O společnosti Erasmus jsem poprvé zaslechla od mých spolužáků, kteří zvažovali tuto možnost studia. Na více informací jsem se zeptala vyučujících a přečetla na stránkách naší univerzity. Rozhodla jsem se napsat požadovaný motivační dopis aniž jsem byla pevně rozhodnutá, že bych na pobyt chtěla jet a už vůbec jsem si nemyslela, že bych byla bývala mohla patřit mezi těch pár „vyvolených“ J Když jsem zjistila výsledky výběrového řízení, nechtěla jsem odjet. Nikdy jsem nebyla tak dlouhou dobu odloučená od svých blízkých, natož na takovou vzdálenost. Navštívila jsem také hromadnou informační schůzku, která byla zorganizovaná pro zájemce již po výběrovém řízení. Když jsem se tam dozvěděla kolik papírování a starostí by mě toto studium stálo, chtěla jsem to vzdát už tuplem. Poté jsem mluvila s několika studenty, kteří pobyt absolvovali a ti mě utvrdili v tom, že bych přišla o velkou zkušenost a nabídku, kterou už jen tak od někoho nedostanu. I nyní takřka na konci svého pobytu mohu říct, že jsem udělala správné rozhodnutí a jsem ráda, že jsem toto studium absolvovala.Vždycky je třeba překonat nějaké překážky, ale jak se říká: „když se chce, tak to jde“. S papírováním jsem se vypořádala před vánoční prázdniny a 21.1. 2013 jsem odletěla do Ovieda.