Ahoj, jmenuji se Lenka. Minulý rok jsem se rozhodla vyjet s programem Erasmus na studijní výjezd do Vídně. V prosinci jsem úspěšně absolvovala fakultní výběrové řízení, během něhož jsem si měla vybrat předměty, jež chci studovat. Jelikož jsem historik a fakulta má smlouvy jen s pedagogickými fakultami, neměla jsem mnoho na výběr. Abych dala dohromady 30 povinných kreditů, musela jsem navolit všechny předměty, které na přijímací vysoké škole nabízeli. Celkem mě překvapilo zjištění, že některé předměty jsou hodnoceny například 0.75 kreditu.
Začátkem března sezvaly univerzitní koordinátorky Erasmu všechny studenty k informativní schůzce. Když to shrnu, tak nám bylo řečeno datum, do kterého máme odevzdat learning agreement a application form. Abych to mohla udělat, musela jsem podrobně prohledávat stránky vysoké školy ve Vídni. Po doručení materiálů koordinátorkám, jsem vyčkávala na odpověď z Vídně. Ta přišla asi do měsíce. Obsahovala souhlas s mým studiem a návod, jak si objednat kolej. Dále se mnou Vídeň komunikovala přes e-mail. Přišlo mi, že musím ještě vyplnit vídeňské dokumenty, informačně srovnatelné s českými a potvrzené domovskou univerzitou, co nejdříve poslat do Vídně.
V květnu mi přišla smlouva z vídeňských kolejí (Wihast). Měla jsem do 6. června poslat 230 euro jako první nájem a k tomu 200 eur jako kauci. Celkem 530 euro. Trošku šok, ale co se dalo dělat. Zkoušela jsem získat dřív erasmácké stipendiu, ale nepovedlo se.
Na konce července se mi ozvala jedna z koordinátorek, abych doručila vyplněný evidenční list k finanční dohodě. Předtím, než jsem to učinila, zřídila jsem si euro účet, abych nepřicházela o peníze kvůli převodům z jedné měny do druhé. Vše jsem odevzdala zhruba v polovině srpna. Z fakulty přišla příjemná nabídka, že proplatí polovinu nákladů na pojištění
do zahraničí a jednu cestu. Využila jsem pouze náklady na cestovné, protože pojištění mám ke své platební kartě zdarma.
Do Vídně mě vezla mamka autem. Nebylo v mých silách převést autobusem peřiny, povlečení, hrnce a ostatek. Před odjezdem jsem e-mailem informovala Wihast, kdy přijedu. Klíče od pokoje jsem měla připravené na vrátnici. Po vyplnění a podepsání jednoho formuláře mi je recepční. Kolej neměla vlastní parkovací místa, a jelikož jsme nemohly najít parkovací automat, čekala mamka v autě a já stěhovala věci do pokoje. Jak dobré to bylo rozhodnutí, jsme zjistily v mžiku. Jen jsem odešla s prvním zavazadlem, objevila se na ulici policistka s bločkem. Mamka na ni udělala výmluvný pohled a ona nechala naše auto plavat.
Na pokoji mě čekala nová spolubydlící. Její domovinou bylo Turecko. Mile mě přivítala a strávila se mnou prvních pár dnů ve Vídni. Přijela jsem totiž ve středu a setkání se studenty Erasmu bylo až v pondělí. Do té doby jsem se musela registrovat na magistrátu mého okrsku. Donesla jsem tam přihlašovací formulář a počkala jsem, až mi ho potvrdí. Od pátku jsem pak měla zprovozněný internet. Stál 3 eura za měsíc a 5 euro za kabel. Zařídila jsem ho přes kolejního správce sítě.
V pondělí začínal orientační týden na Pädagogische Hochschule Wien. Ujal se nás Dr. Thomas Bauer a jeho koordinační tým. Během týdne nám vysvětlili, jak vše funguje. Pomohli nám zapsat předměty do zdejšího „stagu", vyřídili s námi studentské průkazy, bankovní účty, semestrální karty na veřejnou dopravu (stojí 128,5e) a zodpověděli nám veškeré dotazy.
Škola pro mě začala 3. října. Měla jsem hodinu středověku. Ve třídě se mnou bylo asi 20 rakouských žáků. Přednáška probíhala v živém duchu. Velký důraz byl, oproti hodinám u nás, kladen na nejlepší způsob předání informací žáků. Tak tomu bylo i v dalších předmětech.
I přesto, že jsem historik, byla jsem donucena zapsat si praxi ve škole. Důvodem byl počet kreditů. Praxe byla ohodnocena 6 kredity. Snad to zvládnu.
O zábavu není ve Vídni nouze. Je to město, které žije všemi typy zábavy. Já preferuji muzea, památky, kulturní akce či procházky v přírodě. Jinak jsou denně pořádány nejrůznější party. Na koleji je posilovna a sauna.
Když bych rozebrala finanční nákladnost pobytu ve Vídni. Tak kolej mě stojí 230 euro (Vindobona). Bydlím ve dvoulůžkovém pokoji s vlastní koupelnou. Dá se najít levnější ubytování, se společnou koupelnou a zákazem přístupu pánu na kolej za 200 euro, či vlastní pokoj s koupelnou pro dva pokoje za 260 euro.
Co se týká jídla, je nejlevnější si vařit. Jídlo v menze koupíte od 4 eur. Na ulici si lze koupit kus pizzy, klobásu, čínské nudle či kebab ve Schnitzelhausech levné řízky s hranolkami. Vše zhruba za 3,5.
První stipendium mi přišlo až po 19 dnech pobytu. Do té doby jsem ze svého musela zaplatit kolem 1000 eur. Z toho důvodu doporučuji mít připravené vlastní peníze.
