Zdravím z Vídně,
Erasmus v hlavním městě Rakouska byl pro mě již od prvního ročníku na TUL sen a pobyt tady předčil moje očekávání. Tento týden budu končit už druhý měsíc, semestr tu utíká snad ještě rychleji, protože máme stále co dělat.
Když jsem se rozhodovala, kam bych si nejraději dala přihlášku, Vídeň byla jasná volba. Je to kosmopolitní město nedaleko od hranic, které se již po několikáté umístilo na první příčce v anketě o nejlepší město pro život na světě a především si zde mohu zlepšit svou němčinu.
Na začátku roku jsem se dozvěděla, že se můj sen splní a já budu žít 4 měsíce v krásné Vídni. Ačkoliv jsem na cestování zvyklá, nikdy jsem nebyla tak dlouho pryč. První strach z neznáma mě přepadl asi týden před odjezdem, kdy už jsem věděla, že se s tím nedá nic dělat.
Do Vídně mě vzhledem k počtu zavazadel vezli rodiče. Koleje jsem si vybrala v té levnější cenové kategorii (260€/měsíc) a v moc pěkné lokalitě v centru. Po příjezdu jsem byla ale trochu v šoku, protože za tu cenu jsem čekala, že bude vypadat asi jako Harcov. Bohužel ne. V pokoji nebyly peřiny, internet se musel doplácet a velká ochota od "ubyvatele" taky moc nebyla. Na dvoulůžkový pokoj jsem dostala Rakušanku, což jsem byla moc ráda, protože si s ní můžu procvičovat němčinu. Pár problémů na kolejích jsem vyřešila a od pondělí mi začal tzv. "Orientation week". Skvělý týden plný nových informací, poznávání nových lidí, ale také spousty vyřizování úředních věcí. V Erasmus kanceláři jsou všichni až neuvěřitelně milí, vstřícní a pomůžou i s věcmi, které se školy vůbec netýkají. Od pondělka mi začala škola dle rozvrhu, který jsem si sama sestavila. Oproti ČR je to tu jiné v tom, že každý týden není stejný, ale až do Vánoc mám rozvrh každý týden jinak. Kromě předmětů pro Erasmus studenty jsem si vybrala předměty v angličtině, které mne zaujaly především podle popisu. Teď můžu říct, že moje volba byla šťastná a ze všeho jsem nadšená. V hodinách mají učitelé úplně jiný přístup k výuce. V podstatě ve všech hodinách se učíme, jak my sami máme jednou tenhle předmět vyučovat. To jsem se bohužel za dva roky studia v Liberci nikdy nedozvěděla. Kromě jiného používají učitelé i spoustu alternativních metod, které nám později vysvětlují. Každou středu potom chodím na druhý stupeň ZŠ na praxi do hodin angličtiny. To mě baví asi se ze všeho nejvíce. Jednu hodinu budu dokonce celou vést já. Systém školy se tedy velice liší, ale myslím, že i přesto všechno by nám mohli v Liberci vyjít více vstříc. Jsme totiž jediní studenti, kteří si musí kvůli Erasmu, dobu svého studia prodloužit. Zde potom ztrácí tento výměnný pobyt smysl.
Mimoškolních aktivit máme také spoustu. (Možná ještě více než těch školních :-)) Často se se studenty z ostatních zemí setkáváme, povídáme si o jejich kultuře, chodíme na různé výstavy, večer do klubů..zkrátka zábavy je dost a 4 měsíce jsou bohužel jen krátká doma. Už teď vím, že mi to tu bude moc chybět.
Takže pokud ještě pořád váháte a nevíte, jestli opustit domov na 4 měsíce, jděte do toho! Je to nejlepší zkušenost, kterou vám může škola dát. Stojí to i za tu cenu prodloužení studia :).
Liebe Grüße
Pavlína
