GRUETZI, BON JOUR, GUTEN MORGEN...ŠVÝCARSKO!
Klára Valková
Vytvořeno
Studijní obor
Termín výjezdu
Vyučované předměty
Na začátek bych chtěla zmínit, že vyrazit na Erasmus asi nikdy nebyl můj sen. Ačkoli jsem člověk, který cestováním tráví převážnou část roku, krásy cizí země poznává ze srdce rád a nové příležitosti vítá s otevřenou náručí a výzvy ležící před ním přijímá s nadšením. Vyrazit na Erasmus? Proboha proč? Během pěti let strávených ve škole mi však přestaly docházet výmluvy a na mysl mi vytanula otázka nová: a proč ne?
Kdy? Jak? Kam? První otázka byla vyřešená celkem rychle – poslední rok studia nedávál moc na výběr. Rozhodovat se ve čtvrtém ročníku pětiletého oboru – good job! Letní a zároveň poslední semestr byl tedy jasnou volbou. Jak? Jakkoli, jsem přeci dobrodruh? Spolužačky byly dva roky předtím ve Švýcarsku, vrátily se nadšené, Eliška tam jede taky, bylo rozhodnuto. A tak jsem teda jela.
V únoru, na den přesně 10. jsme se s Eliškou (spolužačkou) sešly v praze na Florenci. Množství a velikost našich zavazadel se někomu mohly jevit nepřiměřené či přehnané, kdekdo mohl nabít dojmu, že jedeme do země, která je snad i Bohem zapomenutá. Jelikož jsme však zvyklé být připravené na cokoli, neponechaly jsme nic náhodě. Když se totiž řekne slovo Švýcarsko, vyskočí mi v hlavě alarm s červeným majáčkem, který na mě křičí – DRAHO! Přála bych vám vidět naši zásobu řízků.
Už od začátku jsem věděla, že budu umístěna do rodiny, se kterou jsem se měla ještě před svým příjezdem dohodnout na podmínkách a doladit detaily pobytu zde. Byla jsem ubytována u paní v nejlepších letech (52) , jménem Christa. Bydlíme, jak jsem se později dozvěděla od místních, v jedné z nejbohatších částí Gallenu – Rotmontenu. Věru, místo je to opravdu krásné. S příjezdem mé maličkosti má rázem útulný čtyřpatrový dům celé tři obyvatele. Christu, psa Noru a mě. Bylo mi přiděleno nejvyšší patro, kde mám svou „pracovnu“, ložnici a koupelnu. Na záchod musím do přízemí, což v noci není úplně med. Ale to je jediná piha na kráse. Všechno je jinak naprosto skvělé. Se svou domácí si rozumím, psa beru na procházky, seznámila mne s celou rodinou. Nemohu si stěžovat. Jídlo si obstarávám sama, občas si uděláme společnou večeri. Dostala jsem vlastní klíče, bylo mi řečeno „používej, co potřebuješ a když budeš něco potřebovat, klidně se zeptej“. A tak si tu spokojeně žijeme.
Do školy jezdíme do nedalekého Rorschachu. Celý název školy je Pädagogische Hochschule St. Gallen, což je trošku matoucí, nevadí. Zde navštěvujeme třídu - International Class 2014. Musím zmínit, že krásnější budovu a zajímavou historií bychom si mohly přát jen těžko. Však také letos slaví 150. výročí. Gratulace! Ve třídě je nás celých 8 kousků a náš mezinárodní kolektiv se skládá ze zemí: Česká republika, Estonsko, Španělsko, Nizozemsko, Švýcarsko. K tomu máme téměř každý přiděleného svého „Buddyho“, který je nám při ruce, když potřebujeme s něčím pomoci a se kterým většinou pracujeme v tandemu. Když to tedy všechno posčítáme, je nás občas i 14. To už, jako počet na jednu třídu, zní trochu líp. A společně se tu nejen učíme, ale vytvořily jsme takový kolekti, kdy spolu rády strávíme i čas mimo školu, posedíme u vína či vyrazíme na výlet. Jestli jsme si přály, aby to bylo dobré, pak je to ještě lepší.
Ve škole, ve městě, na úřadech - všichni jsou velmi milí, ochotní, vstřícní - superlativy bych mohla přihazovat hodiny. Takové učitele, jací jsou tady, bychom si přály také. Všechno tu probíhá v naprosto klidné a přátelské atmosféře, nikde nevznikají hádky či problémy. Úsměvy ani pozdravy se tu zkrátka nešetří – jsou to jediné věci, na kterých nešetřime ani my. A že se tu můžeme považovat za Mistry Škudlíky!
Rozvrh je sestaven z různých předmětů, nesmím opomenout nedílnou součást - Exnernal Days – dny, kdy vyrážíme po Švýcarsku, poznávat nová místa. V rámci školy. Co víc si přát.
Roztomilé městečko Rorschach se nachází přímo u Bodamského jezera. Píši jezera, ale familiárně mu říkáme moře. Až ho uvidíte, pochopíte proč. Je to místo, kam za slunečného dne po škole vyrazíte s přáteli, sednete si na břeh a dlouhé hodiny jen zasněně hledíte do dály vstříc nadějným vyhlídkám. A i kdybyste tam seděli každý den, ten pohled se neomrzí.
A neomrzí ani Švýcarsko. Je to země krásná, ba přímo nádherná. Země mnoha možností, krav, sýrů a vůně čerstvě posekané trávy. Jsem ráda, že jsem se rozhodla ji poznat víc. Jsem vděčná za možnost, že jsem dostala šanci strávit tu čas, poznat nové lidi a užít si tu 4 měsíce. Nepopírám, že je to pravděpodobně nejdražší země, jakou jsem kdy navštívila, ale s tím nemohu nic dělat. Bylo by krásné mít proststředky na to, jet kam chceme a nekoukat na to, že když se pojedu podívat do hlavního města, budu jeden měsíc jen o vodě. Když už tu člověk je, měl by toho využít, protože druhá taková šance se už asi nenaskytne. Ale myslím, že i s málem, co máme si dokážeme náležitě užívat ten čas, který tu máme.
Nezbývá než říct díííky .. díky za dobrodružství.
Ahoj