Když jsem se na poslední chvíli rozhodla, že místo dvouměsíční stáže chci jet na pětiměsíční studijní pobyt, netušila jsem, že mě čeká jedno z nejlepších období mého života. Ráda bych Vám popsala mých krásných 5 měsíců v Portugalsku.
Faro – místo, které mi přirostlo k srdci
Vybrala jsem si město Faro. Proč? Oceán. Slunce. Přímořský klid. Dobrodružství. Teplo. Kultura. Chtěla jsem být blízko oceánu, protože mít možnost studovat a zároveň si po škole lehnout na pláž nebo jít surfovat, je jako žít sen. A přesně to se mi splnilo. Faro se stalo mým druhým domovem. Překladač byl ze začátku můj nejlepší kamarád – všechny hodiny jsem měla v portugalštině a přiznávám, portugalsky jsem tehdy vůbec neuměla, ani teď moc ne. :D Ale čím víc dní ubíhalo, tím víc jsem se učila zvládat věci sama. V angličtině jsem psala seminární práce, komunikovala s vyučujícími a orientovala se v každodenních situacích. Bylo to náročné, ale nesmírně posilující.
Sama, ale nikdy osamělá
Odletěla jsem úplně sama. Bez kamarádů, bez rodiny, bez zázemí, bez jistoty. A byla jsem vystresovaná. Ale hned po příjezdu jsem zjistila, že nejsem jediná. Brzy jsem si našla nové kamarády a měla jsem úžasnou partu lidí. Sešla se nás celá mezinárodní parta a společně jsme prožili stovky nezapomenutelných momentů. Sblížili jsme se i s místními a společně jsme objevovali krásy Portugalska. Naučila jsem se, že si poradím, i když jsem tisíce kilometrů od domova. Že zvládnu nekomfortní situace, že každý den byl pro mě malým vítězstvím – učila jsem se žít sama, hledat si bydlení, řešit věci v cizím jazyce, domlouvat se, i když někdy nebylo rozumět ani slovo.
Škola
Poznala jsem, jaký styl výuky probíhá zde. Vyučování bylo zde hodně praktické, takže jsem si odnesla plno tipů do mé praxe. Jedna vyučovací hodina probíhala celé dopoledne. Taky jsem měla možnost navštívit česko-portugalskou školu v Lisabonu, která mi dala také možnost vidět, jak probíhá výuka zde.
Cestování
Během pěti měsíců jsem cestovala, kolik to jen šlo. Prošla jsem kus Portugalska, zkusila jsem surfování, ochutnala místní jídlo, objevila novou kulturu. Co mě na portugalském jídlu bude opravdu chybět, je espresso za 20 Kč a k tomu pastel de nata, portugalské sladké pečivo. Z cestování mám nepopsatelné zážitky. Například na Azory jsem letěla s pěti holkami, které jsem dvě potkala přímo na letišti v Lisabonu a předtím jsme se neznaly. To mě na tom bavilo!
Bylo to dobrodružství, které ve mně zůstane napořád. A jestli váháš, jestli má cenu vyjet na Erasmus – tak má. Bude to možná těžké. Ale taky se budeš smát, cestovat, poznáš nové přátele a zažiješ něco, co ti žádná učebnice nedá.
Tak jeď!
