Před odjezdem
V případě Španělska, a jak jsem slyšela tak i dalších univerzit, nepočítejte s tím, že se potřebné dokumenty vyřídí před odjezdem. Teoreticky by to tak sice fungovat mělo, ale prakticky se na vás zahraniční univerzita vykašle, a je jedno, jestli jim pošlete několik mailů nebo jim dokonce zavoláte a slušně požádáte o odeslání potvrzené learning agreement zpět do Čech. U nás jsou tak hodní, že jim stačí poslat to až po příjezdu do zahraniční univerzity a nechají vás podepsat finanční dohodu i bez LA. Takže se nijak nestresujte a klidně si kupte letenky předem a ne až týden před odjezdem, jako já s Káťou.
Cesta
Jelikož jsme kupovali letenku až chvilku před odjezdem, chtěli jsme hlavně ušetřit peníze a na délce cesty nám moc nezáleželo. S Káťou jsme se vydali z Prahy do Mnichova s autobusy od Student Agency, což nás vyšlo na nějakých 800 Kč tuším. Z Mnichova jsme letěli už do Ovieda s přestupem v Madridu a to nás vyšlo na nějaké 3000. Nakonec jsme tedy naštěstí neutratili za cestu tolik, kolik jsme se báli, ale je pravdou, že jsme cestovali celý den a tomu se dá snadno vyhnout dřívější koupí letenek.
Bydlení
Zhruba první týden byl strašný zmatek. Bydlení jsem si nehledala předem na internetu, jelikož jednak mi nikdo neodpovídal na maily (všechno se řeší striktně přes telefon), jednak jsem moc nevěřila fotografiím a radši jsem si chtěla byty sama prohlédnout. Neměla jsem nijak vysoké nároky, osobně mi stačí postel a internet, ale přeci jen dám přednost vybavenému bytu. První tři noci jsem tedy strávila na hostelech. Všimněte si množného čísla. Jelikož jsem hostel vybírala přes net podle ceny, nenapadlo mě se podívat, jak je daleko od centra a bohužel jsem natrefila na ten pomalu nejvzdálenější. Na další dva dny jsem se tedy přestěhovala do jiného hostelu, abych to měla blíže k bytům, které jsem si třetí den prohlížela. Vybírala jsem mezi třemi, a ne překvapivě vyhrál ten nejblíž k fakultě, kde mám většinu předmětů. Mám to do školy 5 minut, ani ne a navíc máme v bytě veškeré potřebné vybavení, i nepotřebné, třeba žehličku. :D Měsíčně platíme 230 eur. V ceně máme zahrnuté vše, kromě poplatků za světlo. To se platí jen jednou za čas, zatím jsme ho platili jedenkrát a na každou to vyšlo 10 eur. Bydlíme v bytě 3, já, Káťa a jedna Španělka.
Finanční stránka pobytu
Když už se dostanete do cílové destinace a najdete si byt, měli byste si pomalu vypočítat, kolik vám zbývá peněz. Počítejte s tím, že se Španělsku je jídlo o poznání dražší než v Čechách. Nutné je však i poznamenat, že je i podstatně lepší. Co se nakupování potravin týče, já si oblíbila Mercadonu na větší nákupy a Árbol na nákupy menší. Navíc mají v Árbolu různé akce, jako třeba pondělí, kdy je levné ovoce a zelenina. Co se oblečení týče, to je zase o něco levnější než v Čechách. Většinou chodíme s Káťou do Primarku a HMka. Pokud chcete chodit co nejvíce na fiesty, radši si před Erasmem najděte pořádnou brigádu, jelikož alkohol je tu sakra drahej. Panák za čtyři eura? Naprosto normální záležitost. Další věc, ale pro mě jedna z nejdůležitějších, je cestování.
Cestování
Jak jistě už víte, pokud jste četli i ostatní příspěvky minulých studentů, v Oviedu jsou dvě organizace pořádající cesty pro zahraniční studenty. Já sama si příspěvky minulých studentů četla a vyplynulo mi z nich, že ESN asi nebude nic pro mě. Ostatní je prezentovali jako skupinu s jediným cílem, a to všechny opít. Nicméně jsem si chtěla udělat vlastní názor a tak jsem absolvovala první jejich výlet do Leónu. Jak jsem byla překvapená, když po zaplacení přišel mail, ve kterém nás informovali, že se vyjíždí kolem páté hodiny odpoledne a odjezd zpět domů se plánuje na pátou hodinu ranní. Celý výlet vypadal asi takhle: přijeli jsme, byla už skoro tma, viděli jsme asi pět památek, o kterých nám řekli přibližně pět vět, dali nám od osmi do dvanácti volno a o půlnoci se šlo do pěti do rána na diskotéku. Jako by se na fiestu nedalo jít i v Oviedu, na to jsem opravdu do Leónu jet nepotřebovala. Nicméně je i jedna věc, kterou můžu vychválit, a to je cesta autobusem. Byla to ta nejzábavnější cesta, jakou jsem kdy zažila. Bohužel samotná cesta mi nevynahradí to zklamání ze zbytku výletu. Od tohoto poučení se, jsem už jezdila na výlety jen s AEGEE a nemůžu si to vynachválit. Organizují výlety vždy ob týden, ale bohužel jen do konce semestru. Holt jde o organizaci studentů a i oni potřebují čas na přípravu na zkoušku. Nicméně si s Káťou naplánujeme na zbytek pobytu vlastní výlety po Španělsku.
Škola
Studuji tu dva předměty na fakultě Milán (Comunicación Oral y Escrita en Iglés I a Español Normativo) a tři na Llamaquique (Teoría de la Educación, Didáctica general a Sociedad, Cultura y Educación). Normativní španělštinu by mi měli uznat za prakťák a didaktiku za didaktiku cizího jazyka. Prakťák většinou uznávají za kurz španělštiny pro zahraniční studenty, ale ten jsem bohužel nemohla navštěvovat, jelikož se mi nevešel do rozvrhu. Pokud na něj chcete chodit, dejte si hodiny na dopoledne, jelikož kurz je každý den odpoledne. Nebo alespoň tento semestr tomu tak je. Angličtina je jednoduchá, pokud jí studujete, berte tento předmět jako 6 kreditů zdarma. Español normativo má jednu nevýhodu, je pouze dopoledne a ke všemu na Miláně, kam to mám dvacet minut cesty. Naštěstí tu první hodina začíná až v devět, ale stejně mi to přijde strašně brzo. Holt mě tu rozmazlili a strašně moc se netěším na návrat do Liberce a hodiny od sedmi ráno. Didaktiku vřele doporučuju, pokud splníte za semestr tři úkoly, nemusíte dělat zkoušku. Dalších 6 kreditů jistých. Co se předmětů na Llamaquique všeobecně týče, za semestr se píše několik prací, ať už individuálních nebo skupinových, povinných nebo „dobrovolných“. Teroría de la Educación mi přijde jako předmět, na který se dá v pohodě na zkoušku připravit, u Sociedad to je trochu složitější. Je to zajímavý předmět, profesor je navíc fešák, ale toho obsahu je zkrátka moc. Naštěstí musíme domů přivést jen 18 kreditů, čili splnit 3 předměty. Profesoři jsou v pohodě, strašně milí a vstřícní. Vůbec se nemusíte ničeho bát. Ostatní studenti jsou stejní, jen mi občas přijdou trochu mimo. Vypadá to, že profesory vůbec neposlouchají, jelikož při každé skupinové práci nikdy nevědí, co se má vlastně udělat, i když to profesor už několikrát opakoval.
Život v Oviedu
Na závěr snad jen dodám, že Španělé jsou podstatně usměvavější a otevřenější než Češi. Připravte se na dvě pusy při pozdravu a vůbec na všelijaké ošmatávání. :D Navíc, a to se mi fakt líbí, je tu spousta různých restaurací a barů a ty všechny mají stoly i venku a vždy jsou obsazené. Počasí je úžasné, vůbec ne takové, jak se o Oviedu povídá. Pršelo nám všehovšudy třikrát a ty dny jsme stejně zůstávali doma, jelikož to vycházelo na „pofiestové“ dny. Erasmus všeobecně vřele doporučuji a je jedno, kam pojedete, hlavně jeďte! Proč si nechat ujít tak jedinečnou příležitost. Taková zkušenost je nenahraditelná…
