Proč se všichni ženou do Erasmu a co je na něm tak super? Každý Erasmák by odpověděl jinak. Někdo se chce naučit pořádně anglicky, španělsky nebo německy, někdo chce získat kontakty v zahraničí. Někdo vyráží za dobrodružstvím v podobě nekonečných ESN Party a výletů, někdo za poznáním země, kultury a přírody. Důvodů proč vyjet je nespočet. Určitě to tedy není jen o alkoholu, troše učení a zase alkoholu (jak všichni slýcháme a jak jsem si sama ještě před půl rokem myslela). Vlastně všechno si můžeš udělat po svém…
Na bakalářském studiu jsem vyjet nechtěla. Být celý semestr pryč od rodiny, být nechtěnou součástí již zmíněných party a k tomu nejspíš i následné prodloužení studia na TUL mě od toho dost odrazovalo. Řešení? Vyjet až na magisterském!
Proč?
- Magisterské trvá jenom 2 roky. Prodloužení tedy není tak strašné.
- Za ty dva roky půjdeš pracovat. A pracovat budeš celý život. Tak proč to neodložit?
- Půl roku tě nemusí živit rodiče, popř. se nemusíš živit sám. Peníze z Erasmu ti většinou asi vystačí (tedy na základní životní potřeby a něco málo k tomu). Nějaké další výdaje už se dají přežít a nejsou takové, jako kdybys zůstal v ČR.
- Poznáš jiné přístupy a vzdělávací systém. O tom až dál v článku.
- Zařizování Erasmu se nemusíš bát. Všichni, co okolo něj pracují jsou neskutečně milí a vstřícní (takže se nebojte zajít za p. Jandejskovou do kanceláře)!
Já měla to štěstí, a mohla i s přítelem vyjet hned v 2. semestru magisterského studia do krásného městečka Covilhã v Portugalsku. Výběr byl víceméně náhodný, hledali jsme magisterské studium okolo sportovních studií. K výběru nám samozřejmě pomohl i článek od Vojty Kameníka tady na stránkách. 😊
Přihlásili jsme se tedy na obor Sports Coaching, protože tu nebyla přímo nabídka k studování učitelství. Můžu ale říct, že to byla skvělá volba! Jak učitelé, tak spolužáci se nám snažili se vším pomoct. I když se zpočátku učitelé snažili vést hodiny v angličtině, nebylo možné v tom pokračovat celý semestr, protože někteří spolužáci by měli s porozuměním problém. Tak jsme se ke konci začali i orientovat v portugalském výkladu, který byl ale hodně přizpůsobován nám, doplňován anglickými prezentacemi i zvlášť vysvětlováním nejen profesorů, ale i spolužáků. I když kvůli nám dvěma museli v podstatě vše dělat znovu nebo jinak (protože jsme prý byli vůbec první magisterští Erasmáci), tak byla kvalita výuky neskutečná. A nešlo jen o snahu nám pomoct, ale o celou strukturu. Čtvrteční a páteční výuka, kterou tu pro magistry mají (prý aby měli umožněno pracovat) byla super. V Čechách by si myslím mohli vzít příklad. 😊 Měli jsme tak plno času na poznávání země. Výuka byla obohacená o semináře s trenéry národních týmů v pětiboji, pink-pongu apod., navštívili jsme největší sportovní centrum v Portugalsku, do kterého se jezdí léčit nebo na soustředění národní týmy z celého světa. Vyzkoušeli jsme si přístroje a programy na sledování sportovní aktivity, které stojí několik desítek tisíc Eur. K tomu všemu tu k studentům magisterského programu učitelé přistupovali velmi přátelsky. Při prvním setkání jsem si nikdy nebyla jistá, jestli to jsou opravdu učitelé, nebo kamarádi našich spolužáků. Nakonec vlastně oboje.
Co víc tu dostanete? Bude vás učit například prezident portugalské plavecké federace, nebo trenér mistra Portugalska v silniční cyklistice. Koho sport zajímá, opravdu si to tu užije!
Život v Covilhã
Koleje tu nedostanete. Na jeden semestr to je prakticky nemožné. Ale tuším, že za podobnou cenu se tu dají sehnat dost pěkné byty. My měli štěstí na nově zrekonstruovaný, který je v historickém centru města. A měli jsme ho celý pro sebe. Cena je lepší než za byt v Liberci, jen energie tu vyjdou trošičku draho, na to je třeba si dát bacha a nestát ve sprše půl hodiny. My tu sehnali byt přes společnost Casas Covilhã (Domy Covilhã) v podstatě den příjezdu. První den jsme strávili na hotelu, protože jsme dorazili až někdy v 11 večer.
Město je skvělé, stojí na kopci a kdybychom měli hodit z budovy na budovu jako v Liberci, tak by to asi taky dalo zabrat. Naštěstí jsme byli celý semestr prakticky i v té samé učebně. S kopci vám tu pomůžou výtahy, kterými je Covilhã vyhlášená. Sami jsme vyzkoušeli asi 4, a musím říct, že dost ulehčí práci.
Jestli nemusíš velká města, zase je to tu pro tebe to pravé. Je to celkem malé městečko, troufám si říct, že z většiny obydlené studenty univerzity. Je to blízko do hor, ve kterých je tisíce cestiček a které nejsou v mapách. Takže na to taky pozor. A jsou tu divocí psi. Na to v horách docela pozor. Minimálně dvě menší smečky jsme potkali, takže nejlépe chodit s kamenem v levé a větví v pravé ruce. Fakt.
Blízko je také Serra de Estrela (Torre), která má 1993 m. n. m. Pěšky je to docela neuskutečnitelný. Buďto je to tím, že místní lesy vloni kompletně vyhořely, nebo tu prostě turistické značení nevedou. Autobusy nikam blíž také nedojedou (jinak je to 17 km jenom tam). Všichni jezdí na Serra de Estrelu autem, nebo si vezmou taxi. Ale kdo by jel na kopec autem…
Kavárny jsou nedílnou součástí asi celého Portugalska. Portugalci pijí kafe pořád a všude. Pošlou tam presso a pokračují dál. I tak tu ale seženete Abatanado (lungo), jenom bude hned znát, že nejste zdejší. S tím kafem se tu moc nemažou. A také tu nestojí okolo 2 Eur jako u nás, ale okolo 50 centů. Je to prostě ráj.
Dávejte si taky pozor na auta, a to i když jdete po chodníku. Silnice jsou v centru tak úzké, že občas ten autobus nebo kamion prostě vyjede ze zatáčky po chodníku. V klidu.
A Portugalci? Když to tu sleduji, vůbec se nedivím, že jsem tu 70letou paní, která chodí každé ráno na otvíračku do fitka, tipovala původně o 10 let mladší. Běžně tu potkáte babičky s nákupem v ruce, jak svižně dupou kopec a u toho se usmívají. Jsou tu totiž všichni v klidu, nestresují se a nic tolik neřeší. A chodí pozdě, všude. I naše hodiny většinou začínají o 10-15 minut později, než by měly. A končí taky dřív. Všichni se tu usmívají a hádat se tu nikoho neuvidíte.
Naše zážitky
Naše zážitky jsou nezasažené opicí z Erasmus Party. Nutno říct, že kdo se v tom vyžívá, taky si to tady užije. ESN tu odvádí opravdu skvělou práci, pořádá nejen party, ale i výlety po Portugalsku.
My tu stihli poznat okolí, a to především pěšky. Chce to ale trošku orientační schopnosti a chuť bojovat s psími smečkami. Takže ti radši moc nevyrážejte do hor úplně sami. Kamkoliv se tu vyšplháš, tak budeš mít Covilhu jako na dlani. A k tomu super výhled to okolí směrem ke Španělsku.
Lisabon, do kterého jsme přiletěli, jsme viděli jen zrychleně při cestě z letiště na vlakáč (která se dá zvládnout pěšky). Mnohem hezčí mi ale přijde Porto, kde se dá pěšky dojít až na neskutečnou pláž u Atlantiku. Jenom pozor na hotely. Booking.com po vás totiž bude chtít jen 22 Eur, ale na místě dáte dalších 40 Eur za „úklid a ubytování po 6 p.m.“. A bez účtenky.
Za návštěvu stojí i blízké Castelo Branco, které je takovým krajským městem. V centru jsou další super parky a budovy. A zase hodně kaváren.
Jestli máš nějaké další otázky, klidně mi napiš.
Doufám tedy, že tě tenhle článek (nebo alespoň fotky) naladil na Erasmus v Covilhã!
Ciao!
