Jak zpívá Francesco, jeden z mých nových italských známých, ve své písni: „Un día me fui a Oviedo y solo esta idea me daba miedo porque ma habían hablado de la lluvia“, tak i já měla nepatrné obavy z deštivého počasí, vztahu na dálku, že nebudu ničemu a nikomu rozumět, že se mi bude stýskat po mamince a kamarádech. Ano, moc se mi sem nechtělo. Tenhle pocit mi ale nevydržel moc dlouho a hned po prvních dnech strávených v Oviedu jsem si to tu zamilovala. Je tu všechno, parky, kašny, sochy, hory a kousek dál i moře, ale především báječní lidé.
Po asi třech dnech se mně a Martě podařilo díky Corny, která nám obovlávala všechny možné inzeráty, sehnat bydlení asi 2 minuty od kampusu Llamaquique, kde máme tři z pěti předmětů, zbylé dva máme na kampusu Milán. Učitelé jsou ochotní a berou na nás ohled, stejně tak i jiní pracovníci fakulty jsou přívětiví a když na ně musíte čekat, vždy vám nabídnou něco dobrého na zub.
Na hodinách jsem byla z počátku dosti ztracená, nicméně lepší se to každým dnem. Jsou tu celkem zatížení na skupinové práce, což může být v jednu chvíli peklo, v druhou naopak skvělý socializační prvek. Hned na poprvé jsme narazily na fajn spolužáky, kteří byli ochotní nám vše zřetelně a pomalu vysvětlit a zopakovat. Nicméně pracovat se skupinou španělů je zdlouhavé a neefektivní, jelikož se dokáží dohadovat nad zbytečnostmi opravdu hodně dlouho a když se ještě k tomu snažíte svojí lámanou španělštinou přispět svou troškou do mlýna, je tím zabitá celá neděle. Na druhou stranu si dáte spolu čaj, pak jim uvaříte oběd, pokusíte se je naučit vyslovovat „ř“ a česká sprostá slovíčka, trochu víc se sblížíte a je to vlastně celkem fajn nedělní odpoledne.
Další super lidé, kterým se tu nevyhnete jsou ostatní erasmáci ze všech koutů světa. Já doporučuji Italy, kteří vás pozvou k sobě na italskou večeři, zahrají na kytaru a nikdy se s nimi nenudíte.
Když nejste moc na fiesty můžete poznat nové lidi na výletech od organizace AEGEE, kterou mohu určitě doporučit, jen mě osobně nevyhovuje u takto organizovaných výletů, že se musíte držet daných pokynů, někde na někoho neustále čekat, být v určitou dobu na určitém místě a tak dále. Nicméně je to asi jeden z nejlevnějších způsobů jak tu cestovat, pokud tedy nejste nadšený fanda do autostopu. Záleží na každém, co mu vyhovuje. Já jsem si tu nejvíc oblíbila Noche de tapas, úterní večery s erasmákama, levnějším pitím a tapas zdarma.
A protože sidra chutná jak starý ponožky a vám se zastesklo po domově, stačí zajít na jeden Staropramen do hospůdky Malá Strana a jak by řekla Martinka „vesmír bude zase v rovnováze“.
