Úvodem bych asi chtěla poděkovat těmhle super stránkám. Jestliže někdy budete taky psát tenhle blog dávejte si pozor, aby vás to jen tak pro srandu neodhlásilo a ve chvíli kdy napíšete 1400 slov- vážně nesnášim psaní takovejhle věcí- tak se vám to neuloží a můžete to s radostí napsat znovu. Jo fakt mi to udělalo radost, asi jako mi udělala radost paní v kanceláři Erasmu na naší univerzitě, která mi není schopná odepsat na mail, protože hádám, je neskutečně zaneprázdněna jinou, důležitější prací, než jsou studenti na výjezdu. Opravdu děkuju.
V Oviedu jsem protože mi to jednoduše vypadlo ze seznamu, chtěla jsem do Granady za sluníčkem, prostě na jih, ale co naplat jsem v Oviedu a už s tím nehnu.
Cesta, na tu jsem se vydala společně s Ivčou, mojí spolužačkou. Letěli jsme se společností Vueling, která je super, protože můžete mít s sebou plno věcí. Můžete mít kufr s dvacetitřema kg, nebo aspoň Vueling má těch 23 kg napsaných na oficiálních stránkách, ale paní na letišti se rozhodla, že dneska Vueling poletí jen s 22dvouma kilama, takže Ivča musela pár věcí přehodit ke mě a pár šampónů nechat v Čechách. Po tomhle incidentu už proběhlo všechno hladce. Letěly jsme z Prahy do Barcelony nějak odpoledne, let trval asi hodinu a kousek a v Barceloně jsme tak 2 hoďky čekaly na druhý letadlo do Ovieda, kam jsme dorazily před půlnocí. Po cestě jsme potkaly pár Esramáků, takže v klidu kamarády si naděláte už po cestě. Z letiště jsme jeli busem do centra společně s naším novým Tureckým kamarádem, který náhodou seděl vedle mě v letadle. Jen podotýkám, že ten autobus z letiště Asturias stojí 8 euro, což mě fakt potěšilo, protože ráda utrácím zbytečné peníze. Věc, která byla doopravdy velmi vhod byl majitel našeho bytu, který nás vyzvedl na autobusovém nádraží a autem nás dovezl do našeho bytu. Courat po městě, který neznám a hledat byt po půlnoci s kurfama by se mi fakt nechtělo :D.
Byt je na nejlepším místě, který jsme si jen mohly přát to znamená doslova přes ulici do školy (což je v mém případě kampus Milán). Takže ráno žádnej spěch, za 2 minuty jsem ve škole a na volný hodiny chodím domů. Bydlím tu s již zmíněnou Ivčou a ještě tu je s náma jedna Slovenka Erika. Byt je docela dobře vybavenej, koupelna i kuchyň se daj téměř bez problémů hezky používat a hlavní věc, která je tu super je, že je tu teplo a sucho. Jediný co není tak super jsou ty papírový zdi, kterejma slyšim všechny sousedy okolo a většinou věci, který slyšet nechci. Cena tohodle ubytování je 200 euro na hlavu plus plyn, kterej vyplácáte za teplou a to je jedna bomba 18 euro a vydrží tak dva-tři tejdny. A každá máme svůj pokoj.
První papírování bylo uplně easy, ale to jen protože Erika přiletěla o pár dní dřív a už měla všechno oběhaný, tak se rozeběhla podruhý dát si ještě jedno kolečko s náma. Tím pádem si nepamatuju název tý budovy, kde jsme tohle byly zařizovat, ale každopádně všichni jsou tam hrozně milí a vstřícný. Druhý papírování proběhlo ve škole s naším panem koordinátorem, jehož jméno je Álvaro a doufejte, že se s ním jako s koordinátorem nepotkáte. Není uplně zlej, ale je to typickej španěl= nedá se s ním dohodnout. Takže papírování, který mělo bejt co nejdřív a týkalo se LA trvalo asi měsíc. Každopádně tenhle pán podepíše jak originální LA, tak ten se změnama předmětů- já si změnila třeba všechny. Tyhle papíry je pak tak do měsíce a půl po příjezdu poslat oskenovaný na naší univerzitu což udělaj paní v zelený budově (Kampus Milán), který jsou taky ochotný a milý asi jako úplně všichni dospělí Španělé, krom Álvara. Tyhle paní si tam ty vaše papíry pak nechaj zaevidovaný a daj vám heslo na Campus Virtual což je něco jako náš Moodle.
Škola, jak jsem už řekla máme jí přes ulici, což je fakt pohoda. Vybrala jsem si tu celkem 5 předmětů plus Curso de Espaňol, kterej nám náš pan koordinátor dovolil si napsat do LA jako předmět. Pokud bude mít tu možnost vřele doporučuju se ho zůčastnit. Kurz stojí v letním semestru 75 euro, v zimním 65 což nechápu, ale tak asi z toho potřebujou něco vytřískat, aby mohli jet v létě na dovolenou. Do týhle ceny se ale nepočítaj materiály. V mém případě jsme brali 6 lekcí a materiály ke každý stály asi 2 eura-super. Měla jsem nivel intermedio, za což jsem ráda, protože jsem si tu ujasnila dost časy a takový ty základní věci, který se rády zapomínaj. Navíc by mi tenhle kurz teoreticky měli na naší španělský katedře uznat za prakťák. Teď k mým předmětům, který se tu snažim studovat. Mám 3 v angličtině a dva ve španělštině. Vybírala jsem podle toho jestli budu schopná získat kredity a taky podle toho jak mi to zapadalo do rozvrhu, protože dát dohromady předměty z různejch ročníků fakt neni sranda. Dopadlo to tak že mám z anglickejch: Lengua Inglesa II y IV, což by mělo bejt na rozdílnejch úrovních, ale překvapivě obě angličtiny jsou s knížkou Advanced C1. A možná se mi i zdá, že ta dvojka je těžší. Nevim jestli mi tohle něco dá, doufejme, že jo. A poslední anglickej předmět je Cultura de los Estados Unidos. Je to víceměně historie Ameriky a tenhle předmět mě hrozně baví, až na to že udělat z něj zkoušku budu hrozně těžký, protože je tam toho strašně moc. Paní učitelka Carolina je skvělá, do tématu zapálená a ochotná, takže tady není co kritizovat. Předměty španělské mám El Espaňol en América, to je o rozdílech mezi španělskou španělštinou a americkou španělštinou. Kdybych uměla španělsky víc asi by mi to k něčemu bylo, ale nevim je to i celkem zajímavý, učitel Felix je vtipnej, ale chodim tam spíš poslouchat španělštinu, než si dělat zápisky, protože většinou rozebírá rozdíly o kterejch ani nevím, že existujou. A poslední předmět, kterej mám a na kterej chodim jenom protože tam chodim je Sociolingüística. Nějak mě to nebaví a úplnou náhodou tenhle předmět učí náš pan koordinátor, kterej ve třídě působí jako vtipnej strejda a v kanceláři jako Bjurman, ten pán z filmu Muži, kteří nenávidí ženy. Nerozumim tomu, ale je to tak.
Počasí, co tady k němu můžu říct, dá se vystihnout jen jedním slovem a to je FUJ. Jestli máte pocit, že byste chtěli do Anglie, ale chcete tam mluvit španělsky, Oviedo je pro to pravé místo. Nikoliv pro mě. Já jsem milovník tepla a sluníčka a upřímně mě tu tohle počasí fakt točí. Sice tenhle rok neprší tolik jak se říká, že tu prší, ale je hnusná vlezlá zima a hrozně fouká. Abych byla trochu pozitivní jednou za týden tady svítí sluníčko a je fakt krásný letní den, ale nesmí se to přehánět.
Abych nezapomněla na zábavu a takovýhle ty věci. Jsou tu dvě skupiny organizující výlety. První se jmenuje AEGEE, která je super, byla jsem s nimi v Andalucii a prostě bezva. Jejich přístup k Erasmákům je hrozně přátelskej a celjtila jsem se tam jako v jedný velký rodině. Ta druhá skupina je na tom z mýho hlediska o poznání hůř. Jmenuje se ESN a jediný co je pro ně důležitý je se pořádně ožrat a vzhledem k tomu, že jsem téměř úplnej abstinet, tohle mě opravdu nezajímá. Navíc jsou dost odměřený a nepřijdou mi uplně přásteský, ta atmosféra s nima je prostě divná. Party mě tu nebavěj, protože všechno začíná tak kolem 10-11 tím, že se někam pít a na diskotékách jsou lidi až tak kolem 2-3 ráno a stejně jsou ty diskotéky prostě trapný. Co je tu ale fakt nádherný je příroda, je tu nespočet úžasnejch míst pro různý výlety. Téměř všude se dá dostat autobusem a cena se dá skousnout.
Na závěr bych řekla, že si myslím, že Erasmus není pro zadaný lidi, který svůj vztah berou vážně a pro lidi, který nechtěj bejt každej den totálně na plech někde na party obklopený smradlavejma lidma. Upřímně čekala jsem tu od toho mnohem víc, bohužel jsem jeden z těch lidí, který Erasmus nějak extrémně nenadchnul. Jednak za to může počasí, druhá věc je, že by asi vypadalo jinak, kdybych neměla přítele, ale celkově bych prostě znovu asi nejela.
Kdybyste někdo cokoliv potřebovat, dejte vědět, ráda poradim :).
