my, budete právě v Guimarães. Je dobré si u konkrétního oboru zjistit dopředu ve kterém z těchto měst se vyučuje, aby si člověk nemyslel, že jede do Bragy ale nakonec studuje v Guimarães, jako se to stalo nám . Výuka u nás probíhala v portugalštině s tím, že jsme chodili na stejné hodiny s ostatními Portugalci, což má tu výhodu, že se člověk integruje a spřátelí se s místními, na druhou stranu to pro nás nebylo studijně moc přínosné, jelikož neumíme portugalsky.  Většina studentů nemluví anglicky, ale s učitely se člověk ve většině případů domluví bez větších problémů.  Samotné předměty a jejich průběh závisí na vyučujícím. Některé předměty absolvujete stejně jako vaši portugalští kolegové a u některých máte individuální plán. To stejné platí i při ukončení předmětů. V rámci semestru je možné si zakoupit kurz portugalštiny (za 100€), což jsme také udělali a můžeme ho doporučit, člověk pak dokáže alespoň pozdravit v obchodě nebo si něco objednat v restauraci. 

Město

Guimarães je relativně malé město (určitě menší než Liberec), ale pro Portugalce velice významné, jelikož to bylo vůbec první hlavní město Portugalska a v jeho historii sehrálo významnou roli. Historické centrum je na seznamu UNESCO a je velmi hezké a udržované. Všechno je dostupné pěšky, tudíž není potřeba utrácet za MHD. Město je nejrušnější ve středu a v pátek večer, kdy lidé všech věkových kategorií vyrážejí do centra za zábavou, tudíž o atmosféru je tu postaráno. Ve městě se také nachází studentský Erasmus bar Tásquilhado, kde se člověk nenudí.

Pro nás byl Erasmus skvělá zkušenost a můžeme ho jedině doporučit, ať už se rozhodnete kamkoliv. Kdybyste se chtěli na něco zeptat, napište nám na IG!

P.S. Saudade Guimarães, Braga é merda .

Vydejte se za krásami srdce středomoří - na Maltě. K místu mé čtyřměsíční pracovní stáže jsem se rozhodl dle doporučení mých přátel. Pak následovalo projet LinkedIn s pracovními místy, vybrat tu pravou instituci a jede se. Konkrétně jsem se rozhodl dělat internistu na jedné z mnoha jazykových škol, které Malta nabízí. A musím říct, že jsem si nemohl vybrat lépe. Nejen, že ve škole poskytli krásné ubytování zdarma, ale dokonce vypláceli příjemnou mzdu, ze kterých se daly pokrýt veškeré minimální náklady. Ačkoliv se Malta může zdát nákladnější, než ostatní země, nemusí tomu tak nutně výt. Stačí se zorientovat, co a jak nakupovat a najednou nákupy nejsou příliš bolestivé. Příjemně to také kompenzuje kvalita potravin, která je v mnoha ohledech na vyšší úrovni, než co jsem doposud poznal.

A čím, že Malta zaujme? Krom tyrkysově modrého moře, zachovalých kulturních měst a divoké večerní zábavy hlavně diverzitu kultur. Malta mi dokázala otevřít dvěře do celého světa právě proto, že jsem se zde mohl setkat s lidmi z celého světa (a jsem kterými jsem dosud v kontaktu). Nyní mi nedělá problém vycestovat do dalších zemí jako je Turecko, Japonsko, Jižní Korea, Kolumbie, Venezuela, USA, Mexiko atd. s vědomím, že tam na mě bude čekat někdo z nynějších přátel. Je to právě tento střet kultur na malém ostrově, který dává i čecháčkovi pocit světovosti. Proto doporučuji Maltu 11/10.

¡Hola amigos!

V tomto blogu by som vám rád v krátkosti predstavil jeden z mojich životných príbehov, ktorý som dokázal uskutočniť vďaka našej TULke.

V zimnom semestri druhého ročníka som v rámci projektu Erasmus vycestoval na študijný pobyt do jedného z najkrajších miest (južného) Španielska, Granady. Mesto som poznal iba z hodín histórie ako poslednú oblasť, ktorú si spod kontroly Arabov získali Španieli pri znovudobýjaní vlastného územia v roku 1492. Možno sa pýtate, prečo vám tu vykladám o dejinách, keď to s vaším rozhodovaním sa, kam vyraziť, vôbec nesúvisí. Pravdou však je, že od tohto historického faktu sa odvíjala celé to moje akési rozhodovanie sa o tom, ktorá destinácia bude tou finálnou.

Prečo? Granada je totiž mesto, v ktorom spoznáte skutočnú, prízvukujem slovíčko skutočnú, kultúru Španielska a Andalúzie. Je to vesmír, v ktorom človek nájde pravé dedičstvo španielskeho vidieku, folklóru, histórie, tradícií, no zároveň tiež v nádhernej zmesi s kultúrou arabskou, ktorá sa prezentuje predovšetkým v architektúre, a ktorá sa na území Pyrenejského polostrova vyvíjala vyše 7 storočí. Najvýznamnejším klenotom Granady je práve stredoveký palác či pevnosť arabského štýlu –  Alhambra, ktorý sa týči na kopci v strede mesta. Dostať sa na toto miesto vie byť nesmierne náročná záležitosť, nakoľko sú lístky vybookované už pár mesiacov dopredu, no vďaka Erasmu a viacerým agentúram, ktoré v Granade vypomáhajú zahraničným študentom, navštívite Alhambru dokonca aj v prvom týždni pobytu. Je to naozaj zážitok na celý život. Zároveň je na ňu v meste nesmierne množstvo krásnych výhľadov plných mladých ľudí a radostná atmosféra je tiež obohatená živou hudbou v sprievode gitár a španielskeho flamenca.

Všeobecne je Granada označovaná ako študentské mesto, čoho som bol sám aj dôkazom. Navštevoval som fakultu filológie a hispanistiky, na ktorej som študoval odborné predmety v anglickom a španielskom jazyku. V ponuke však bolo mnoho ďalších predmetov v rozličných jazykoch a človek dostal šancu sa realizovať aj mimo vyučovania, keďže škola ponúkala nespočetne veľa kurzov, seminárov či akýchsi krúžkov – športových, umeleckých, jazykových a podobne. Škola ma tiež prekvapila jasným podaním informácií, organizáciou a usmernením na začiatku semestra, ktoré som ako „stratený“ zahraničný študent veľmi ocenil a uľačilo mi to adaptovanie sa na nový systém. Fakulta tiež poskytovala pomoc v hľadaní ubytovania, no tomuto sa skôr venovali neziskovky a študentské agentúry ako ESN, cez ktoré tiež bolo možné vydať sa na potulky Andalúziou. Na každý mesiac bolo v ponuke zopár výletov v okolí Granady, na ktoré sa študent mohol za malý poplatok prihlásiť a jediné čo ostávalo, bolo sledovať inštrukcie agentúry, ktorá v podstate všetko vybavila za nás. Ja som tak napríklad navštívil Cordobu, Sevillu, Madrid a raz sme tiež strávili celý deň na pláži s rôznymi aktivitami.

V poslednom bode tohto blogu by som sa rád venoval životu v Granade. V porovnaní s veľkomestami a lukratívnymi oblasťami Španielska vie Granada prekvapiť veľmi prijateľným podmienkami na život. Je veľmi jednoduché si tam nájsť lacné ubytovanie aj v centre mesta, prípadne aj blízko fakulty, ako to bolo v mojom prípade. Potraviny, obchody s ovocím a zeleninou, oblečením, mäsiarne a ďalšie sú na každom kroku, avšak pozor, žiadne konzumné značky či korporáty, tradičné lokálne podniky, čo celej ľudovej atmosfére dodalo o to väčšie čaro. Spomínam tiež na ulice s typickými andalúzskymi barmi, kde za pár drobných dostanete výdatné raňajky s kávou. Hlavnou časťou dňa je však večer, kedy sa mesto zaplní húfmi ľudí, ktorí po sieste vyšli napiť sa vínka. Tu prichádza do hry slovo ‚tapas‘. Pre tých, čo nepoznajú jeho definíciu, ide o malú pochúťku rôznej podoby, ktorú dostanete k vínku, drinku či pivku ako niečo extra pod zub. Môže to byť napríklad malá plnená tortila, obložený chlebík, olivy, hamburger, hranolky a tak podobne. Je to vskutku skvelá kulinárska tradícia, dovolím si povedať, že až kultúra, ktorá prevláda prevažne na juhu Španielska.

Ako každé mesto, aj Granada mala svoje malé chybičky. Avšak kto raz zažije malebnú tradičnú čistú andalúzsku kultúru, tomu to ostane navždy zaryté v srdiečku a nebude sa mu chcieť naspäť. Neboj sa vycestovať, kamarát. Cesta od výberu destinácie až po samotný odlet je síce plná prekážok, ale viem, že zato stojí. Vyskúšaj a sám uvidíš, že o chvíľku to budeš práve ty, kto napíše takýto článok a pospomína na nezabudnuteľné chvíle prežité „študovaním“ v zahraničí.

A ešte teda klasicky na koniec: ak ťa blog zaujal a máš záujem vycestovať, či už to bude Granada alebo nie, neváhaj ma kontaktovať.

K tomu, aby se z vás stala paní někdy stačí málo. Netřeba nákladné svatby ani vysokoškolského titulu. Někdy stačí popojet pár set kilometrů. Ale pěkně od začátku.  O tom, jak se ze mě stala Frau, jak jsme připravovali patenty, spaly ve stanu, mnoha dalších patáliích a taky o tom, jaké to je studovat na pedagogické škole ve Švýcarsku. 

Strávil jsem zimní semestr roku 2022 na University of the West of Scotland v Paisley. Byl to můj první studijní pobyt v zahraničí. Jsem už sice přes měsíc zpátky doma, skotskou zkušenost ale stále zpracovávám. Za nejcennější z celého pobytu považuji nové přátelé z mnoha zemí, s kterými věřím se ještě uvidím, ať už v ČR nebo u nich doma. Znám další kousek světa, který plyne vlastním životem. Za přínosné ovšem považuji i samotné studium na skotské univerzitě, které bylo v mnoha ohledech jiné.

Výběr a párování předmětů

Než semestr ve Skotsku začal, byl jsem pozván na informační schůzku se skotskou koordinátorkou, která nám vysvětlila vše podstatné - kde nalezneme seznam dostupných předmětů a na co si při výběru dát pozor. V následujících dnech jsme si vyměnili několik emailů, ve kterých mi potvrdila dostupnost předmětů. Ačkoliv jsem si předměty zvolil s předstihem, první dva týdny výuky ve Skotsku probíhaly bez evidence docházky a byly vyhrazeny k případným rozvrhovým změnám. Některé předměty jsem měnil, důvodem bylo překrývání hodin v rozvrhu. Standardně si student volí tři pouze předměty. Protože se zdálo, že přímá výuka nebude časově vyčerpávající, zapsal jsem si navíc francouzštinu, která byla jako jediná ze zvolených předmětů vyučována online.

Jakožto student Učitelství pro 1. stupeň ZŠ jsem měl celkem problém nalézt předměty vhodné ke spárování, neboť pedagogické předměty jsou vyučovány v jiném kampusu ve městě Ayr. Kromě místa výuky je dalšími kritérii při výběru, semestr výuky a obtížnost předmětu (každý předmět má bodovou obtížnost). Může se proto stát, že naleznete předmět vhodný ke spárování, ale jeho náročnost bude vysoká. Ve Skotsku ale mají dost zkušeností, aby s výběrem předmětů poradili.

Výuka

Většina předmětů byla vyučována prezenčně v tříhodinových blocích, jen francouzština byla o hodinu kratší a online. Celkem jsem tedy na přímé výuce trávil 11 hodin týdně. Podmínky splnění předmětů nám byly srozumitelně vysvětleny hned v úvodních hodinách. Vyučující byli ochotni zodpovědět jakékoliv dotazy či podat zpětnou vazbu k rozpracovaným úkolům. Výhodou byla výuka v malých skupinách, založená na neustálé interakci a diskuzích. Důležitou roli hrál na osobní zájem a rozvoj dosavadních znalostí. To projevovalo částečně v probíraném učivu, především pak v tématech prezentací a seminárních prací.

Nedílnou součástí všech předmětů byla průběžná samostatná práce a tvorba prezentací a esejí. Ačkoliv rozvrhově na domácí přípravu připadalo daleko víc času než na přímou výuku, nakonec nebylo se čeho bát. V praxi jsme dostávali drobné úkoly, s kterými byl člověk brzy hotov a měl tedy i tak dost času na poznávání Skotska v terénu. Intenzita práce ale samozřejmě sílila s tím, jak se blížily termíny prezentací a odevzdání esejí.

Ubytování

Jako dobrá alternativa ke kolejím je doporučováno soukromé bydlení, je ale těžko dostupné. Univerzita nabízí tři koleje, nesoucí název podle ulic, ve kterých se nacházejí. Všechny tři stojí v těsné blízkosti univerzity. Bydlel jsem ve Storie street, která je pro studenty nejčastější volbou. Není to nejlevnější varianta, ale je nejkomfortnější, neboť studenti mají k dispozici vlastní pokoj s toaletou a koupelnou. Pokoj je součástí bytu, který sestává ze 4-6 takových pokojů, které mají společnou kuchyň. Dalšími variantami jsou koleje Lady Lane a George street, které se liší cenově a sdílením prostor. Vše je přehledně popsané v online příručce. Ubytování na koleji si studenti zamlouvají s předstihem přes ubytovací portál. Tam se student přihlásí, může ale chvíli trvat, než dostane email s dalšími informacemi. Později si člověk zvolí kolej, zda mu vadí hluk, v kolik se ubytuje či zda chce platbu za ubytování uhradit najednou, nebo měsíčně. Osobně jsem uhradil celou částku najednou, abych na to už nemusel myslet.

Doporučuji sledovat UWS Residences na Instagramu, neunikne vám tak žádná důležitá akce nebo jídlo zdarma, které se často objevovalo ve společenské místnosti.

Počasí

Během mého pobytu, trvajícího od října do poloviny prosince bylo počasí daleko lepší, než jsem čekal. Pršelo jen vzácně, s blížící se zimou přece jen častěji. Pokud člověk vyjel do kopců či na ostrovy, počasí bylo neuvěřitelně proměnlivé tak, jak se to traduje. Teploty byly po většinu času srovnatelné s našimi. Klima je totiž ovlivněno Golfským proudem a třeba palmy tu nejsou vzácností.

Jazyk a lidé

Ať už je skotština samostatný jazyk nebo jen přízvuk, ve své autentické podobě je nádherná, ale pro kohokoliv cizího zpravidla nesrozumitelná. Takže i po několika měsících komunikace v angličtině jsem se musel pokladní omlouvat, že nerozumím.

Skoti jsou ohleduplní a velice otesaní. Stále se omlouvají nebo děkují, jakmile mají podezření že potřebujete pomoc, ozývají se. Když vidí že jste odjinud, přepnou do srozumitelného módu. Často zahajují konverzaci na ulici, jen tak prohazují poznámky, a v takových případech se nevyplácí dělat, že rozumíte. Je daleko bezpečnější buď vůbec neragovat, nebo se omluvit, že nerozumíte. Jsou případy, kdy cizinci skotštině přivyknou, ale jsou za tím léta neustálé mučivé komunikace s rodilými Skoty.

Vyučující na univerzitě mluvili tak srozumitelně, že jsem rozuměl snad úplně všemu. Pomalu, zřetelně a profesionálně, tzn. používali takovou slovní zásobu a gramatickou úroveň, která odpovídala našim schopnostem.

Společenský život a kultura

O hospody a bary v Paisley není nouze. Hned u univerzity se nachází studentská Unie, ve které je studentský bar. Několikrát do týdne probíhají takové akce jako karaoke nebo hospodský kvíz. Především se ale vyplatí tam co nejdříve hledat nové přátele a přidávat je na Whatsappu, ideálně rovnou vytvořit skupinu, přes kterou budete moci organizovat společné akce. Noční vyžití také nabízí nedaleké Glasgow. Je snadno dostupné vlakem, případně autobusem. Mezi doporučeními místních jistě zazní takové názvy míst jako Garage či Cathouse. Útočiště při čekání na ranní spoj zpět do Paisley nabízejí casina.

Stojí za to si ohlídat kdy se slaví významné svátky nebo probíhají festivaly. Např. Halloween je ve Skotsku tradicí a slaví se několik dní a ohňostroje zaznamenáte nejen na Nový rok, ale také třeba na Guy Fawkes Night. Pokud si zapíšete předmět Culture Studies for Learners of English, nic z toho vám neunikne. Navštívil jsem muzikál v King's Theatre v Glasgow a mohu jen doporučit.

Za zmínku stojí fotbal, který je jedním z národních skotských symbolů. Náležitostí k dané fanouškovské základně se vyznává nejen podpora daného týmu, ale často také osobní politická příslušnost či víra. Fotbal ve vyšších ligách bývá zpolitizovaný. Z toho důvodu musí být člověk velice opatrný, hraje-li se zápas mezi Rangers a Celtic, aby se neoblékl do nevhodných barev. Skoti to hodně prožívají. Z doby, kdy probíhalo MS ve fotbale mám jeden takový zážitek. Hrála Francie proti Anglii a nevědomky jsem si vzal kravatu v barvách jednoho lokálně oblíbeného klubu. V hospodě se pochvaly na ní se jen sypaly. Byl jsem přesvědčen, že prostě vypadám dobře. Muž, taktéž společensky oděn, ovšem v barvách soupeřícího klubu, mi vzhled taktéž pochválil, ale dodal, že on fandí druhému klubu. Až v tu chvíli mi svitlo.

Jídlo a pití

Obecně se doporučuje si jídlo připravovat na kolejích. Relativně nedaleko se kromě malých supermarketů nacházejí obchody jako Lidl, Morrisons či Aldi. Fascinující je široká nabídka zeleniny, zejména pak různých odrůd brambor. Samozřejmostí jsou čerstvé ryby a jiné mořské plody. Nabídka je obecně podobná jako u nás.

Na univerzitě je možnost se stravovat v menze, která je spíš fastfoodového charakteru. V roce 2022 vznikl Breakfast club, který pro studenty organizuje snídaně na univerzitě zdarma, od roku 2023 dokonce každý den.

Stravování v restauracích pro mě byla především vzácná příležitost zkusit nějakou specialitu, kterou jinde nenajdu. Mezi takové speciality patří Cullen Skink, Haggis, Neeps and Tatties, skotská snídaně, slané koláče atd.

Alkohol je ve Skotsku výrazně dražší než u nás, což může efektivně brzdit jeho spotřebu. Nicméně za zkoušku stojí alespoň Buckfast, likérové sladké víno oblíbené zejména u omladiny.

Studentské aktivity a pěvecký sbor

Studentská Unie na UWS zaštiťuje volnočasové kluby a spolky, jejichž výpis naleznete na webových stránkách Unie. Organizují je sami studenti a bohužel ne vždy jsou aktivní. Můžete se přihlásit a poté obdržíte email s dalšími informacemi.Hned u univerzity je k dispozici posilovna s volným vstupem pro studenty. Pokud preferujete venkovní cvičení, přímo v kampusu je workoutové venkovní hřiště i se třemi posilovacími stroji. Na UWS funguje celá řada sportovních týmů, jež je v případě zájmu nejlepší kontaktovat přímo emailem. Nedaleko centra Paisley se nachází plavecký bazén s levným vstupným. Není tak velký jako ten Liberecký, ale účelu slouží dobře.

Mým zájmem bylo zapojit se do nějakého místního pěveckého sboru, samotná univerzita ale v kampusu v Paisley nic takového nenabízela. Od skotské koordinátorky jsem však obdržel kontakt na Paisley Philharmonic Choir, se kterým jsem pak trávil úterní večery a absolvoval dva koncerty. Členství ve sboru byl fantastický zážitek. Mnoho mi dala nejen velkolepá hudba jako King Shall Rejoice od G. F. Handela, ale také interakce s dalšími členy sboru včetně neustále vtipného sbormistra. Díky tomu jsem mohl poznat více lidí mimo školu. Pro studenty je navíc členství ve sboru zdarma. Na koncerty by účinkující muži měli nosit oblek.

Výlety a cestování

Míst k navštívení je spousta. Můžete je vyčíst z Google map, z turistických průvodců nebo získat tipy od ostatních. Co mohu doporučit je hlídat si nabídky místních cestovních kanceláří, s nimiž máte šanci se dostat i na odlehlá místa, jako je Isle of Skye. I když se mohou ceny výletů zdát vysoké, nejspíš je to jediná příležitost daná místa navštívit. Výhodné je spřátelit se s majitelem auta nebo si automobil do skupiny půjčit. Mnoho míst je totiž hromadnou dopravou nedostupných nebo jen velice těžko.

Překvapilo mě, jak je obtížné se kamkoliv dostat mimo silnice nebo značené cesty. Skoro veškerá půda patří soukromým majitelům, je oplocená a často se na ní pasou ovce nebo dobytek. Na druhou stranu není zákon, který by zakazoval průchod soukromými pozemky, takže je více méně v pořádku si otevřít bránu do výběhu a projít jím, když zvířata nejsou nijak rušena.

Osobně jsem nejraději navštěvoval pobřežní městečka, chodil z jednoho do druhého po pobřeží a přeplouval loděmi na ostrůvky či na druhý břeh řeky Clyde. Přitom jsem pořizoval fotografie ptáků, krajiny a budov. Jako miniatura Skotska je přezdíván ostrov Arran, který skutečně nabízí vše, co je pro Skotsko typické.

Často jsem mířil do Glasgow do muzeí, kterých je mnoho a která nabízejí skvosty z celého světa, často z koloniální éry. Největší muzeum je ovšem v Edinburghu, do kterého se dostanete vlakem s přestupem v Glasgow. Vstupy do muzeí a galerií jsou téměř všude zdarma. Za návštěvu stojí botanické zahrady, které jsou považovány za jednu ze skotských chloub.

Nezapomenutelné zážitky mám z výstupu na horu Cobbler. Při této téměr útrapné cestě jsem spatřoval skotskou krajinu takovou, jakou jsem si představoval, zkrášlenou silným větrem, deštěm a hustou mlhou. Tento a mnoho dalších zážitků jsou pro mě společně se vším co jsem se dozvěděl důvodem, abych studijní pobyt v zahraničí doporučil.

Doprava

Pokud si vytvoříte Railcard - vlakovou slevovou kartu - budete mít o 30 % levnější jízdné na vlaky. Cena je 30£. Dopravce některé části roku nabízí slevu 50% z jízdného pro všechny studenty, ale zpravidla o tom neinformuje. Jízdenky na vlak si můžete kupovat na přepážce, nebo online v aplikaci Scotrail. Rozlišuje se běžný spoj, nebo tzv. off-peak, tedy mimo dopravní špičku ve vybrané časy, kdy je jízdné levnější. Člověk si sám musí hlídat, zda má jízdenku na kterýkoliv čas nebo jen mimo dopravní špičku. Vlaková doprava je obecně přehledná a pohodlná.

Zvažujete-li návštěvu Londýna, cesta Flixbusem je desetkrát levnější variantou v porovnání s vlakovou dopravou. Za zvážení stojí také letecká doprava, např. do Dublinu jsou letenky mimořádně levné. Problém je tam s ubytováním. Na letiště Glasgow lze nalehko snadno dojít pěšky, nachází se totiž v Paisley. Nejdál jsem byl v Inverness, poblíž kterého se nachází známé jezero Loch Ness.

Co si (ne)vzít s sebou

Než jsem vyrazil do Skotska, přišel mi z kolejí informační email, takže jsem veděl, co si brát a co ne. Koleje nabízejí k prodeji balík se základním vybavením, raději jsem si ale vše potřebné sehnal po vlastní ose.

Oblečení: k dispozici jsou placené pračky, sušičky a sušák na prádlo. Měl jsem oblečení na týden a co bylo potřeba jsem si dokoupil v levných a všude přítomných charity shopech (de facto second-handech). Kromě běžné vycházkové obuvi užijete pevné boty do terénu, dále se hodí pantofle na přecházení z pokoje do kuchyně. Přijde vhod oblečení do deště, většinu pobytu jsem přežil jen s relativně lehkým oblečením. S blížící se zimou jsem si na místě zakoupil teplejší bundu. Batoh doporučuji nepromokavý nebo s pláštěnkou. Kdybych mohl něco změnit, nebral bych si kraťasy, snad jen na sport. Hodí se plavky do bazénu, anebo dokonce do moře.

Spaní: na pokoji mě na tvrdé posteli čekalo pouze povlečení na matraci. Protože jsem přijel v noci, neměl jsem čas si cokoliv koupit a spal jsem ve spacáku, který jsem si s sebou pro jistotu vzal. Později jsem jej využil pro přespání mimo koleje. Další den jsem všechno sehnal v okolních obchodech - peřinu, polštář, povlečení, ručník atd. Doporučuji pořídit si silnou peřinu a vzít si teplé ponožky, neboť noci mohou být chladné.

Adaptér do zásuvky, případně jej lze poměrně snadno sehnat v obchodech. Praktická je rozdvojka či prodlužovačka. Může se hodit síťový kabel, neboť v pokoji je možnost drátového připojení. Nemám vyzkoušené, byl jsem na jedné ze tří wifi, které byly k dispozici.

Kuchyň je vybavena základním náčiním, co chybí si člověk může snadno dokoupit. Skvěle funguje Amazon, na kterém je nějakou dobu zdarma Amazon Prime s levnějším doručováním, případně si lze založit studentský účet s obdobnými výhodami. Max. do několika dnů je zboží doručeno na recepci, kde si jej kdykoliv můžete vyzvednout. 

Pokud máte příliš věcí do letadla, můžete si oblečením vyplnit polštář, na který máte nárok mimo váhový limit. Věci, které si nepovezete s sebou do Čech, můžete přenechat na kolejích pro studenty, kteří přijedou po vás. Nejlepší je se v takovém případě domluvit s někým, kdo zůstává, aby věci předal.

Doporučuji si před odjezdem přečíst knihu Skotsko po česku: Neturistický průvodce od Paula Millara. 

Odkaz na galerii: ZDE

Náš začátek Erasmu+ byl velice uspěchaný, nicméně s pomocí paní Jandejskové, která nám se vším ráda pomohla, jsme bez problému odletěly včas a dostaly se tak do naší destinace ve Španělsku, do Valencie.

Začalo to ale velmi nepěkně, neboť jsme ubytování sehnaly na poslední chvíli přes stránku Uniplaces, která tvrdila, že jsou ubytování ověřené a bezpečné pro studenty. K našemu nemilému překvapení jsme přijely do velmi neudržovaného bytu, kde jsme sdílely prostory i s dalšími lidmi (Španěly, Portugalci a neustále se měnícími Erasmus studenty, z důvodu nečistoty apartmánu). Kontaktovaly jsme správce ubytování, který poslal následující den dvě uklízečky, které byt vyšperkovaly, jak jen to šlo. Dále to bylo na nás a jak si budeme udržovat pořádek, nicméně jsme měly smůlu na ostatní ubytované, kteří čistotu vůbec neudržovaly. 

Na druhou stranu jsme si touto nemilou první zkušeností nenechaly zkazit náš celý pobyt na Erasmu. Valencie je opravdu malebné městečko, které je perfektním mixem přírody a ruchu většího města. Z tohoto důvodu jsme se rozhodly vydat právě tam. Jelikož jsme také 'foodies', tak jsme si předem vyhledaly různé asijské restaurace a mnoho jsme jich vyzkoušely. Naším doporučením se rozhodně stává Lanzhou Ramen a Seoul Hotpot, kde jezdí robo-kočička, která vám doveze jídlo přímo pod nos. Také musíme vyzdvihnout naší oblíbenou zmrzlinárnu La Romana, kde mají i mnoho veganských verzí. I když nejsme zrovna zastánkyně španělské kuchyně, ale Sangríu jsme ochutnaly snad na třech místech a všude byla super, takže byste se nikde neměli spálit.

A jelikož jsme do Valencie vyrazily v letním semestru, tak nás čekaly každoroční slavnosti Fallas. Tyto slavnosti zpravidla trvají měsíc a jsou velmi hlučné. Nejvíce jsou charakteristické obrovskými sochami vystavenými na ulicích, průvody s tradičními oděvy a nástroji, ale také spoustou ohňostrojů a petard. V tomto období jsme ven příliš nevycházely, jelikož ulice byly přeplněné a řekly bychom, že i poměrně nebezpečné pro náš sluch.

Co se týče univerzity ve Valencii, tak nás výuka bavila, neboť jsme měly možnost si zvolit kurzy, na které chceme docházet. Nejvíce se nám líbil kurz japonštiny pro začátečníky, jelikož nás lákají asijské jazyky. Ostatní kurzy jsme také zvládaly bez větších problémů a učitelé nám vždy byli nápomocní, když jsme to potřebovaly. Překvapilo nás, že jsou zde velmi časté projekty ve formě videa, na což jsme nebyly zvyklé z naší univerzity v Liberci. Nicméně jsme si na tuto formu úkolů zvykly a projekty s přehledem zvládly.

Ve Valencii jsme samozřejmě navštívily mnoho památek, muzeí a parků, ale nejvíce se nám líbilo Oceáonográfico (největší oceanárium v Evropě) a také Bioparc.

Přestože nás na Erasmu potkalo mnoho strastí, tak jsme si pobyt užily naplno a doporučily bychom tuto destinaci i ostatním, kteří zvažují vyjet do zahraničí. Byla to pro nás cenná zkušenost a v mnoha ohledech nás to obohatilo.

Jakožto studentka druhého ročníku šj+aj jsem chtěla letní semestr 2021/22 strávit na Erasmu ve Španělsku. Původně jsem plánovala Valencii, ale nakonec jsem se na poslední chvíli rozhodla odjet na víc exotické Kanárské ostrovy a rozhodně nelituju. Kanáry jsou tisíckrát víc než jen pláže pro turisty na jihu a ač má Tenerife menší rozlohu než Liberecký kraj, jeho objevováním by se daly strávit roky.

Tenerife
Tenerife je největší ze sedmi Kanárských ostrovů, žije na něm skoro milion obyvatel. Vznikl sopečnou činností a ta je znatelná na každém kroku, ať už při turistice nebo když se kouknete na všudypřítomné Pico de Teide, nejvyšší horu celého Španělska. Je jen málo věcí, které překonají pocit, když plavete v moři a skoro čtyři kilometry nad vámi se tyčí sopka, na které jste byli včera. Samotnou horu a lezení na ni se nevyplatí podceňovat, výšková nemoc není příjemná věc, jak jsme zjistili empiricky, ale výhledy stojí za to, jelikož v okolí asi 1000 kilometrů nenajdete nic vyššího. Okolo Teide se nachází obrovský národní park, kde skoro nic neroste, výlet s ostatními Erasmáky soukromým autobusem na pozorování hvězd u Papá Teide byl jeden z nejkrásnějších zážitků v mém životě. Trochu níž se nachází velké borovicové lesy, potom listnaté lesy, které připomínají zbytek Evropy, a dole u moře subtropické stromy, spousta ještěrek a prašná pustina. Všemu rostlinstvu vévodí slavné Drago stromy, což vlastně nejsou stromy, nejstarší z nich se jmenuje Drago milenario, ale vlastně mu není tisíc, ale osm set let. Tak či tak, místní jsou na své Drago stromy velmi hrdí. Hlavní město se jmenuje Santa Cruz de Tenerife, škola se nachází v San Cristóbal de La Laguna (obvykle jen La Laguna), ale obě města jsou spojená stylem Liberec-Jablonec.

Škola
Studovala jsem filologii španělštiny i angličtiny na ULL (Universidad de La Laguna). Jeden předmět jsem si musela změnit (ze syntaxu jsem přešla na středověkou literaturu, protože jsem se nechytala), ale zbytek se dal projít celkem v klidu, hlavně když jsme začli lépe rozumět španělštině, která je na Kanárech opravdu rychlá a v jistých ohledech prostě odlišná. Někteří učitelé pomohli, s čím mohli (hlavně po zmínění Prahy), některé jsme nezajímali ani trochu, ale všichni nám kredity dali. Místní studenti bohužel na nějaké Evropany moc nejsou zvědaví, mají svoje skupinky a většinou ani nejsou ochotní sdílet s Erasmáky zápisky. Jménem znám maximálně deset místních spolužáků a mluvila jsem jen asi se dvěma. Naopak Erasmáci jsou nejlepší lidi na světě, všichni jsou stejně ztracení, stejně špatně mluví španělsky i anglicky, takže nikdo nikoho nesoudí a všichni si pomáhají. Největší chaos jsme ovšem zažily na úřadech a studijním na ULL, dokumenty o změně předmětů jsme s řešily aspoň dva měsíce a bylo to vyčerpávající. Základní tip zní: vždycky si sjednat schůzku (cita previa) předem přes internet, jinak se s vámi nikdo nebude bavit.

Bydlení
My si našly dva pokoje v bytečku asi 15 minut chůzí od školy, což bylo ideální. Naše místní spolubydlící se s námi bohužel vůbec nebavila, ale i když to nebylo hezké soužití, vždy může být hůř a vždy se dá utéct na pláž nebo do knihovny. Ideální řešení je asi pronajmutí si bytu s ostatními Erasmáky. Pokoje se pohybují okolo 300 € na měsíc, ze zbytku se dá nějak přiměřeně vyžít.

Doprava
Velká výhoda dokumentu, který potvrzuje, že bydlíte na Kanárech, je sleva na skoro všechno, od Siam Parku přes turistické cíle až po dopravu. Za veškeré cesty mezi ostrovy i do pevninského Španělska platí místní resident jen 20 % ceny, takže se i studentům celkem vyplatí cestovat podle libosti letadlem i trajektem. Veřejná doprava na Tenerife má velmi odlišný systém než v ČR, dodnes nevím, jestli je lepší, nebo horší. Zaprvé, všechny zastávky jsou automaticky na znamení, proto pokud nezamáváte na řidiče, máte smůlu a nezastaví. Pokud nezmáčknete v autobuse tlačítko Stop, pojedete až na konečnou. Většinou se po ostrově jezdí na kartičku, která pro studenty stojí krásných 30 € na měsíc. Nemáte-li ji, stojí každá cesta minimálně euro a je potřeba si pípnout dobíjecí kartičkou jak při nástupu, tak při výstupu, jinak platíte ještě víc. Na ostrově také nefunguje žádný Idos/Pubtran, proto je potřeba se řídit Google mapami (na turistiku ale fungují dokonale Mapy.cz) a vyhledat přestupy tam. Naopak geniální je využití QR kódů, se kterými na každé zastávce hned zjistíte, za jak dlouho jede další autobus.

Počasí
Kanáry jsou ostrovy věčného jara a na to se vyplatí myslet, počasí je totiž silně proměnlivé. Do dubna jsme se klepaly ve dvou svetrech (ve škole byly dokořán otevřená okna, asi kvůli koroně, a v budovách se celkově netopí), ale zároveň jsme do oceánu lezly poprvé už v únoru, kdy jsme přijely. Když jsme se na trávníku před školou opalovaly, místní někdy chodili v zimních bundách a často i naopak. Prostě aprílové počasí čtvrt roku. Od května snad ani jednou nepršelo. Pokud nám ale byla zima doma, celkem stačilo popojet pár kilometrů a počasí bylo úplně jiné. Celkově ale příšerně foukalo od oceánu, hlavně u nás na severu. Proto jsme si navykly mít vždycky v batohu svetr, abychom neumrzly, když jsme jely třeba z
pláže.

Turistika
Ač he Tenerife relativně malé, jeho prolézáním by se daly strávit roky a roky. Všude jsou značené cesty a na internetu najdete spoustu rad, kudy se vydat. Jsou tu jednoduché hikes v lese nebo v Teide parku, náročnější po útesech Anagy, která nabízí dobrodružství na každém rohu... Turistů sem přijíždí mraky a ti odvážnější spí na plážích nebo rovnou v jeskynních, kde často žijí místní hippies a pořádají tu své párty. To svoje si tu ale najde každý.

Závěrem chci říct, že ač se mi neskutečně stýskalo po Česku a kamarádech, nasbírala jsem za těch pár měsíců zkušenosti na celý život a za nic bych to nevyměnila. Tenerife je místo, které vás okouzlí, pokud se tam nedostanete na Erasmus, tak vyražte alespoň na dovolenou. Pokud budete chtít jakékoliv rady, nebojte se mi napsat na mail, fotky najdete na našich Instagramech (@lucipavlova7, @carmelitatia), také náš kamarád Štěpán z Olomouce má spoustu krásných fotek se zajímavými popisky (@stepan.kratochvil, @stepa.na.cestach), doporučuju.