Skip to main content

Stránky FP TUL pro zájemce o Erasmus+ a zahraniční mobility

Příspěvky blogu zahraničních výjezdů

Celkový počet příspěvků: 187
30 November 2014 | Michaela Proftová | Pädagogische Hochschule Schwäbisch Gmünd, Německo, Zimní semestr 2014

Schwäbisch Gmünd...

Otazníků bylo před odjezdem do Německa mnoho. I přesto, že jsem viděla obrázky města, univerzity i kolejí, stejně má člověk pocit, že tzv. „neví, do čeho jde“. Po příjezdu se ale všechny otazníky proměnily ve tři tečky… A od té chvíle se odvíjí mnoho krásných příběhů, které zatím neznají konec.


Život ve Schwäbisch Gmünd, menším městě v blízkosti Stuttgartu, plyne podobně jako v Liberci. Je to město, které je sevřené v údolí a obklopeno kopci, lesy a ruinami hradů a které čítá neskutečné množství kostelů.


Univerzita je však o poznání menší a o to komornější, stejně tak iknihovna a menza, která je jedním z nejpříjemnějších překvapení – je perfektní, a to ve všech ohledech. Komornější univerzitní prostředí přispívá k příjemné atmosféře ve výuce i mimo ni – je prostě radost chodit do školy, protože učitelé vám dávají najevo, že vás tam rádi vidí. Vynikající jsou i lidé z kanceláře Erasmu, kteří nás všechny (studenty z různých koutů světa) přijali za vlastní a pomáhají nám se vším – od organizace výletů po vyřizování formalit v bance.


Když se někdo zeptá, kde bydlím, okamžitě ví, že jsem studentem „PH“ (Pädagogische Hochschule). Třináctipatrový dům v ulici Neißest
raße je útočištěm 260 studentů – na každém patře je dvacet samostatných pokojů, jejichž obyvatelé sdílejí jednu velkou kuchyň, která se po večerech proměňuje v obývací pokoj – je to místo, kde se lidé z celého patra setkáva a sdílejí spolu zážitky, řeší školu nebo se společně prostě jen dívají na televizi – a člověk při tom všem má pocit, jako by byl doma. Lidé z mého patra jsou přátelští a nápomocní, jednoduše mě adoptovali a i díky tomu je pobyt tady moc příjemný. To samé platí pro studenty z Erasmu, se kterými jsme vytvořili nerozlučnou skupinu.


Schwäbisch Gmünd je pěkné výchozí místo pro návštěvu dalších míst jako je Stuttgart, Ulm, Heidelberg, zámek Ludwigsburg, Würzburg, Freiburg, zábavní park Europa-Park, zámek Hohenzollern, Mnichov, Norimberk nebo zámek Neuschwanstein.


Když se člověku ale nechce cestovat, stačí se projít historickým centrem města, poslechnout si radniční zvonkohru, zajít do kavárny nebo do hosdky, posedět v městských zahradách nebo se projít po okolních kopcích. Centrum se před třemi dny navíc proměnilo v krásné vánoční trhy a jindy trochu ospalé město je v době adventu plné života.

30 November 2014 | Kateřina Václavíková | Universidad de Oviedo, Španělsko

Un día me fui a Oviedo...

Jak zpívá Francesco, jeden z mých nových italských známých, ve své písni: „Un día me fui a Oviedo y solo esta idea me daba miedo porque ma habían hablado de la lluvia“, tak i já měla nepatrné obavy z deštivého počasí, vztahu na dálku, že nebudu ničemu a nikomu rozumět, že se mi bude stýskat po mamince a kamarádech. Ano, moc se mi sem nechtělo. Tenhle pocit mi ale nevydržel moc dlouho a hned po prvních dnech strávených v Oviedu jsem si to tu zamilovala. Je tu všechno, parky, kašny, sochy, hory a kousek dál i moře, ale především báječní lidé.

Po asi třech dnech se mně a Martě podařilo díky Corny, která nám obovlávala všechny možné inzeráty, sehnat bydlení asi 2 minuty od kampusu Llamaquique, kde máme tři z pěti předmětů, zbylé dva máme na kampusu Milán. Učitelé jsou ochotní a berou na nás ohled, stejně tak i jiní pracovníci fakulty jsou přívětiví a když na ně musíte čekat, vždy vám nabídnou něco dobrého na zub.

Na hodinách jsem byla z počátku dosti ztracená, nicméně lepší se to každým dnem. Jsou tu celkem zatížení na skupinové práce, což může být v jednu chvíli peklo, v druhou naopak skvělý socializační prvek. Hned na poprvé jsme narazily na fajn spolužáky, kteří byli ochotní nám vše zřetelně a pomalu vysvětlit a zopakovat. Nicméně pracovat se skupinou španělů je zdlouhavé a neefektivní, jelikož se dokáží dohadovat nad zbytečnostmi opravdu hodně dlouho a když se ještě k tomu snažíte svojí lámanou španělštinou přispět svou troškou do mlýna, je tím zabitá celá neděle. Na druhou stranu si dáte spolu čaj, pak jim uvaříte oběd, pokusíte se je naučit vyslovovat „ř“ a česká sprostá slovíčka, trochu víc se sblížíte a je to vlastně celkem fajn nedělní odpoledne.

 Další super lidé, kterým se tu nevyhnete jsou ostatní erasmáci ze všech koutů světa. Já doporučuji Italy, kteří vás pozvou k sobě na italskou večeři, zahrají na kytaru a nikdy se s nimi nenudíte. 

Když nejste moc na fiesty můžete poznat nové lidi na výletech od organizace AEGEE, kterou mohu určitě doporučit, jen mě osobně nevyhovuje u takto organizovaných výletů, že se musíte držet daných pokynů, někde na někoho neustále čekat, být v určitou dobu na určitém místě a tak dále. Nicméně je to asi jeden z nejlevnějších způsobů jak tu cestovat, pokud tedy nejste nadšený fanda do autostopu. Záleží na každém, co mu vyhovuje. Já jsem si tu nejvíc oblíbila Noche de tapas, úterní večery s erasmákama, levnějším pitím a tapas zdarma.

A protože sidra chutná jak starý ponožky a vám se zastesklo po domově, stačí zajít na jeden Staropramen do hospůdky Malá Strana a jak by řekla Martinka „vesmír bude zase v rovnováze“.  

Correspondence address

Technical university of Liberec
Faculty of Science, Humanities and Education
Erasmus

Univerzitní náměstí 1410/1
Liberec 461 17