Buenos días chicxs!
Tímto příspěvkem bych se ráda se s vámi se všemi podělila o moji zkušenost se studijním pobytem ve Španělsku v rámci programu Erasmus+.
Jakožto studentka 3. ročníku bakalářského studia jsem v půlce února 2021 odletěla do Granady, týden před zahájením letního semestru. Ačkoliv jsem měla obavy, abych si na univerzitě vše stihla zařídit, vše probíhalo hladce bez jakýchkoliv komplikací. V tu dobu i ve Španělsku platil stále nouzový stav a veškerá komunikace s vyučujícími i samotná výuka probíhala až do půlky března on-line. Nicméně, zatímco v Česku se uzavřely okresy a mohli jsme maximálně chodit do obchodu pro rohlíky, v Granadě fungovalo v podstatě úplně všechno.
Po Velikonocích jsem se dočkala prezenční výuky a i když jsem se rozhodla plnit si současně předměty v ČR (neboť v Liberci výuka probíhala také on-line), měla jsem spoustu času na cestování a poznávání španělské kultury. Tady musím zdůraznit, že španělsky mluvící lidé jsou ty nejlaskavější duše, které jsem kdy poznala. Proto apeluji na všechny ostýchavý dobrodruhy, aby se nebáli kdykoliv, kohokoliv a na cokoliv zeptat. Já jsem si přes náhodná oslovení našla spoustu kamarádů z celého světa a zažila zážitky, o kterých se mi ani nesnilo. Dále nesmím opomenout studentské organizace EMYCET a ESN připravující akce a výlety pro studenty za přívětivé ceny. Pro horomily mohu všema deseti doporučit pohoří Sierra Nevada, kde jsem honila červené krvinky každý víkend – ať už v zimě na skialpech, tak i v létě na túrách s horskými kozami.
V Granadě si na své přijde opravdu každý. Život je zde veselý a poměrně levný, Alhambra kouzelná, hory majestátné a moře, tak jako v Karibiku, slané. 😊 Nakonec jsem v Granadě i přes červencové horko zůstala do posledního možného dne, třebaže jsem před odjezdem nechtěla, neboť mi půl roku připadalo jako extrémně dlouhá doba. Jenže ono je to ve výsledku pak fakt málo.
Na závěr bych chtěla všem vzkázat, aby se přestali vymlouvat a zkrátka odjeli!
Doma ti nic neuteče...
