Příspěvky blogu zahraničních výjezdů

Tenerife je za nás to nejlepší místo, kde strávit Erasmus. Sluníčko, moře, pláže, hory, skvělá doprava, milí lidé – toto všechno na vás čeká a ještě mnohem více! Víme, že první kroky  jsou v cízi zemi obtížné, a proto vám přínášíme rady a tipy do začátků!

Cesta tam

Letenky jsme si kupovaly tři měsíce předem přes společnost SMARTWINGS. Letenka nás stála okolo 4 500 Kč a to i s odbaveným zavazadlem. Na Tenerife se nachází dvě letiště, jedno na severu a druhé na jihu. Pokud chcete letět bez přestupu, musíte si koupit letenku na jih. Od letiště jezdí přímý spoj do hlavního města Santa Cruz de Tenerife.

Ubytování

S hledáním ubytování je to trochu komplikovanější, je třeba začít dříve. My jsme naše ubytování našly přes skupinu na Whatsappu, jmenuje se: ERASMUS+ TENERIFE 22/23, ale existují i skupiny na facebooku. Určitě doporučujeme ověřovat si ubytování, například videohovorem a nebo se na něj přijít podívat osobně. Je dobré trvat na smlouvě, protože mnohdy se stalo, že byl někdo podveden. Cenay není zrovna nejlevnější, pohybují se okolo 350 - 450 euro. My jsme našly za 400 euro a bydlely jsme v Santa Cruz blízko centra, ale hodně studentů bydlí i přímo v La Laguně, kde se nachází univerzitní kampus.

Dokumenty

Během pobytu si budete muset zařídit NIE, což je identifikační číslo pro cizince, a bude to po Vás požadovat i místní univerzita. Musíte se domluvit schůzku na policii - cita previa de extranjería. Doporučujeme to udělat co nejdříve, protože se může stát, že budete čekat i celý měsíc jako my. My jsme kvůli tomu musely jet i na jih, protože v Santa Cruz ani v La Laguně už nebyla volná místa. Poté jsme si zařizovaly na radnici i trvalé bydliště, tedy empadronamiento. Jestliže máte NIE i empadronamiento můžete si zažádat o Certificado de viaje (také na úřadě - ayuntamiento), díky kterému můžete využít slev na letenky do Španělska.

Doprava

Na univerzitu jsme se dopravovaly tramvají a cestra trvala třicet minut a díky NIE jsme měly veškerou dopravu po ostrově zdarma. Musíte si jen do mobilu stáhnout aplikaci TEN+MÓVIL a zažádat o Bono Residente Canario. Jezdí se tramvají a autobusy, kterými se dostanete skoro úplně kamkoliv, pro zastavení autobusu musíte dát znamení a to mávnout rukou.

Škola

Univerzita vám zašle emailem s pokyny, co máte dělat po příjezdu i před odjezdem. Dosti pravděpodobně budete muset dělat změny v LA, protože se vám budou krýt předměty, tím se ale nestresujte dělají to skoro všichni. Tamní univerzita používá jinou platformu na podepisování LA, a tak s tím možná budete mít ze začátku problémy a budete jím to muset vysvětlit osobně jako my. Potřebujete mít podpis LA od koordinátora a když budete provádět změny, tak je třeba zažádat o podpis znovu. Co určitě radíme je na všechno se ptát a nemít strach, ať už se to týče požadavků na předměty, tak i na kartičku do knihovny. Zkrátka na všechno a to několikát! My jsme zrovna moc štěstí na učitelé neměli, až na učitele Felix Rios, ten je zlatý a vyjde vstříct. Ostatní učitelé moc neberou ohledy na studenty Erasmu a tudíž jsme moc neměly žádné výjimky např. při  známkování. Všechno se dá ale zvládnout, nezapomeňte, že stačí přívézt jenom 18 kreditů, takže hlavů vzhůru! A PTEJTE SE!

Místa, co stojí za vídění

Rozhodně nezapomente navštívit Teide a jeho národní park, protože je to něco, co ke Kanárským ostrovům prostě patří. Pokud se chcete podívat na vrchol, budete potřebovat povolení. To je důležité zařizovat klidně i měsíc předem, protože místa rychle mizí. Pro milovníky hor je tu pohoří Anaga. Za podívanou stojí i města Puerto de la Cruz, La Orotava, Icod de los Vinos a Garachico. Určitě se budete chtít osvěžit, a proto Vám přijde vhod pláž Las Teresitas, která se nachází hned v Santa Cruz. Doporučujeme také pláž Radazul a přírodní bazény, např. v Bajamaru. Pro milovníky fiest, dobrého piti a tance doporučujeme El Cuadrilátero, více známý jako jen Cuadri, který se nachází v La Laguně. Jedná se o jedno velké náměstí, kde je jeden bar vedle druhého, takže ideálka!

Slovníček pojmů aneb kanárština

guagua – autobus

papas – patatas

chuletada – barbacoa

cotufa – palomitas

guachinche – el restaurante canario

Doufáme, že vám toto alespoň trochu pomůže. Nebojte se nám ozvat, kdybyste cokoliv potřebovaly, rády vám poradíme. Nezapomeňte, Erasmus není převážně jen o studiu, ale hlavně o zážitcích. To bylo a je naše motto, a proto Vám teď píšeme z našeho dalšího Erasmu. Takže vyjeďte!

Un abrazo,

Eliška a Malví

Instagram: ellynkaa

Whatsapp Malvi: 605 181 898

Ahoj! My jsme Zbyněk a Tomáš a strávili jsme zimní semestr v Portugalsku. Konkrétně to bylo v malebném a historickém městečku Guimarães, které se nachází asi 40 minut od Porta. Hlavní kampus naší univerzity byl v Braze, ale náš obor, geografie, se vyučoval právě v Guimarãesi. Bydleli jsme zde na univerzitních kolejích, které byli opravdu za nízkou cenu. Avšak nečekejte žádný blahobyt. Sprchy a toalety jsou společné a pokoje nejsou také nijak extra vybavené. Co nám však nejvíce chybělo, byla kuchyň. Ta se nacházela ve společných prostorách, avšak se zde nalézala pouze mikrovlnná trouba a dřez. Co se nám ovšem líbilo, bylo že nedaleko kolejí a kampusu se nacházela knihovna a studovna, která byla otevřena 24/7, takže když bylo potřeba dělat nějaké seminární práce dlouho do noci, nebyl problém být tady. Další věcí, kterou jsem využil, byla možnost kurzu základů portugalštiny. Kurz stál 100 euro a pokud chcete umět alespoň nějaké základy, tak to určitě stojí za to. Také zde byla celkem levná univerzitní posilovna. 

Škola pro nás nebyla velice těžká, jelikož se většina předmětů vyučovala v portugalštině, kterou jsme samozřejmě neuměli, tak jsme dostali většinou nějaké projekty, které jsme měli sami vypracovat. Díky tomu jsme měli fůru volného času, který jsme se snažili využít naplno. Ať už cestováním, kdy jsme procestovali téměř celé Portugalsko a podívali jsme se i na Madeiru, tak také poznáváním zdejšího města a akcí. Také jsme párkrát viděli i českou stopu, kdy jsme navštívili fotbalový zápas Guimarãese s Mladou Boleslaví, či v nedalekém Barcelos zápas hráčů do 20 let mezi Českem a Portugalskem. Nebo také v zaplněném portském stadionu jsme sledovali fotbalový zápas portugalských a českých hráček. V neposlední řadě jsme navštívili koncert, kde hráli našeho českého velikána, Antonína Dvořáka. No prostě strašně moc zážitků, které by napsali knížku. 

Taktéž jsme navštívili místní podniky, kde jsme měli tu čest ochutnat místní lahodné nápoje, ať už alkoholické nebo nealkoholické. Nachází se zde také erasmácký bar Tásquilhado nebo restaurace Terminal Coimbra II, kde můžete popíjet také české pivo Samson. Doporučit můžeme také víno 3Amigos, které vyniká skvělými vlastnostmi, poměr cena/výkon.

Takže pokud se rozhodujete, jestli absolvovat Erasmus či ne. Pamatujte, budou to zážitky, na které budete vzpomínat do konce života. 

My personal experience with Erasmus in Scotland was incredible! I believe everyone has at least minor doubts about switching their environment and moving to another country. Still, the Erasmus coordinator, Mrs Jandejsková, was very reassuring and helped me with everything I needed throughout the preparation. I filled out the necessary paperwork, booked my room in student accommodation, bought plane tickets, and the journey began.

 I arrived around 10 pm, and I was brought to my apartment in Paisley, near Glasgow. The condo had enough space, a large bed and a bathroom (a shower and a toilet). Although it might seem harsh, not sharing my personal space with anyone and having my own bathroom was great. I shared a spacious kitchen with all the necessary equipment with 5 more residents. My neighbours were from France, Spain and the USA. All of them were nice, well-behaved guys with similar expectations from the Erasmus programme. On the second day, we decided to go to the local pub and immediately became friends until the end of our stay. Speaking to French people was challenging because their accents are quite strong and not exactly natural to Czech people, however, I saw significant progress in understanding them better.

It took me approximately 5 minutes to get to class because the University building was next to our pleasant accommodation, especially in the winter. I had 4 seminars lasting 3 hours each. All of them were in the same classroom, and I found them interesting, and they fulfilled my needs and expectations. Most of my classmates were middle-aged people with University degrees from different countries and fields of study. What I loved about that was the dedication they put into their studies and it motivated me to the extent that I did all the voluntary homework, probably for the first time in my life. As I was the only Czech student there, the exposure and speaking in English 100% of the time improved my writing and speaking skills significantly.

Despite the oral exams and essays, I had much time to travel. Most of the time, I travelled with my French classmate and friend, Lola, who did all the necessary planning. Therefore, all I had to do was to appreciate the city's architecture or explore nature, and Lola had to deal with the „yapping“ when we were occasionally lost:). If I had to pick three places I enjoyed the most, I would go for the Highlands, the picturesque countryside in the Northern part of Scotland was breathtaking. If you are in love with football as I am, visiting the Celtic stadium and its famous Celtic pubs is the best way to understand the mentality of locals. The last recommendation is to go to Edinburgh, one of the most beautiful cities in Europe. Do not forget to take a raincoat and book your flight to Scotland. It is worth it!

Desetiletá Terka by si ani nesnila o tom, že by dostala šanci studovat semestr ve Vídni (možná ani nevěděla, že nějaká Vídeň existuje). Díky mému oboru jsem věděla, že chci do německy mluvící země, a Vídeň se proto zdála jako ideální místo. Pokud chcete zažít perfektní balanc sociálního života, přírody a akademického vzrůstu, Vídeň je jistě pro vás! Každý si tu totiž najde to své. Zároveň jsem se tu cítila vždy bezpečně, celé město je víceméně čisté, a je skoro nemožné se tu ztratit. Díky setkání mnoha kultur, člověk si tu vystačí s angličtinou, ač znalost němčiny je vždy výhodou. Ve Vídni jsem poznala spoustu skvělých lidí a celkově moc ráda vzpomínám na svůj pobyt zde. Jako poslední bych chtěla říct, abyste se nebáli a udělali ten krok do neznáma, protože mně zrovna tento krok otevřel spoustu dveří.

Tip č. 1: Pokud si koupíte semestrální jízdenku na MHD (za nějakých 70 eur), platí po celé Vídni.
Tip č. 2: Pokud chcete ušetřit peníze, podívejte se na aplikaci Too Good To Go; Vinted/Willhaben.
Tip č. 3: Sepište si, jaká místa chcete vidět, co chcete ve Vídni zažít, protože jakmile jste ve Vídni, čas letí rychle.
Tip č. 4: Při hledání kolejí se můžete podívat na stránky Wihast. Nabízí ubytování v různých částech Vídně, a když má člověk štěstí, narazí i na koleje za hezkou cenu.
Tip č. 5: Co vám může pomoci v hledání informací o Vídni, jsou různé instagramové profily – najdete tam tipy na výlety, info k vánočním trhům (ty jsou tedy od listopadu úplně všude).

onsČaukyy, předešlý zimní semestr jsem strávila na Erasmu v Turecku v Çanakkale. Çanakkale je přímořský stát, takže si užijete moře, slunce a v zimě pěkný vítr. Město je z mé zkušenosti fakt bezpečné. Erasmus club pořádá spoustu akcí, výletů a pártošek, takže se hned seznámíte a kdybyste potřebovali kdykoliv s něčím pomoct, máte na koho se obrátit.

Doprava: 

Já osobně jsem využila Turkish Airlines a letěla z Prahy do Istanbulu (levnější alternativa je letět s Pegasus). Z letiště jezdí autobusy na Otogar (autobusové nádraží) cca hoďku a odtud již odjíždí bus přímo do Çanakkale (cca pět hodin cesty). Takový turecký IDOS je stránka obilet.com, kde si můžete koupit lístek dopředu. V Çanakkale jezdí MHD, ve kterém můžete platit kartou. Určitě si ale doporučuji zařídit studentskou kartičku a mít tak levnější jízdné. 

Ubytování: 

Na kolejích máte v ceně jídlo a většinou se musíte vracet do půlnoci. Z těchto důvodů jsem hledala ubytování někde jinde a na AirBnb jsem našla milou paní jménem Pinar, se kterou jsem žila. Měla jsem vlastní pokoj a sdílenou kuchyň a koupelnu. Pinar bydlí velmi blízko centra v hezkém a čistém bytě a byla velmi ochotná mi se vším poradit.  

Škola: 

Předměty je potřeba si vybrat dostatečně dlouho dopředu a každému učiteli individuálně napsat, zda se jeho předmět otvírá. Určitě to nenechávejte na poslední chvíli, Turci si s odpověďmi většinou dávají načas:). Většinu předmětů se mi zde podařilo spárovat a jejich plnění v Turecku bylo zvládnutelné. Hodiny jsme měli jenom my Erasmáci spolu (po 3-4 lidech). Učitelé umí dobře anglicky, jsou vstřícní a s čímkoliv vám poradí.

Moje tipy: 

Vízum s vámi zařídí až na místě. Před odjezdem si zařiďte pojištění a CZ/TR 111 dokument, který vám vystaví vaše pojišťovna. S těmihle dokumenty už nebudete potřebovat turecké pojištění.  

Před odjezdem si zařiďte E-SIM. Nekupujte si ji tam, pro turisty ji mají brutal předraženou. 

Taky si zařiďte Revolut kartu.

Nezapomeňte si čočky jako já. Bez aktuálního lékařského předpisu vám je neprodají.  

Buďte pro každou aktivitu, seznamujte se, nestyďte se mluvit a užijte si to naplno! Vím, že se to zdá crazy a možná budete před odjezdem panikařit jako já, ale uteče to hrozně rychle, a pak budete vzpomínat a chtít se vrátit zpět. 

Kdybyste potřebovali s čímkoliv poradit, můžete mi napsat na ig: terinech.  

Když jsem se rozhodla strávit zimní semestr ve Finsku, netušila jsem, jak moc mě tato země okouzlí – fascinující kulturou, moderním vzdělávacím systémem, dechberoucí přírodou i skvělými lidmi. Pobyt ve Finsku mi otevřel dveře nejen k novým znalostem, ale také k nezapomenutelným cestovatelským zážitkům.

Erasmus už ve druháku? Nejlepší půlrok života!

Do finského města Tampere jsem vyrazila už ve druháku. Ještě teď si živě pamatuji, jak jsem plná obav vyplňovala přihlášku – vždyť jsem sotva začala svůj první rok na univerzitě!? Přesto jsem se odhodlala, překonala všechen svůj strach a rozhodně nelituji – bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života.

Moderní univerzita a pohodové studium

Finský vzdělávací systém funguje docela jinak, než na co jsme zvyklí v Česku. Školní rok začíná už v srpnu a je rozdělen do dvou period, po nichž vždy následuje týden zkouškového období. Mnoho předmětů se však hodnotí pouze na základě domácích úkolů, takže moc náročných testů nečekejte a ústní zkoušky tu vůbec nepreferují. Studenti si mohou vybírat z široké nabídky předmětů v angličtině, takže se nemusíte obávat, že byste nenašli vhodné předměty, nebo že by později nastal problém s jejich uznáním. Na univerzitě vládne uvolněná atmosféra, studenti a vyučující spolu komunikují velmi otevřeně a neformálně, což vytváří inspirativní prostředí pro studium. Výuka je celkově velmi interaktivní, plná skupinových projektů s důrazem na samostudium, týmovou práci a psychickou pohodu.

Kampus nabízí moderní knihovnu, sportovní centrum i kryté tunely mezi jednotlivými budovami, díky nimž se suchou nohou dostanete z jedné části univerzity do druhé – což ve větrném a deštivém Finsku opravdu oceníte! A co jídlo? Za necelá tři eura si ve studentských bufetech můžete dopřát talíř plný vyváženého jídla k prasknutí.

Studentská kultura: guildy, overaly a nekonečná zábava

Každý studijní obor tu má svůj "guild" – studentskou organizaci se svou klubovnou, kde můžete trávit čas s ostatními studenty stejného zaměření. Specifickou tradicí jsou studentské overaly v barvách jednotlivých oborů, na které si studenti přišívají nášivky z různých akcí jako vzpomínku na společné zážitky.

Po příjezdu nás velmi přátelsky přivítal guild Erasmus studentů, který pro nás organizoval nejrůznější akce – od párty přes sportovní aktivity až po společné výlety. Studentský život tu zkrátka pulzoval energií a vždy bylo co dělat!  

Život v zemi tisíců jezer, lesů, saun, skořicových šneků a veverek

Kromě akademických výzev jsem také měla možnost poznat finský životní styl, který je úzce spjat s přírodou, a nasát jedinečnou atmosféru finské kultury. Ačkoliv se často říká, že Finové jsou chladní a uzavření, není to tak úplně pravda. Jsou sice trošku introvertnější, ale když jsem se nebála udělat první krok ke komunikaci nebo když jsem potřebovala pomoc, vždy byli ochotní a vstřícní. Navíc všichni mluví perfektně anglicky, takže komunikace byla naprosto bez problémů.

Finský akademický rok začíná už v srpnu, kdy je v zemi až přebytek slunečního světla a příjemně teplé počasí. Proto jsme s partou nových přátel často vyráželi do lesů kolem kampusu na táboráky, kde jsme opékali až nebezpečné množství marshmallows, dlouho do noci si povídali a netrpělivě vyhlíželi polární záře!

Naše dny jsme často trávili u čistého jezera poblíž univerzity, kde jsme hráli beach volejbal a užívali pohodu na pláži. Díky skvělé síti cyklostezek jsme snadno jezdili do centra Tampere na veřejných kolech, navštěvovali muzea (v pátek mají vstup zdarma pro studenty) nebo kajakovali na jezerech. Víkendy byly ve znamení našich oblíbených „Cottage weekends“ – pobytů v tradičních finských chatách a výletům do národních parků. Podzim jsme tak trávili obklopeni nádherně zbarvenými lesy a sběrem hub.

A samozřejmě nesmím zapomenout na sauny - Ty jsou ve Finsku téměř posvátné! Každé ubytování mělo svou vlastní saunu, a tak nebylo večera, kdy bychom si nedopřáli chvíli relaxace (zvlášť když s říjnem ubývalo denního světla a přibývalo chladného počasí). 

Za hranice všedních dní: cestování do Norska a Laponska

Během svého pobytu jsem vyrazila na dvě velká dobrodružství – do Norska a Laponska, a to v rámci výletů organizovaných univerzitou.

Lofoty v Norsku jsou přírodní zázrak! Už během cesty autobusem mě ohromil pohled na strmé štíty vystupující z moře, fjordy a malebné rybářské vesničky. Necelý týden jsme tu strávili horskými výšlapy a otužováním v arktickém ledovém oceánu s dechberoucími scenériemi.

Na cestě do Laponska jsme navštívili Rovaniemi - domov Santa Clause, a poté vyrazili ještě více na sever, až do vesničky Kilpisjärvi. Teploty hluboko pod nulou, dokonalé ticho nekonečných sněhových plání, zamrzlá jezera a stáda sobů působila jako z jiného světa! Hned při příjezdu se nad námi roztančila ta nejjasnější polární záře, kterou jsem za celý pobyt ve Finsku viděla – lepší přivítání jsme si ani nemohli přát!

Finsko jako druhý domov

Erasmus ve Finsku mi dal nejen kvalitní vzdělání, ale i přátelé na celý život (stále jsme v kontaktu a plánujeme společné výlety) a spoustu nezapomenutelných zážitků, které si navždy uchovám ve svém srdci.

Pokud přemýšlíte o studiu v zahraničí, Finsko (Tampere) rozhodně doporučuji! Nebojte se vyjet – je to skvělá příležitost poznat jiný přístup ke vzdělávání, získat cenné zkušenosti a nová přátelství.  A pokud budete potřebovat jakékoli informace nebo pomoc, neváhejte se ozvat, ráda vám poradím :).

Ahoj, jmenuji se Violka a na Erasmu jsem byla v Mariboru (Slovinsko).

Dlouho jsem váhala, jestli se Erasmu účastnit – jsem spíše bojácný typ, který má rád kolem sebe lidi, které zná. Také jsem spíše studijní typ a nechtěla jsem kvůli Erasmu prodlužovat studium. Shodou mnoha okolností jsem se nakonec rozhodla Erasmu zúčastnit. A tohoto rozhodnutí určitě nelituji. Začátek Erasmu byl pro mě emocionálně velmi náročný. Díky mým přátelům a rodině jsem však tento těžký začátek překonala a poté už jsem si Erasmus plně užila.

Slovinsko je malá zemička, která ale poskytuje ohromné množství možností. Hodně lidí v tomhle Slovinsko podceňuje, ale Erasmus v této zemi byla velmi dobrá volba!

Do Mariboru se dá dostat přímým Flixem z Prahy. Maribor jsem si již na první pohled zamilovala. Město není úplně velké, ale za to velmi okouzlující. Všude se dalo do půl hodiny dojet na sdílených kolech, která stála pouhá 3 eura na celý rok. Co se kulturního vyžití týká, v Mariboru byly pořádány velmi často velké akce a oslavy, které určitě stálo za to navštívit. Mezi nejznámější patří slavnosti vína v listopadu.

Se začátky v Mariboru mi dost pomohlo místní ESN, které pořádalo Welcome Weeks a mnoho dalších akcí během semestru.

Slovinsko mě okouzlilo hlavně tím, že se za dvě hodiny dostanete z hor až k moři. Daly se tam pořádat i jednodenní výlety z Mariboru do Triglavského národního parku. Ve Slovinsku je obrovské množství možností co se turistiky týká – od Logar Valley, přes Velikou Planinu až po Triglavský národní park. Vyžití zde najde člověk v létě i v zimě. Je pouze potřeba si v zimě zjistit sněhovou situaci v horách a být na tyto podmínky vhodně vybaven. Ve Slovinsku je také poměrně dost možností na lyžování. Flixbusem jsme podnikali výlety i do okolích zemí (Terst, Záhřeb, Budapešť, Salzburg,…).

Velkou výhodou studia ve Slovinsku byly tzv. studentské kupony na jídlo. Díky nim jsme mohli chodit do vybraných restaurací, kde nás hlavní jídlo i se salátem nebo polévkou vyšlo na cca 3-5 eur. Dalším velkým zážitkem pro mě bylo, že ve Slovinsku jsou velmi populární pekárny, které jsou mnohdy otevřeny nonstop.

Lidé ve Slovinsku byli velmi milí, uměli velmi dobře anglicky a vždy byli ochotní se vším pomoci. Jediné, na co si musíte zvyknout je, že na všechno mají dost času a je nutné se občas několikrát připomenout.

Na univerzitě v Mariboru jsem studovala 6 předmětů. Protože jsem na Erasmus odjížděla ve 2. (posledním) ročníku navazujícího studia, tak jsem se snažila co nejvíce předmětů spárovat, abych mohla studium dokončit po návratu do Liberce bez prodlužování. Učitelé na TULce byli velmi ochotní, a nakonec se mi opravdu podařilo všechny předměty spárovat a následně úspěšně splnit. Díky tomu jsem zvládla odstátnicovat následující semestr po návratu z Erasmu.

Na Erasmu jsem si našla přátele, se kterými jsem i po návratu stále v kontaktu. Jsem za tyto nové zkušenosti velmi vděčná. Díky tomu, že moji noví přátelé byli cizinci, tak jsem se zlepšila i v úrovni angličtiny.

Učitelé jsou hrdinové, kteří by měli vydělávat milion dolarů za rok! Tato slova nejsou má vlastní, vyřkl je John Oliver, britský moderátor komediálního pořadu LastWeek Tonight. Jeho myšlenka trefně narážela na zkušenosti široké veřejnosti s domácím vyučování v době pandemie Covid-19. Já s ním nemůžu než souhlasit. Lidé i politici ve světě tuto skutečnost již pochopili. Ve skandinávských zemích se povolání učitelů těší velké prestiži. Stejnou váhu vzdělání a vzdělávání přisuzují i ve Švýcarsku, kde jsem měl možnost jeden semestr studovat. Na následujících řádcích Vás zkusím přesvědčit, proč je povolání učitele nejdůležitější na světě. 

V lednu 2024 jsem se vrátil z půlročního studijního pobytu programu Erasmus+ ze švýcarského Sankt Gallenu. Můj pobyt byl krátký, berte proto prosím následující text s rezervou, ale intenzita zážitků a mého nadšení se nelehce popisuje. Doteď jsem plný dojmů. Prožil jsem období, kdy se mi otevřely oči. K pedagogickému studiu mě před pěti lety dovedl můj zájem o tělesnou výchovu a geografii. Po maturitě jsem strávil rok studiem politologie v Innsbrucku, vlastně půl roku, druhý semestr jsem v podstatě nechodil do školy, namísto ní si užíval místní přírodu. Učil jsem lyžovat, běhal a jezdil na kole po horách. Následně jsem se z mnoha důvodů podruhé zapsal na dvouobor Tělesná výchova a geografie se zaměřením na vzdělávání na pražském FTVS a Přírodovědecké fakultě. Oba obory mě zajímaly, říkal jsem si, že studium bude zábava, budu dělat co mám rád a školu vystuduji bez větší námahy. Že bych se viděl v roli kantora na střední škole říci nemůžu. Po absolvování bakalářského studia jsem se přesunul na pedagogickou fakultu do Liberce. Tam jsem zamířil zejména z důvodů bližší geografické polohy k horám. Nevoněly mi ani změny, které probíhaly a stále probíhají na FTVS. Celý přesun na sever jsem však neměl nijak více promyšlený. I tady v Liberci nejsem v mnoha věcmi spokojen. Výjezd na Erasmus do Švýcarska tak byl mimo jiné únikem. Motivovala mě nová oblast, jiná perspektiva na pedagogickou disciplínu a oprášení zapomenutého německého jazyka. Semestr v zahraničí předčil všechna má očekávání. Jsem nadšený z celého fungování země, která se rozlohou i počtem obyvatel může s Českem srovnávat. Školský systém mají od základu nastavený tak, aby připravil děti na budoucí povolání. K čemu jinému by také měl sloužit?

Rád bych znovu zdůraznil, že instituce školy by, zejména, měla připravit děti na budoucí povolání a jejich hladké zařazení do fungující a prosperující společnosti. Pro zdravé fungování prosperujícího státu je tedy dobré školství základním předpokladem. Právě škola totiž připravuje budoucí pracovní sílu. Zajišťuje jejich kvalifikaci a současnost. Odpovídající výdaje na školství tedy řadím po boku těch na fungování demokracie a suverenity stáru k nejdůležitějším. Školou přeci projdou všichni zdravotníci, vojáci, automechanici, stavaři, ale i architekti, lékaři, zpravodajci, cukráři a inženýři. Na základě schopností, dovedností a zkušeností ze školy se pak rozhodnou, které povolání je pro ně to pravé. Kterou práci budou v životě dělat. 

Zkusím Vám stručně přiblížit fungování švýcarského vzdělávacího systému. Hrubé obrysy tamního konceptu vzdělávání snad trefím správně. Zaměřím se na přechod ze základních do středních škol. Systém je řízen na kantonální úrovni a může se ve 26 samosprávných celcích lišit. Následující, avšak obecně platný příklad je z kantonu St. Gallen, kde jsem svůj pobyt strávil. Stejně jako v Česku je i ve švýcarských kantonech povinná školní docházka nebo doba vzdělávání ukončena po devíti letech. Švýcarský systém zahrnuje šest let primárního vzdělávání (Primarschule) na které navazují tři roky první fáze sekundárního vzdělávání (Sekundarstufe I – Sekundarschule nebo Realchule). V průběhu tohoto období čelí děti, jejich rodiče a osoby za vzdělávání zodpovědné (škola) těžkou volbu. Rozhodují se, jestli budou pokračovat na obecné gymnázium (Mittelschule), odborně zaměřenou střední školu (Fach- Wirtschaftsmittelschule) nebo se vyučí (berufliche Grundbildung). Druhá fáze sekundárního vzdělávání (Sekundarstufe II) trvá zpravidla tři nebo čtyři roky. Z mého pohledu nejzajímavější je fungování učilišť (berufliche Grundbildung). Žáci totiž klasickou školu navštěvují pouze jeden nebo dva dny v týdnu. V ní se věnují jak obecným předmětům (matematika, němčina), tak předmětům oborovým. Zbylé tři nebo čtyři dny tráví ve firmách, kde se učí zvolenému povolání. Jednotlivé místní firmy každý rok vypíší seznam pozic a příslušné počty učňů, které jsou ochotny vzdělávat. Firmy jsou tak přímo zapojeny do edukace svých budoucích zaměstnanců! Systémově dokážou hbitě reagovat na nároky pracovních pozic, případně vývoj a poptávku trhu. Motivací jim je přímá výchova nastupující generace. Ta zase vidí, co je v práci potřeba, mají „jistotu“ zaměstnání a návdavkem přímý kontakt se zavedeným, fungujícím prostředím firmy i trhu. Od zaměstnavatele navíc dostávají výplatu, se kterou se učí hospodařit.

Na tohle těžké rozhodnutí, které fakticky formuje jejich další profesní dráhu, se děti připravují v průběhu tří let prvního stupně sekundárního vzdělávání (Sekundarstufe I). Nápomocna jim samozřejmě je škola. Jedním z povinných předmětů je totiž tzv. BO (berufliche Orientierung – orientace v pracovním světě). Průběh předmětu BO je zprvu věnován sebepoznávání, aby se studenti dokázali rozhodnout a najít pro ně správnou cestu pracovním životem. Následně se žáci seznamují s nabídkou konkrétních profesí v regionu a navštíví specializované poradenské centrum (BIZ), které může v případě rozličných obtíží pomoci. Dalším krokem je výuka správného postupu při žádání o pracovní pozici. Tedy proces psaní motivačních dopisů, vyplňování náležitých formulářů, psaní životopisu, trénink telefonátů a pracovních pohovorů. Poté si žáci sami domluví jednodenní návštěvy podniků, které je zaujaly. Děti absolvují mnohdy pět, deset a více tzv. Schnuppertage načež si zvolí firmu, kterou požádají o „zkušební týden“. V průběhu zkušebního týdne blíže poznávají firmu, její prostředí i vybranou pracovní pozici. V dalším kroku žádají firmy oficiální cestou o důvěru. Snaží se je přesvědčit o svých kvalitách v nabité konkurenci, tak jako to chodí ve „světě dospělých“. Celý proces řeší mladiství mezi 14. a 15. rokem, což je pro nízký věk mnohdy kritizováno. Zároveň však existuje celá řada záchranných mechanismů i mimoškolských programů, které mohou s volbou pomoci, usnadňují důsledky nevhodné volby nebo řeší další specifické případy.

V českých kruzích se pravidelně objevuje debata o potřebě výchovy nové elity společnosti. Naposledy jsem ji zaznamenal v podcastu Insider Michala Půra a Tomáše Jirsy po zveřejnění výsledků hodnocení školství jednotlivých zemí od agentury PISA. Z hodnocení vyplynulo, že české školy na tom nejsou v porovnání s dalšími zeměmi Evropy valně s jednou výjimkou – víceletých gymnázií. Oba moderátoři se následně shodli, že elity se rodí právě na tomto typu škol a je záhodno je podporovat. S nadsázkou řečeno nechat všechny studovat na gymnáziu. Dle mého názoru jde o mylné pochopení pojmu elita. Člen takové skupiny je myslím expert ve svém oboru. Člověk mající hluboké a rozsáhlé znalosti a dovednosti ze svého odvětví, který je dokáže aplikovat a zhodnotit v praxi. Je schopný svou odbornost propojovat s dalšími oblastmi a nahlížet na problematiku z nadhledu, v kontextu. Švýcarská zkušenost mě v tomto pohledu utvrdila. Jejich vzdělávací systém je takzvaně dvojný. Ve zkratce nabízí ke každému akademickému titulu profesní ekvivalent, na který se samozřejmě příslušnou odpovídající dobu studuje. Tomuto pojetí odpovídá i velký počet dětí (až 70%), které volí vyučení se určité profesi namísto obecnému vzdělání na gymnáziu. Rád bych, aby všeobecná náhled české společnosti hodnotil jednotlivce (mimo povahových vlastností) právě na základě jejich oborové expertízy. Tu ostatně dosáhneme vždy jen jednou cestou. Neutuchající dřinou.

Mám pocit, že ve Švýcarsku se nad fungováním školství zamysleli od konce. Jasně vytyčili cíl – zapojit jednice do fungování společnosti a dělají všechny kroky pro to, aby ono zapojení proběhlo hladce a efektivně. Myslím, že i přímá spolupráce firem na výchově a výuce má smysl. Menší celky, které operují podle stanovených rámců, tzn. nepodléhají centrálnímu drobnohledu mají lepší možnost reagovat na rychle se měnící svět. Systém nepůsobí těžkopádně a zkostnatěle. Tento princip je myslím obecně platný. Nakonec diktátorsky řízený režim je zpravidla flexibilnější v provádění změn než demokraticky řízený stát. Chtěl bych však uvést, že demokracie je pro mě zásadní a základní hodnota, rozhodně nepropaguji absolutistické režimy. Zejména pak na nejvyšších pozicích, jakéhokoliv uskupení, které má dalekosáhlé konsekvence. Podobný problém budeme s velkou pravděpodobností řešit v blízké budoucnosti s nástupem AGI, ale to je na jinou debatu. Komplexitu, těžkopádnost i jistou prodlevu kolosu jako je školství si myslím uvědomuji, zároveň bych se však při chystaných změnách nestyděl opsat fungující mechanismy a zavést je i v naší kotlině. Minimálně obdoba modulu, jako je BO, jakýsi úvod a průvodce pracovním světem v době, kdy na děti nečíhají nedozírné důsledky, má věřím své místo v každém vzdělávacím systému. Sám jsem si jeho potřebu neuvědomoval a na předmět se zapsal spíše ze zvědavosti. Nyní však vidím i v tomto aspektu fatální rozdíl. Úplným závěrem bych chtěl ještě jednou zopakovat, že školství a vzdělávání jsou tou nejdůležitější položkou z receptu na blahou budoucnost. Do rukou učitelů, kteří s dětmi tráví velké množství času přijdou snadno ovlivnitelná stvoření. Nutnost vést je vzdělanými, zodpovědnými lidmi, kteří nastolují aktuální a důležitá témata je společným zájmem rodičů, dětí samotných a obecně řečeno všech, kteří na Zemi (v Česku) plánují nějakou tu dobu pobýt. Učitelé by měli být náležitě motivováni, ohodnoceni, a hlavně informováni o důležitosti své profese. Mají totiž neobyčejně velkou zodpovědnost. Zdravé školství je odpovědí na všechny současné i nastanuvší problémy, zdravé fungování státu i zářnou budoucnost a rozvoj.

P.S. Kdyby vás zajímaly reálné informace o průběhu a fungování semestru na PHSG, tak si přečtěte příspěvek Terezy Korvasové. Plně s ní souhlasím, navíc je napsaný tak pěkně, že si tom můžu nechat jenom zdát. Děkuju PHSG, Liberci – zejména paní Jandejskové a všem zúčastněným, neměly to se mnou jednoduché. Miluju Erasmus, jeďte prosím všichni. 

Zdravím, jmenuji se Jakub a studuji tělesnou výchovu a zeměpis.  Rád bych se s Vámi podělil o své zážitky a zkušenosti z čtyřměsíčního studijního pobytu v tureckém Canakkale.

Jednou z nejčastějších reakcí, které jsem byl svědkem , když jsem řekl mým přátelům o tom, že bych chtěl studovat v tureckém Canakkale, bylo: „Ty seš blázen!“. Samozřejmě, toto byl jasným signálem pro mě, že bych měl jet studovat právě do Turecka. 

Doprava

Nejlepší spojení  je letecky z Prahy do Istanbulu a pak autobusem z letiště Sabiha Gocken do Bursy a z Bursy do Canakkale (jizdenky se dají koupit na obiletu).  Letenky se vyplatí koupit přes Pegasus (turecký Ryanair).  Autobusová doprava mezi městy je spolehlivá, bezpečná a levná.

Ubytování

Univerzita v Canakkale  nemá typické koleje ,jako jsou u nás v Liberci. Já bydlel na kolejích pro studenty, které se nazývají „Kampus“.  Platil jsem zhruba 6000 Tl (4 500 Kč). Na pokoji jsem měl jednoho spolubydlícího. Součástí této ceny byla snídaně. Ubytování bylo přímo v centru,  jednu minutu od fakulty.  Lze bydlet i v soukromí za mnohem větší cenu.

Škola

Univerzita byla založena v roce 1992, celkový počet studentů čítá zhruba čtyřicet osm tisíc

Na univerzitě jsem měl zapsáno celkem šest předmětů. Většinu předmětů jsem měl jen ve formě konzultací. S předměty či jejich plněním jsem neměl absolutní problém. Všichni učitelé mluvili dobře anglicky a byli velice vstřícní. Vždy se dal domluvit přesun hodiny.

Život v Canakkale

Určitě Vás zajímá, jaký byl společenský život. Našel jsem si zde mnoho přátel, kteří byli milí a ochotní s čímkoliv pomoci. Problém je, že univerzita nemá vlastní ESN, jako je například v Liberci, ale na akademický rok 2024/2025 už má plán ESN vytvořit.  Za celou dobu byly zorganizovány akce: welcome breakfast, výlety do Assosu, Galipoli, Troy, Lesbos (Řecko).

Během pobytu jsem s kamarády poměrně hodně cestoval po Turecku: Izmir, Istanbul, Pamkukkale, Capadocia …

Pokud váháte, zda se rozhodnout právě pro studium v Canakkale, určitě vám to vřele doporučuji!  Co se týká bezpečnosti, lidi a studia, se vším jsem byl velice spokojený.  Přineslo mi to hodně zážitků, zkušenosti a přátelství s lidmi z jiných kultur.

Pár rad, pokud se chystáte na Erasmus do Canakkale:

• Turků se raději ptejte na tu samou věc třikrát – pro ujištění
• Doporučuji si zařídit bankovní kartu Revolut – ušetří to spoustu peněz při výběru hotovosti z bankomatu a při platbách
• Turečtina není jednoduchý jazyk, ale doporučuji se naučit číslovky, které se budou hodit při nákupu v bazaru

Zdravím všechny nadšence Španělska!

Jmenuji se Jakub Hrdina a budu vám všem vyprávět o mém letním semestru ve Valencii. 

Proč zrovna Valencie? Valencie leží 4 hoďky od Barcelony a dle mého je jedno z nejlepších měst ze Španělského království. 

Vyjížděl jsem na letní semestr. Odlítal jsem koncem ledna s moji kamarádkou Eliškou. Semestr ná začínál začátkem února, takže ze zkouškového období rovnou na nový semestr ve Španělsku. Předměty jsem si vybral lehké, abych měl spíš "placenou" dovolenou. Musím říct, že není tak lehké tam sehnat ubytování. Naštěstí jsme tam měli kamaráku Sáru, která nám doporučila velice hezký byt u pláže. A jestli se ptáš, proč jsem třeba nešel na kolej? Koleje jsou celkově ve Španělsku hrozně drahé. Konkrétně tady ve Španělsku měsíčně studenti platí 700 éček (mají jídlo od ponděli do čvtrtka). Doprava je až do 30.7.2024 plně zdarma pro každého, kterému je pod 30 let. Stačí si akorát zařídit kartičku a je to. 

To nejhlavnější. proč na erasmus jedeš, jsou kluby a restaurace. Klubů je tu spoustu a většinou se za vstupy platí. Ale například každý pátek je vstup do největšího klubu ve Valencii pro studenty zdarma. (Myslím, že nyní se platí 1 euro). Cena alkoholu v barech je tu samozřejmě dražší než u nás, ale dá se to. Pivečko tu vyjde na 5 eur, ale jsi přece takhle třeba jednou za život, tak nekoukáš tolik na ceny. :))) a co když ti bude chybět český jídlo? NENÍ PROBLÉM! Ve Valencii se přímo nachází česká restaurace poblíž moře, kde si můžeš dát klasického smažáka s hranolkama a tatarkou, nebo jenom klasický český pivo značky Bernard.

Máš nápad studovat a zárověň pracovat? Ve Španělsku je to trochu složitější. K vytvoření smlouvy a zaměstnání je potřeba mít číšlo NIE. A každý, kdo si tímto procesem prošel, ví, že to není nic tak jednoduchého. Ja osobně jsem na schůzku čekal přes 3 měsíce. Ale kdo chce, ten dokáže. 

Hlavně vyjeď na ERASMUS. Je to super příležitost.