Příspěvky blogu zahraničních výjezdů

V září roku 2021 jsem se vydal na roční pobyt do Ekvádoru v rámci programu kreditové mobility za účelem poznávání a sběru rozhovorů na diplomovou práci. V následujících pár odstavcích se načrtnu pár anekdot v naději, že Vás čtenáře navnadím k návštěvě budoucích přednášek pořádaných Katedrou románských jazyků FP TUL k tématu.

A pokud Vás zajímají hlavně fotky, pokračujte do galerie Google Photos

Příprava na pobyt

Administrativa ve smyslu zařizování jakýchkoliv víz se odvíjí od úrovně diplomatických vztahů mezi cílovou zemí výjezdu a Českou republikou.

Ekvádorská republika nemá v ČR plnohodnotné diplomatické zastoupení, pro vyřizování vízových žádostí je třeba (vytrvale a asertivně) komunikovat s velvyslanectvím v Berlíně. Na pobyt přesahující 90, respektive 180 dní je třeba studijní nebo pracovní vízum. Náklady na jeho vyřízení se odvíjejí od množství požadované dokumentace, notářsky ověřených kopií, soudních překladů a apostil. V mém případě se jednalo o přibližně 250 EUR, včetně 100 USD poplatku za vystavení víza, které mělo stát 400 USD.

Při pohledu nazpět mě rozpor v tom, co je psáno a jaká je pak realita nijak zvlášť nevyvedl z míry. S postupem času v Ekvádoru jsem na tento moment vzpomínal a zamýšlel se, jestli se intuice spokojila s příznivým výsledkem a nedbala nesrovnalostí. Po příjezdu se z jednoho zážitku na velvyslanectví stala daní realita, spíše pravidlo než výjimka, modus operandi.

Komunikace s Ekvádorem – v Ekvádoru

Spojit se e-mailem je možné, ale praktičtější je sehnat si telefonní číslo na kohokoliv a volat přes WhatsApp, případně Skype. Řešení čehokoliv čistě po e-mailu se osvědčilo jako neefektivní.
Jakmile se dostanete k mobilnímu číslu, stačí jen důsledně postupovat vzhůru, než se objeví příslib výsledků. Z mojí zkušenosti v Iberoamerice se ukázalo optimální jednat na bázi osobního kontaktu, dost často se tím dá vyhnout ztrátě času a energie z jednoho prostého důvodu: Ekvádorci neumí říkat „ne“. Místo toho se v lepším případě tak nejistě kroutí, protože nesouhlas nebo odmítání je vnímáno, jak osobně i tak společensky, jako nežádoucí až neslušné. Pro Evropana neznalého poměrů to se to může stát kamenem úrazu, protože na každý dotaz je mu odpovídáno nějak, velmi často v přímém rozporu s realitou.

Čas

Pro účely cestovatele ale i studenta/vyučujícího do většiny španělsky mluvících zemí je dobré vědět, že časové údaje je třeba brát ve většině případů s rezervou. Na předem dohodnuté schůzky je běžné patnácti a více minutové zpoždění, někdy rovnou se zrušením a omluvou. Na odpolední schůzky s přáteli se většinou vymezuje celý večer, protože grilování dohodnuté na 18.hodinu berou jako pozvánku na 21.hodinu. Pokud se dostanete tzv. mimo civilizaci, čas se redukuje na světlo-tma, případně prší-neprší.

Byrokracie

Delší pobyty v cizině obvykle vyžadují i jistou administrativu, kterou turista nepozná. Na univerzitě, která přijímá zanedbatelné množství studentů z ciziny jsem brzy přišel na to, že cokoliv nestandartního je podmíněno několika podpisy a souhlasy. I přes jisté prodlevy bylo možné zařídit imatrikulaci se začátkem akademického roku.

Studium

První semestr jsem věnoval studiu na bakalářském stupni v oboru učitelství pro základní školy – téma španělský jazyk. Učitelé v Ekvádoru jsou cvičeni ve všech předmětech, výsledkem má být profesionál schopný učit žáky od 1. do 10. ve všech předmětech. Semestr se uzavírá předmět „catedra integradora“ – jakýsy výstupový projektem/prezentací skupiny studentů v rámci témat z celého semestru.

Druhý semestr jsem si zapsal program Inovace ve vzdělávání na magisterském stupni. Program probíhá po dobu jednoho kalendářního roku formou modulové výuky, kde se výuka zaměří na jeden z předmětů a věnuje se mu celá dotace hodin pro daný týden. Program se skládal z kratších a delších modulů, což umožňovalo snáze plánovat čas potřebný k jejich plnění.

Zároveň výuka magisterských programů probíhá spíše o pátcích a víkendech, protože studenti bývají v zaměstnání a mají rodiny.

Každodennost

Bydlení je nejsnazší zařídit přes kontakty na místě nebo přes AirB’n’B po Internetu předem. Dobrá cena za místnost s koupelnou a záchodem v hlavním městě Quitu je do 300 dolarů za měsíc. Dá se sehnat i levněji, ale je třeba hledat a mít na paměti, že cena se odvíjí od schopnosti smlouvat.

Nákup potravin by vydal na knihu, pro Středoevropana stačí říct, že zemědělské produkty jsou nesmírně čerstvé, kvalitní a je co zkoumat. Pokud máte rádi banány a rýži, skvělé. Pokud ne, jeďte jinam.

Společnost

Stejně jako země sama, i ekvádorská společnost se liší od té naší k nepoznání. Většina ze sedmnácti milionové populace jsou potomci míšenců Španělů a původních obyvatel, tzv. mestizové. Průměrný Evropan by se mě měl připravit na to, že mezi Ekvádorci bude nápadný jak svou výškou, tak světlostí pleti (případně očí). Bude považován za „gringa“ (Severoameričana) a náležitě zpoplatňován – tedy dokud se neozve na svou obranu ve španělštině. Život Ekvádorců je drsný, a protože se soustředí na to, co je možné dostat hned, je dobré umět smlouvat. Nebo se to naučit.

Cestování

Ekvádorská republika je země, o které se tvrdí, že je miniaturou Latinské Ameriky. Od amazonské džungle, po vysokohorské klima a aktivní vulkány po tropický mlžný les, vlhké pobřežní až po Galapágy – v Ekvádoru je vše na dojezd nočním autobusem.

Cestování je poměrně levné, hodina cesty autobusem výjde asi na 2 až 3 americké dolary a není zcela nekomfortní. Výhodou je, že na každé zastávce naskočí místní prodejci s jídlem, takže je možné doplnit zásoby při delších přesunech.

Bezpečí

Na poměry globálního jihu je Ekvádor stále ještě bezpečnou zemí. Fyzické násilí, pokud k němu dochází vůči turistům, je často převážně spojené ekonomickou kriminalitou – loupežemi a drobnými krádežemi. Namístě je obezřetnost ale ochota přijmout, že se něco takového může stát a nenosit sebou nenahraditelnosti.

Akademické prostředí

Akademické prostředí se liší podle univerzity a společenské třídy, kde se jedinec nachází. Salesiánská univerzita patří mezi ty středo-pravicové, i když mnozí z vyučujících studovali na institucích středo až středo-levicových. Jelikož se jedná o soukromou univerzitu, školné je placené a pohybuje se v okolo 3000 dolarů za semestr. Bakalářský program má 8 semestrů a tak je možné se dopočítat ceny a tím i váhy vzdělání.

Návrat

Po roce pobytu mě čekal druhý kulturní šok – Evropa. Už na letišti v Amsterodamu na letišti nehrál reggaeton – oblíbený hudební styl Latinoameričanů vyznačující se jedním rytmem s minimální variací, vokály na autotune, čistě pudovými texty a přehráváním zásadně nahlas. Klid, pořádek, a senzorický útlum. V ČR jsem efektivně zařídil vše během 2,5 hodin v pondělí ráno. Překvapila mě ale agresivita, se kterou spolu lidé jednají. Zarazila mě xenofobie vůči lidem z Ukrajiny. Zarazilo mě, jak málo si tu vážíme všeho dobrého, co máme.

Doporučuji všem katedrám, aby se o programu kreditové mobility informovali na zahraničním oddělení TUL a se svými projekty vyslali jak vyučující, tak i studenty a technologie do světa, protože si sebou kus toho světa přivezou v sobě nazpět, napořád.

Začalo to jedním semestrem, skončilo to odstěhováním se. Ale hezky popořádku…

Vyjel jsem na jeden semestr na Högskolan Kristianstad (čti Krichuansta), kde jsem si vybral pár předmětů pro exchange students. Švédsko jsem si vybral pro to, že mám raději zimu než teplo a jih Švédska je poměrně blízko, takže to člověk nemá moc daleko :D

Co se týče studentského ubytování, mohli jsme si vybrat mezi „věznicí“ v Kristianstadu (poblíž školy) a chatkovým resortem v přilehlém malebném městečku Åhus. Pro mě byla volba jasná – nemám rád velká města, ač je vše včetně krámu na dosah, a upřednostňuji přírodu (v Åhusu máme jak moře, tak les). Přes to, že se tomu říká „villa“, nejde o vily v pravém slova smyslu – ubytováni jste v malých dvoubytových chatkách. Chatky mají zpravidla tři pokoje, dvě malé koupelny a obývák spojený s kuchyňkou. Pere se v prádelně za recepcí, ale lidi jsou čuňata a neuklízejí po sobě, takže snad budete mít na fellow students větší štěstí. Já se nakonec na druhý semestr soukromě ubytoval u jednoho staršího páru v chatce na zahradě, abych měl klid a pohodu :D

Lidé ve Švédsku jsou super, anglicky se dorozumíte téměř s každým. Rozhodně ale doporučuju se pár základních švédských frází naučit, je to milé a švédština zas tak hrozná není 😊 Nestalo se mi, že by Švédové byli „chladní a rezervovaní“ jak jsem celou dobu slýchal. Naopak, setkal jsem se jen s vřelými a bezva lidmi. Předem upozorňuju, že Švédi něco málo o naší zemi ví, dost jich navštívilo Prahu a okolí, ale je třeba je trochu dovzdělat, protože mnozí (ti starší) znají jen Československo :D

Škola samotná byla fajn, ale naprosto jiný způsob výuky. Rozvrh je takový, že jdete do školy párkrát do týdne a máte třeba jen jednu hodinu denně. Předměty/courses mají určitou délku, takže jeden začne v 35. týdnu a končí 45. týdnem – hlídejte si proto kalendář a každý týden kontrolujte Kronox. Pro mě to bylo až moc na pohodu; žádný stres, žádné těžké testy, učitelům se tyká, hodiny párkrát týdně, zkrátka něco naprosto odlišného od toho, co máme doma :D Teď se na to koukám jinak, je to určitě skvělý systém, člověk má jeden předmět na dva měsíce, kde se mu plně věnuje a má čas plnit úkoly, protože není zahlcen pěti dalšími předměty. Učitelé jsou přátelští, snaží se vyjít vstříc, doporučuji Joachima a jeho předměty, naprosté zlatíčko. Koordinátorka Karen je další skvělý člověk, se kterým se budete setkávat a na kterou se můžete s čímkoliv obrátit.

Co je třeba si zařídit je např. zdravotní pojištění, já jsem měl výhodně ISIC pojištění. Taky si do mobilu stáhněte aplikaci Skånetrafiken (jako náš idos), díky tomu budeme moct jezdit MHD po regionu Skåne. Pokud se vydáte na delší cestu, stáhněte si aplikaci SJ od Švédských drah, tam máte celé Švédsko. Zařiďte si studentskou kartu Mecenat (jako náš ISIC), bez toho nemůžete mít studentskou slevu na jízdné. Pro získání si musíte zaplatit členský v univerzitním spolku (za mě to bylo 50 SEK), ale je to jen pár kaček (nezapomeňte na skupinovou slevu od dvou cestujících, takže na výlet s ostatními studenty vlastně jedete za polovičku).

Švédsko samotné je krásné. Příroda zas tak odlišná od naší není, ani počasí, ale je pravda, že zima je tu trochu dřív a v zimě jsou velké teplotní výkyvy mezi dnem a nocí. Kor tady v Åhusu může pocitově být větší zima, protože tu vane studený vítr od moře. Taky je tu víc čisto a bacha na to, že vše je tu digitální – takže nabíječka a USB vždy s sebou! Zapomeňte tedy na hotovost, nic nesměňujte a plaťte všude kartou.

Když už se bavíme o těch penězích, jak je to s cenami? Je to tu samozřejmě drahé, kurz za mě byl cca 2,5. Všechno tedy více než dvojnásobně drahé. Chleba cca 30 SEK (70 CZK), mléko 1,5l 20 SEK (50 CZK), kilo jablek 40 SEK (100 CZK). Já na to ale šel fikaně, když se na ty ceny člověk kouká jako na české, aspoň neupadne do deprese (anebo až později) :D Když si ale člověk porovná ceny potravin, služeb, nájmů apod., jsou na tom Švédi mnohem líp než my.

Erasmus určitě doporučuju, je to skvělá věc poznat novou kulturu a vzdělávací systém. Snažil jsem se v tomto postu být praktický, tedy přidat informace, které jsem sám hledal před odjezdem. Ale kdyby něco chybělo, klidně mi napište 😊

Jmenuji se Vladimír Křivský a v současnosti jsem studentem druhého ročníku navazujícího studia oboru tělesná výchova – geografie. S vědomím toho, že po dokončení studia budou
čím dál větší závazky (práce, rodina) jsem se rozhodl pro využití programu Erasmus+. Při výběru cílové univerzity jsem se v první řadě zaměřil na lokaci, která je geograficky zajímavá a také nabízí dobré sportovní vyžití. Navíc jsem Skandinávii téměř vůbec procestovanou neměl, takže když jsem si zjistil další podrobnosti, tak bylo Tromsø jasný cíl!

Jak už tomu bývá, tak počátek byl dost zmatený a únavný. Nejvíc jsem byl frustrovaný z komunikace a dokumentace, o kterých když člověk neví, jak přesně fungují, tak mohou být dost zdlouhavé. Avšak, když porovnám stresy způsobené zmíněnými nepříjemnosti a množství zážitků, skvělých lidí, získaných zkušeností a nových dovedností, tak pozitiva značně převažují negativa. Tedy stoprocentně vyjet do zahraničí stojí za to!

Vybírat mezi všemi zážitky jen některé je opravdu těžké. Každopádně bych mezi ně určitě zařadil cesty do Osla, Trondheimu a obzvlášť víkend na Špicberkách (Svalbardu). Další výlety například k jezeru Blåvatnet, na vrchol Nordtinden nebo také výlety do jeskyně a do dolů byly neobyčejné zážitky. K cestování jsem téměř každý den připojil sport, dobrou kávu a samozřejmě také zajímavé studium.

Takto jsem si svůj Erasmus poskládal já, a ke štěstí mi opravdu nic nescházelo. Samozřejmě je na Vás, jak si pobyt naplánujete, a k čemu jej využijete. Přeci jen máme každý jiné sny a cíle. Z pobytu jsem točil něco na způsob vlogů, které by tento blog mohly ještě o dost informací doplnit, a třeba Vás také trochu motivovat.

Na závěr snad jen dodám, že už nikdy v životě Vám s největší pravděpodobností nikdo nedá půl roku nebo dokonce celý rok placené "dovolené". Tak neváhejte!

Grüß Gott! Jmenujeme se Terka a Denča a zimní semestr 2021/2022 jsme strávily v rakouské Vídni. Jak všichni víme, poslední dva roky se vlivem pandemie udála spousta zásadních změn v našich životech. Nejen, že bylo omezeno cestování, ale především sociální kontakt. A tak se vám může klidně stát, že spolužačku, se kterou chodíte už 1 rok společně do třídy, osobně potkáte až 430 km od svého univerzitního města. Ano, přesně takhle proběhlo naše první setkání! Z něhož vzniklo skvělé přátelství, kopa srandy a nakonec i spolubydlení.

Co nás vlastně motivovalo k výjezdu? Především touha poznat něco nového - lidi, kulturu, jazyky, vzdělávací systém, místa a samozřejmě i jídlo (nejen rakouské). Troufáme si říct, že celý tento výčet byl naplněn do naprostého maxima. Za celých 5 let na univerzitě jsme asi nezažily lepší semestr než tenhle. Předtím, než vám povíme něco o našich zážitcích, by bylo dobré vás seznámit alespoň se základními požadavky a výzvami, se kterými se musíte potýkat před příjezdem a po něm. Spousta Erasmáků má strach z přehnaného papírování - co je všechno potřeba zařídit, doplnit, koho obepsat, kam co poslat - ale ve skutečnosti to není až takové peklo. Pokud si k tomu sednete, zabere vám to maximálně 1-2 týdny. V tomto ohledu jsme se řídily krok po kroku pokyny, co jsou na stránkách Erasmu FP TUL, které jsou v sekci "studijní pobyty" a "důležité dokumenty". Všechny instrukce jsou tam velmi dobře vysvětleny, takže není sebemenší problém se v nich zorientovat. I koordinátoři PH Wien s námi výborně komunikovali a vždy zaslali přesné instrukce, jak postupovat a kam napsat. Pokud byste měli jakékoliv další dotazy k výjezdu, vždy se můžete obrátit na paní Jandejskovou, která pokaždé rychle a pečlivě reaguje.

Co se týká našeho ubytování, bydlely jsme v rámci ubytovací organizace WIHAST. Každá jsme ale bydlela na jiné koleji, kterých mají po Vídni opravdu spoustu. Já jsem bydlela na koleji Haus Vindobona, která je vzdálená cca 10 minut tramvají od centra Vídně a 20 minut od univerzity. Na koleji se nachází jednolůžkové i dvoulůžkové pokoje, sdílená kuchyň pro celé patro (disponovala společným nádobím - nepotřebujete kupovat vlastní), vlastní koupelna, prádelna atd. Připojení na internet je nutné přes síťový kabel a stojí 3 eura na měsíc. Měsíční nájem za dvoulůžkový pokoj je 280 euro. S kolejí jsem byla moc spokojená a můžu ji doporučit. Denča bydlela na Haus Margaretten, který se nacházel asi 10 minut pěšky od Ringstraße. Lokace byla naprosto výborná - ke všem památkám, muzeím, galeriím i kavárnám to bylo jen pár metrů. Nicméně, zázemí samotné koleje bylo o trochu horší. Kuchyň byla sdílená jako na Haus Vindobona, ale internet byl zcela nefunkční. Denča si proto musela pořídit router s datovou kartou, kterou každý měsíc reaktivovala. Pračky přijímaly pouze karty zřízené v rakouské bance (v Haus Vindobona normálně přijímali české karty). Všechny ostatní aspekty byly v pořádku. K metru to od koleje bylo asi 7 minut a do školy asi 15 minut. Na obou kolejích nebyly peřiny ani polštáře - dobré na to pamatovat.

Náš pobyt začal orientačním týdnem, v rámci něhož jsme se seznámily se školou, dalšími Erasmáky a všemi potřebnými dokumenty, které je nutné v Rakousku zařídit (např. Meldezettel - jedná se o dokument, kterým registrujete na příslušném úřadě dočasné bydliště). Zároveň jsme byly seznámeny se školním systémem, který je v podstatě jednodušší než náš STAG. :-)

Obě dvě jsme měly zapsány kurzy z Erasmus balíčku pro zahraniční studenty, což bylo 7 předmětů vyučovaných v angličtině (kromě Deutschkursu) za 30 ECTS. Pokud nemluvíte německy, nemusíte se bát, protože v Erasmus skupině většinou bývá spousta dalších lidí v podobné situaci. Vyučující pak přizpůsobí kurz této německy nemluvicí menšině. Pro ty, co by si chtěli němčinu zlepšit, doporučujeme předměty akreditované přímo na PH Wien s místními studenty (které si můžete dozapsat během orientačního týdne). Podmínky splnění kurzů byly věsmes snadné - většinou spočívaly v nějaké prezentaci, referátu, portfoliu nebo seminárce. Co bychom rozhodně vyzdvihly, jsou praxe, které byly realizovány na tamních školách. Už před začátkem semestru jsme si mohly zvolit, jakou věkovou skupinu žáků na praxích preferujeme. Byla to skvělá příležitost, jak poznat vyučovaní zase z trochu jiné perspektivy. Já jsem si například poprvé vyzkoušela, jaké to je, učit němčinu rodilé mluvčí. Denča si naopak vyzkoušela vyučovat předmět, který vlastně ani nestuduje. Oba naši mentoři byli skvělí, nápomocní a se vším rádi pomohli. Vyučovat ve třídách v cizí zemi je i částečně kulturní výzvou, protože ve Vídni žije obrovské množství cizinců. Kolektivy žáků zde proto nejsou tak homogenní jako ty, na něž jsme zvyklé z domova. Rozvrh jako celek byl velmi flexibilní, takže nám zbývala spousta času na zábavu a poznání města.

Během našeho pobytu jsme navštívily nespočetné množství muzeí, galerií, památek, kaváren a akcí (např. operní představení, španělskou jezdeckou školu, vánoční trhy aj.). Pokud jste milovníky kultury, Vídeň je pro vás naprostý hattrick a nudit se rozhodně nebudete! Na co budeme vzpomínat s notnou dávkou sentimentu, budou nejen zmíněné kavárny, jejichž nabídka je na 100 mil vzdálená tomu, co znáte z Liberce, ale také večeře, které jsme s naší partou Erasmaček pravidelně pořádaly. Byla to skvělá příležitost, jak se vzájemně poznat a obohatit se. Co je na Vídni také skvělé, je její lokace. Právě ta nabízí spoustu fakultativních výletů do blízkých zemí a měst (např. Budapešť, Bratislava, Graz, Salzburg,...). Někteří Erasmáci z naší party využili plného potenciálu mezinárodního letiště, díky čemuž se během krátkého lockdownu, kterým jsme si prošli, podívali do několika dalších evropských metropolí. Pro ty, co holdují večírkům a klubům, nabízí Vídeň též desítky různých možností. Z míst a eventů, které bychom vám rozhodně doporučily, jsou: Lange Nacht der Museen (začátkem října), Schönbrunn a jeho zahrady, Volksgarten, Haus des Meeres, Haus der Musik, Kunsthistorisches a Naturhistorisches Museum, Staatsoper, Musikverein, Cafe Demel (NEJLEPŠÍ SACHR), Cafe Central, Cafe Neko (kočičí kavárna v centru Vídně), Cafe Landtmann, Hofburg, Prater, Leopoldsmuseum, Belvedere, vánoční trhy (zejména Schönbrunn a Karlsplatz), bruslení před radnicí, Prunksaal, Setagayapark (park, který se hodí navštívit zejména na podzim) a spousty dalších. Podzim ve Vídni byl naprosto dechberoucí.

Pokud jste náš příspěvek dočetli až sem, stále váháte a nejste si jisti, nemějte strach. Cítily jsme se úplně stejně. Nakonec zjistíte, že většina obav je naprosto zbytečná. Vyjíždíte jako jednotlivci? Nevadí, seznámíte se - a to brzy. Máte strach ze svých jazykových dovedností? Nemějte, anglicky se domluvíte vždycky. Jste znejistění vlivem neočekávaných událostí (ehm ehm pandemie) - zapomeňte na ně! Jestli nám poslední dva předchozí roky pomohly uvědomit si něco důležitého, pak je to skutečnost, že bychom měli žít tady a teď. Nikdy nevíme, co nám přinese zítřek, natož příští semestr. Někdy je zkrátka třeba učinit možná i trochu riskantní rozhodnutí, ale o tom je život, ne? Tak na co čekáš? Sbal kufry a šup na Erasmus!!

Buenos días chicxs!

Tímto příspěvkem bych se ráda se s vámi se všemi podělila o moji zkušenost se studijním pobytem ve Španělsku v rámci programu Erasmus+.

Vídeň je opravdu nádherné město. Navštívila jsem ho v zimním semestru roku 2019/2020 a svého rozhodnutí nelituji. Obohatilo mě to po všech stránkách. A mohou se zůčastnit opravdu všichni, i ti, kteří neovládají jazyk. Ta neváhej a šup šup, Vídeň čeká. 

K myšlence vyjet na Erasmus jsem přišel poměrně náhodou. Dlouho jsem ale neváhal a začal se na pobyt v zahraničí připravovat. V zimním semestru druhého ročníku jsem tedy vyrazil na Erasmus+ pobyt do skotského Paisley.

Vycestovat je zkrátka prima

Na Erasmus jsem vyjela se svými kamarádkami do všemi doporučované Valencie. Ani nás nezklamala a kdo si přijede pobyt tady užít, rozhodně si ho užije! Místo toho, abychom vám tu líčily naše zážitky, chtěly bychom se podělit o typy, rady a užitečné informace do začátku.

30. srpna, dva dny po bakalářských státnicích, jsem nasedla na letadlo a vydala se vyzkoušet, jaké to je studovat ve Velké Británii. Přechod z tropického Česka do upršeného Skotska byl celkem šok, ale docela rychle jsem si na vše skotské zvykla. Teď, kdy už je můj pobyt  téměř u svého konce, můžu říct, že Erasmus tady předčil moje očekávání.