Příspěvky blogu zahraničních výjezdů

ERASMUS...To musíš zažít!!

Jedním z mých cílů při nástupu na vysokou školu bylo jet na erasmus. Jasnou volbou bylo Španělsko, když už studuji tu španělštinu. Pak stačilo jen podat přihlášku, vybrat budoucí univerzitu a doufat, že projdu výběrovým řízením. Vše šlo celkem hladce..

Jak Ti jistě řekne úplně každý, kdo byl někdy na Erasmu nebo na podobném dlouhodobém pobytu v cizí zemi, rozhodně neváhej a jeď! Je to zkušenost k nezaplacení, zvláště jestli rád/a cestuješ, chceš se zlepšit v cizích jazycích, osamostatnit se a vůbec  poznat jiný život, nové kultury, lidi, místa, ...
Z vlastního docela velkého množství zkušeností doporučuji jakýkoli výjezd do cizí země, ať již za prací či za studiem a o to více Erasmus, kde Tě čeká jistá finanční podpora a i když si mnoho věcí musíš zařídit sám/a, stále tu je pár lidí, kterých se na jakékoli informace můžeš zeptat, třeba já. :-)

¡La Vida sueña!

Aneb Jak nemůžu odmontovat úsměv

Otazníků bylo před odjezdem do Německa mnoho. I přesto, že jsem viděla obrázky města, univerzity i kolejí, stejně má člověk pocit, že tzv. „neví, do čeho jde“. Po příjezdu se ale všechny otazníky proměnily ve tři tečky… A od té chvíle se odvíjí mnoho krásných příběhů, které zatím neznají konec.

Život ve Schwäbisch Gmünd, menším městě v blízkosti Stuttgartu, plyne podobně jako v Liberci. Je to město, které je sevřené v údolí a obklopeno kopci, lesy a ruinami hradů a které čítá neskutečné množství kostelů.

Univerzita je však o poznání menší a o to komornější, stejně tak iknihovna a menza, která je jedním z nejpříjemnějších překvapení – je perfektní, a to ve všech ohledech. Komornější univerzitní prostředí přispívá k příjemné atmosféře ve výuce i mimo ni – je prostě radost chodit do školy, protože učitelé vám dávají najevo, že vás tam rádi vidí. Vynikající jsou i lidé z kanceláře Erasmu, kteří nás všechny (studenty z různých koutů světa) přijali za vlastní a pomáhají nám se vším – od organizace výletů po vyřizování formalit v bance.

Když se někdo zeptá, kde bydlím, okamžitě ví, že jsem studentem „PH“ (Pädagogische Hochschule). Třináctipatrový dům v ulici Neißestraße je útočištěm 260 studentů – na každém patře je dvacet samostatných pokojů, jejichž obyvatelé sdílejí jednu velkou kuchyň, která se po večerech proměňuje v obývací pokoj – je to místo, kde se lidé z celého patra setkávají a sdílejí spolu zážitky, řeší školu nebo se společně prostě jen dívají na televizi – a člověk při tom všem má pocit, jako by byl doma. Lidé z mého patra jsou přátelští a nápomocní, jednoduše mě adoptovali a i díky tomu je pobyt tady moc příjemný. To samé platí pro studenty z Erasmu, se kterými jsme vytvořili nerozlučnou skupinu.

Schwäbisch Gmünd je pěkné výchozí místo pro návštěvu dalších míst jako je Stuttgart, Ulm, Heidelberg, zámek Ludwigsburg, Würzburg, Freiburg, zábavní park Europa-Park, zámek Hohenzollern, Mnichov, Norimberk nebo zámek Neuschwanstein.

Když se člověku ale nechce cestovat, stačí se projít historickým centrem města, poslechnout si radniční zvonkohru, zajít do kavárny nebo do hospůdky, posedět v městských zahradách nebo se projít po okolních kopcích. Centrum se před třemi dny navíc proměnilo v krásné vánoční trhy a jindy trochu ospalé město je v době adventu plné života.

Nazdárek budoucí erasmáci!
Strašně ráda bych vám sem do těch několika řádků napsala, jak moc prima byl erasmus a všechno ostatní, ale myslím si, že by mi kapacita tohoto článku nestačila. Vzhledem k tomu, že už nějakou dobu připravuji různé články týkající se mého španělského dobrodružství, rozhodla jsem se, že až je budu mít všechny hotové, zveřejním je na internetu. Zatím je ovšem spousta z nich ještě ve výrobním procesu, tedy nezoufejte, do konce roku by se měly všechny moje zážitky, rady, zkušenosti a také fotky objevit na následující webové stránce: http://love-the-life-you-live.blog.cz/
Jen se nejdřív musím v tom blogerství trochu zorientovat, aby to nějak vypadalo (v první řadě bych se ráda zbavila prapodivných tulipánů v pozadí a tak podobně:-D). Pokud by někdo z vás měl nějaké otázky, ráda vám je zodpovím prostřednictvím e-mailu, facebooku, nebo v Liberci osobně.

Jak zpívá Francesco, jeden z mých nových italských známých, ve své písni: „Un día me fui a Oviedo y solo esta idea me daba miedo porque ma habían hablado de la lluvia“, tak i já měla nepatrné obavy z deštivého počasí, vztahu na dálku, že nebudu ničemu a nikomu rozumět, že se mi bude stýskat po mamince a kamarádech. Ano, moc se mi sem nechtělo. Tenhle pocit mi ale nevydržel moc dlouho a hned po prvních dnech strávených v Oviedu jsem si to tu zamilovala. Je tu všechno, parky, kašny, sochy, hory a kousek dál i moře, ale především báječní lidé.

Po asi třech dnech se mně a Martě podařilo díky Corny, která nám obovlávala všechny možné inzeráty, sehnat bydlení asi 2 minuty od kampusu Llamaquique, kde máme tři z pěti předmětů, zbylé dva máme na kampusu Milán. Učitelé jsou ochotní a berou na nás ohled, stejně tak i jiní pracovníci fakulty jsou přívětiví a když na ně musíte čekat, vždy vám nabídnou něco dobrého na zub.

Na hodinách jsem byla z počátku dosti ztracená, nicméně lepší se to každým dnem. Jsou tu celkem zatížení na skupinové práce, což může být v jednu chvíli peklo, v druhou naopak skvělý socializační prvek. Hned na poprvé jsme narazily na fajn spolužáky, kteří byli ochotní nám vše zřetelně a pomalu vysvětlit a zopakovat. Nicméně pracovat se skupinou španělů je zdlouhavé a neefektivní, jelikož se dokáží dohadovat nad zbytečnostmi opravdu hodně dlouho a když se ještě k tomu snažíte svojí lámanou španělštinou přispět svou troškou do mlýna, je tím zabitá celá neděle. Na druhou stranu si dáte spolu čaj, pak jim uvaříte oběd, pokusíte se je naučit vyslovovat „ř“ a česká sprostá slovíčka, trochu víc se sblížíte a je to vlastně celkem fajn nedělní odpoledne.

 Další super lidé, kterým se tu nevyhnete jsou ostatní erasmáci ze všech koutů světa. Já doporučuji Italy, kteří vás pozvou k sobě na italskou večeři, zahrají na kytaru a nikdy se s nimi nenudíte. 

Když nejste moc na fiesty můžete poznat nové lidi na výletech od organizace AEGEE, kterou mohu určitě doporučit, jen mě osobně nevyhovuje u takto organizovaných výletů, že se musíte držet daných pokynů, někde na někoho neustále čekat, být v určitou dobu na určitém místě a tak dále. Nicméně je to asi jeden z nejlevnějších způsobů jak tu cestovat, pokud tedy nejste nadšený fanda do autostopu. Záleží na každém, co mu vyhovuje. Já jsem si tu nejvíc oblíbila Noche de tapas, úterní večery s erasmákama, levnějším pitím a tapas zdarma.

A protože sidra chutná jak starý ponožky a vám se zastesklo po domově, stačí zajít na jeden Staropramen do hospůdky Malá Strana a jak by řekla Martinka „vesmír bude zase v rovnováze“.  

Erasmus v Chemnitz, jak mi odstartoval půlrok života v Německu!

Erasmus je především obrovská zkušenost! Určitě jeďte, je v podstatě jedno kam, protože každé místo má něco do sebe a to hlavní vám nabídnou všechna - seznámíte se tak rychle s tolika lidmi, jako při žádné jiné příležitosti, rozmluvíte se v cizím jazyce, podíváte se, jak to chodí jinde, a poznáte spoustu nových míst, jídel, kultur... A to za to stojí, ne?

Podejte přihlášku! Buďte vybráni! A jeďte bez váhání! Pokud máte možnost odjet studovat do zahraničí, využijte toho. Je to jediný způsob, jak se naučit aktivně používat vše, co jste se naučili o hodinách na TUL. Není to jen o tom, zlepšit se ve španělštině, ale také o tom, najít si nové kamarádky (z celého světa), poznat novou kulturu a také navštívit vaše vysněná místa.

NEMOHLA JSEM UVĚŘIT TOMU, ŽE UŽ SEDÍME V LETADLE!:))                                  

 
Já jsem do Burgosu dorazila 4. 9. 2014 s kamarádkou a spolužačkou Markét Svobodovou. Odlétaly jsme s Prahy a přistály v Madridu, z Madridu jsme se vydaly autobusem do Burgosu. Tím, že jsem necestovala sama, to bylo o to lehčí. Nemusela jsem se bát, že se někde ztratím a zůstanu úplně sama a nebudu vědět, co dělat. V Burgosu na autobusovém nádraží na nás čekala kamarádka Cristina (ze Španělska), která na TULce studovala také od ERASMU.    

Co se týče ubytování, tak já a Šárka Vrabcová bydlíme v jedné z rezidencí. Nedá se to vůbec porovnat s kolejí u nás na Harcově. V Burgosu takovéto koleje nejsou. Platím 600 euro za ubytování a jídlo. Mám svůj vlastní pokoj s koupelnou, nemusela jsem řešit povlečení na postel, ani ručníky, všechno mám k dispozici. Všechno mi tu vyhovuje, až na to, že je tu trošku přísnější režim, co se týče večerky. Jinak tu s námi bydlí několik Španělek a jedna Argentinka, což je super.                                                                            

S předměty, které jsem si vybrala, jsem spokojená. Jen některé jsou lehčí a zábavnější a naopak. Chodím na ně společně s Markét a Šárkou, takže si můžeme navzájem pomáhat. Na předmětu Estrategias de Traducción musíme vypracovat 3 písemné práce na témata, která si vybereme a 3 ústní prezentace. Není zde žádná písemná zkouška v podobě testu, jen 6 těchto prací. Tento předmět bych zhodnotila jen kladně. Kurz španělštiny zahrnuje gramatiku a mluvení a je zakončený písemným testem, někteří učitelé vyžadují i ústní zkoušku. Ve třídě je nás kolem 10, takže se nestane, že by někdo nemohl vyjádřit svůj názor, nebo se na něj nedostala řada. Máme skvělou profesorku a předmět bych hodnotila také jen kladně. Pak máme předměty Literatura y Periodismo a Semántika a ty už se nacházejí trošku na vyšším stupínku, co se týče obtížnosti, ze kterých bude písemná zkouška. Jinak profesorka na Literaturu vyžaduje jednu ústní prezentaci a profesorka na Semánticu vyžaduje zpracování jedné přečtené knížky z jejího seznamu. Poslední předmět, který máme, se jmenuje Cultura Material y Mentalidades Colectivas a je to ten nejnáročnější předmět ze všech. Ani nemůžu říct, že by mě bavil, rozebíráme historické články, na které následně píšeme komentáře, což je pro mě (nás) dost náročné. Také musíme přečíst jednu knížku, kterou pak musíme odprezentovat. Zakončíme to písemným testem. Doufám, že předměty, které se teď zdají hodně náročné, nám dopadnou dobře.              

První týden ve škole byl něco příšerného, myslela jsem, že si zabalím kufr a poletím zpět domu. Ale postupně se to začalo zlepšovat a teď už je to naprosto v pohodě. Rozumím mnohem lépe než na začátku a také se nestydím mluvit, což si myslím, že je velký pokrok.               

 
Co se týče nových přátel, tak není vůbec těžké, se tu s někým seznámit. Skupina lidí, která se jmenuje Aegee, na začátku vytvořila seznamovací program pro všechny „erasmáky“. Jezdili jsme společně na výlety, chodili na fiesty a tak dále. Teď už si výlety plánujeme sami, ale vždy se dohodneme ve více lidech a jede se. Na fiesty se tu chodí nejvíce čtvrtky a soboty. Někdo chodí častěji, ale já si myslím, že 2 dny v týdnu jsou dostačující. :D Takže není šance se tu nudit.                            

Život v Burgosu se mi moc líbí. Jediné na co si nemůžu zvyknout je jejich siesta, to je pro mě hrozné. :D Také jsem moc ráda za to, jaká se tu sešla parta lidí, všichni jsou skvělí a určitě bych se s nimi chtěla znovu setkat. I do Burgosu se na 100% jednou vrátím. Také bych chtěla říct jednu důležitou věc, a to je, že nezáleží na tom, do jakého města jedete, ale záleží na tom, jak se s tím městem „zžijete“, a jaké si najdete kamarády. MUSÍTE SI TO PROSTĚ ÚŽÍT como nosotras. :))

Erasmus v Drážďanech aneb zatím jedna z nejcennějších a nejhezčích zkušeností v mém životě.