Vídeň je opravdu nádherné město. Navštívila jsem ho v zimním semestru roku 2019/2020 a svého rozhodnutí nelituji. Obohatilo mě to po všech stránkách. A mohou se zůčastnit opravdu všichni, i ti, kteří neovládají jazyk. Ta neváhej a šup šup, Vídeň čeká.
Zimní semestr 2019/2020 jsem strávila ve Vídni. Vídeň jsem si vybrala, protože jsem chtěla do německy mluvící země. V Německu jsem však strávila již jeden semestr v bakalářském studiu a já chtěla zažít něco nového. Rozhodla jsem se tedy pro Rakousko a město Vídeň, které mi po drobné rešerži mělo nabídnout vše, co jsem ke spokojenému studentskému životu v cizí zemi potřebovala. Ubytování jsem hledala asi půl roku předem, kdy mi přišlo doporučení na stránku Wihast, která se stará o ubytování studentů v tomto městě. Nahlížela jsem do všech webů vybraných studentských kolejí a udělala si drobný výběr, dle kterého jsem se rozhodla vybírat ubytování. Dala jsem přednost především levnějším variantám a tomu, aby tam bylo sportovní vyžití (například posilovna). Nakonec jsem na stránce Wihast vyplnila formulář, kde jsem byla dotázána, které tři koleje si vybírám a které jsou mojí prioritou. Byl mi přidělen samostatný pokoj v ulici Brigittenauer Lände, kde jsem zaplatila kauci a kam jsem se směla v září ubytovat.
Jakmile jsem se nastěhovala, přišly na řadu všechny možné byrokratické záležitosti. Na ubytování jsem zaplatila za wifi připojení. Od tamních koordinátorů (toho ubytovacího zařízení) jsem dostala veškeré informace a dokumenty k tomu, abych se mohla úspěšně přihlásit na tamější Meldeamt. Vybrala jsem si Meldeamt nedaleko mého domova a hned v prvním týdnu jsem ho společně s Meldezettel navštívila. Myslím, že mi k tomu stačil pouze předvyplněný formulář, který jsem dostala od koordinátorů mých kolejí. Pak jsem psala email do školy, abych získala veškeré informace k tomu, co mám sebou přinést na první zahajovací týden a zeptala jsem se, zda pro mě mají již studentskou kartičku, protože jsem si potřebovala zajistit lítačku. Další den jsem do školy jela, abych tam nechala podepsat list “Příjezd na univerzitu”. Tento list jsem potom podepsaný naskenovala a poslala paní Jandejskové na naší univerzitu. Zároveň si ho tam ve škole ofotili a schovali, aby jej mohli vyplnit a podepsat na konci pobytu. Jakmile jsem měla studentskou kartičku, jela jsem na stanici metra, kde prodávali lítačky a tam jsem si jí koupila.
První týden školy jsme si procházeli celou budovu, seznamovali se s ostatními a ukázali nám knihovnu, kde nás na počítačích navedli k systému, ve kterém si budeme vybírat předměty, které budeme studovat. Nyní ještě nebyl přístup k navolení předmětů, ale během prvních týdnů jsme všichni procházeli systém a hledali předměty, které by se nám hodily a které bychom chtěli studovat. Já si navolila veškeré erasmácké předměty, tedy předměty, které byly vytvořené přímo pro potřeby zahraničních studentů. Byli ale i tací, kteří si vybírali úplně jiné předměty, protože toho chtěli například více párovat s předměty na svojí univerzitě a už se jim po návratu třeba nechtělo tolik studovat a chtěli to mít hotové (pokud jim to uznají). Pokud došlo k nějaké změně v předmětech, které byly v LA, posílali jsme na naši univerzitu tzv. Changes, které jsme museli nechat podepsat tamějšími koordinátory a pak jsme to posílali paní Jandejskové. Paní Jandejsková také vyzývala všechny, kteří ještě neměli LA vůbec hotový, takže ten bylo možné dodat i postupně během semestru.
Nyní už jsem začala studovat. Na začátku probíhaly vedle školy různé konference a schůzky, kterými se zahajoval semestr a byli jsme uvedeni do toho, jakou problematikou se škola zabývá. Navštěvovala jsem opravdu pár předmětů, na rozdíl od naší univerzity to byl docela relax. Školu jsem měla buďto pár hodin dopoledne nebo odpoledne, některé dny jsem pak měla volné, takže jsem se mohla věnovat práci, dělat úkoly, sport nebo navštívit nějaké to muzeum. Během semestru jsme měli různé výjezdy do jiných menších měst nedaleko Vídně, kde jsme také trávili několik dnů a navštěvovali jejich muzea a Vánoční trhy. Také jsme se školou navštěvovali různá muzea, takže pokud na to člověk neměl úplně peníze nebo čas ve vlastním volnu, mohl tam jít se školou. Naše domácí úkoly někdy spočívali v tom, že jsme měli něco navštívit, například nějakou známou kavárnu nebo památku nebo Vánoční trhy a pak o tom referovat nebo napsat zprávu. Mezi předměty jsem běžně stíhala si dojít na oběd do menzy, kde tedy očekávejte, že je na naše poměry trochu dráž, ale vedle školy byly i supermarkety, takže pokud byla nouze, mohl člověk skočit i tam. Ve školách jsou také běžně automaty, takže kávu nebo nějakou tu dobrůtku si člověk stihl koupit i během “návštěvy toalety”. Po škole jsem většinou měla hromadu sportovních kroužků. Některé jsem si našla na stránkách Universitätssportinstitut Wien. Dávejte si ale pozor, abyste se stihli přihlásit včas. Většinou je tam nějaký termín na Anmeldung. Takže jsem už týdny předtím, než sportovní kroužky začaly, navštěvovala jejich stránky a probírala se nabídkou, abych našla něco (1/2 sporty), které se mi budou časově hodit do rozvrhu. Později jsem si tam i našla kamarády, kteří se mnou navštěvovali i jednu sportovní halu, která se jmenuje Sport und FunHalle Wien a je na Polgarstrasse. Zde jsem za návštěvu fitka, které je takové menší, ale najdete tam vše co potřebujete, platila 3,50 Euro a pokud člověk chtěl hrát badminton, voleyball, basketball nebo stolní tenis, tak platil okolo 4 Euro. Pokud chtěl člověk navštívit všechno, tak potom platil okolo 5 Euro. Nebyla na to potřeba žádná studentská sleva, žádné sepisování smlouvy nic a člověk tam mohl trávit třeba i několik hodin. Pak jsem ještě chodila do různých bazénů, které také nebyly úplně drahé. Nejvíce jsem si oblíbila ten ve Floridsdorfu a ten na Reumannplatz.
Musím říct, že jsem si Erasmus pořádně užila. Několikrát jsem navštívila všechny možné památky (Stephansdom, Karlskirche, Oper, Rathaus, Kunsthistorisches und Naturwissenschaftliches Museum, Hofburg, Belveder, Schönbrunn, Hundertwasserhaus, Franz von Assissi Kirche, Prater…). Na podzim určitě doporučuji navštěvovat co nejvíce parků, dokud jsou ještě hezká barevná a je teplo. Nejkrásnější park je za mě určitě Donaupark. Pak je super také během Halloweenu navštívit Kürbisfest am Himmel, kde se vydlabávají dýně a je zde nabídka různých dobrot z dýní a Prater, tam jsou přehlídky různých masek vůbec nejhezčí. Do města se potom podívejte během zimy, kdy zde jsou nádherné Vánoční trhy, které jsou snad všude a u každé památky. Pokud budete mít chuť a čas, zajděte si také do nějaké kavárny na pořádný Sachertorte a pravou vídeňskou kávu nebo můžete jako já občas zajít do baru na Shishu (nejkrásnější ale poměrně drahá je Pablos, po těch levnějších se dívejte u Reumannplatz).
Já jsem si ve Vídni našla pár kamarádů a nejen z erasmáků. Mám teď tedy tři kamarády ve Vídni, jednu v Itálii a tři další kamarádky na Ukraině. Se všemi jsme si slíbili, že se budeme navštěvovat, takže v létě určitě plánuji cestu do Benátek nebo Milána a co se týče dalších vyhlídek, Erasmus mě nakopl k tomu, že vím, že chci určitě pracovat v zahraničí, ať už v milovaných Drážďanech nebo právě ve Vídni. Pokud jste dočetli až sem, doufám, že nebudete zahálet a dáte si přihlášku na Pedagogische Hochschule Wien, protože se to opravdu vyplatí. Naučilo mě to starat se víc sama o sebe, všechno si umět zařídit, moje němčina je teď více plynulejší a dokonce jsem zlepšila i angličtinu. Pokud němčinu zrovna neovládáte, ale přesto byste chtěli Rakousko navštívit, nevadí. Ve všech předmětech na nás mluvili jak anglicky, tak německy, takže rozuměl opravdu každý. Úkoly mohl člověk odevzdávat také v jazyce, který ovládal lépe a německý kurz mohl navštěvovat také úplně každý, protože jsme se rozdělili na skupinky podle obtížností (ano, byli tam i úplní začátečníci s jazykem, kteří nedokázali říct ani Ich heisse). Takže šup šup, žádný strach a žádné otálení - zahraniční cesta čeká!
