Příjezd, organizační věci a první měsíce studia v Drážďanech
Můj příjezd do Dresden sem naplánoval na pondělí 1.10., poslední možný termín. Ubytování proběhlo víceméně bez problémů, zabralo zhruba 2 hodiny. Problémem ale bylo to, že jsem měl jako erasmus student absolvovat seznamovací přednášku, kterou jsem ale za Boha nemohl stihnout.Ve výsledným efektu ale vůbec nevadilo, že jsem tam nebyl, protože všechno bylo řečeno ještě mnohokrát potom. Erasmus studenty mají na starost tým Tutorů. který Vám je kdykoliv k dispozici a zasvěcuje Vás do studia a věcí s ním spjatých. Ještě bych se vrátil k ubytování, které mě ihned nemile překvapilo. Nějak naivně jsem si asi myslel, že vím, co to znamená slovo teilmobiliert, ale při otevření mého pokoje jsem už to věděl přesnějc. V pokoji nebylo totiž nic mimo postele a lustru a tak mě první den v Dresden trochu zhořkl, takže na to vy do Německa vyjíždějící dejte bacha. Všechno jsem ale postupem času dokoupil v Ikee, kde za málo peněz seženete základní věci v základní kvalitě.
První týden byl volný, přednášky a cvičení začaly až další týden, takže byl dostatek času na to všechno zařidít. Je potřeba vyřidit založení účtu v bance, nahlásit si na úřadě trvalé bydliště v Německu, a nechat se imatrikulovat. ESN to ale měl ale dobře zmáknutý a vše proběhlo opět bez problémů.
První vyučovací týden je možná ten nejnáročnější, protože si člověk musí vybrat předměty, které chce absolvovat a vůbec není lehké si z toho penza předmětů něco vybrat, pokud máte trochu volnější ruku, a nemusíte absolvovat hodně předmětů korespondujících s těmi na domácí univerzitě. Obešel jsem toho dost, a nějakým způsobem z toho pak vybral to, co potřebuju a co by mě zajímalo. Co se týče vyučujících, tak jsou vstřícní a ochotní a na mnoha věcech se s nimi dá rozumně domluvit. Drážďanské univerzita stejně jako naše liberecká využívá něco jako moodle, tady se to ale jmenuje OPAL, kde najdete všechny materiály, potřebné ke studiu a přípravu na semináře. Erasmáků na univerzitě je hodně, takže se člověk opravdu necítí jako nějakej zvláštní artikel a v případě nějakých nejasností se dá obrátit i na ně. Čechů tady je taky poměrně dost, takže by byl skoro zázrak, nějakého spoluobčana nepotkat. Co mě ještě na začátku pozitivně překvapilo, byly společenské poměry, které jsou daleko lepší než u nás.Každý Vás zdraví, lidi jsou otevřenější a ochotnější cokoliv s Vámi vyřidit. Lidi se tady všeobecně víc respektujou a drží víc pospolu. To u nás moc není a měli bychom se od Němců v tomhle učit. Možná právě proto jejich stát funguje jak funguje. U nás se jenom nadává a každej bojuje jenom za sebe. Abych Německo jenom nechválil, tak samozřejmě i zde je řada problémů. Stejně jako my, tak i Němci dokážou při pitkách na kolejích udělat pořádnou paseku. Negativem v Německu je pro mě i taková ta nalajnovanost, kdy je všechno dáno a člověk nemá prostor pro nějakou improvizaci, na druhou stranu ten systém ale funguje.
Co se týče samotné výuky, organizačně probíhá víceméně podobně jako u nás. Rozdíl je ale přecejen v přístupu studentů ke studiu, protože zde daleko víc spolupracují s vyučujícím a projevují zájem o učivu. Samozřejmě to taky není ve všech případech a na 100%, ale lepší než u nás to je. Semináře a cvičení jsou spíše vedeny formou diskuse, což má pozitivní vliv i na to, kolik si ze semináře člověk odnese a víc ho to baví. Nějakým strachem z toho promluvit a zapojit se do diskuse tady moc studentů netrpí, možná to je ale i odlišnou výchovou v Německu vůbec.
Jako erasmus student si lze vybrat způsob zakončení předmětu, závisí to ale samozřejmě na tom, jak to má člověk domluvené s vyučujícími na domovské univerzitě. Většinou jsou ale semináře zakončeny nějakou seminární prací,klausurou, nebo ústní zkouškou. Toť zatím vše!
