Všichni příznivci zasněžených vrcholků hor, zelených plání, pasoucích se krav a aromatických sýrů, vzhůru do Švýcarska!
Před více než rokem jsem ze zvědavosti odevzdala přihlášku na Erasmus a ejhle, ono to vyšlo. Dostala jsem se do International Class 2014 na Pädagogische Hochschule ve švýcarském St. Gallenu. Jedná se o malou mezinárodní třídu, kde se sešlo 8 studentek učitelství 1. stupně z Estonska, Španělska, Nizozemí, Švýcarska a České republiky. Naše škola se nachází v malém městečku Rorschach, které leží přímo u Bodamského jezera.
Ještě před odjezdem do cílové země nám zdejší škola sehnala ubytování. Ve Švýcarsku nejsou studenti obvykle ubytováni na kolejích tak, jak to známe v České republice. Buďto bydlí doma a do školy každý den dojíždí, popřípadě si najdou vlastní studentský byt, ve kterém společně žijí. Proto ani my, studenti ze zahraničí, nebydlíme s ostatními studenty, ale jsme ubytovaní v rodinách, které studentům poskytují azyl po dobu jejich zahraničního studia. Já jsem se dostala pod křídla pětasedmidesátileté babči, která žije sama v obrovském domě na kraji St. Gallenu. Mám tu vlastní pokoj s koupelnou a zbytek domu a příslušenství mohu užívat dle potřeby. Ubytování je velmi drahé, ostatně jako všechno tady ve Švýcarsku. Měsíčně platím nájem 500 CHF, což je v přepočtu téměř 12 000 Kč za jeden pokoj - trochu dost, že?
Všichni lidé, se kterými jsem se doposud setkala byli velmi milí. Ve škole, na nádraží, na úřadech, v obchodech... Všichni rádi pomohou, poradí a všichni umí perfektně anglicky. Takhle to ve Švýcarsku chodí, pokud jste tu na návštěvě. Úsměvy a dobrou náladou se to tu jen hemží, ale kdyby jste tu chtěli zůstat napořád - běda Vám! :)
Všichni účastníci International Class dostali svého Buddyho - místní student, který by vám měl se vším poradit a pomoct. Musím říct, že naše skupina čtrnácti dívek se sešla velmi dobře. Naše švýcarské průvodnice jsou super, snaží se nejen poradit co se studia týče, ale často nás zvou a doprovází na nejrůznější místní akce. Mimo výjezdy s nimi máme v rámci studia každý pátek zařízené exkurze po Švýcarsku. Poznali jsme kanton St. Gallen, Curych, mezinárodní školu, muzea, čokoládovny a ještě se chystáme poznat Bern, Apenzelle a švýcarskou kuchyni. Na vlastní pěst jsme navštívili i nedalekou Kostnici, kde se nachází Husův dům se spoustou českých knih a také hlavní město Lichtenštejnska.
Jak už jsem psala, všechno je tu opravdu drahé. Každý měsíc si musím koupit lítačku na vlaky a autobusy, abych se dostala do školy. Naštěstí jsme od univerzity dostali průkazky na poloviční slevu na veškerou veřejnou dopravu (včetně lodí :) ), ale i přesto je to poměrně značný zásah do rozpočtu. Cesty na exkurze si hradíme také sami, cesta na trase Curych - St. Gallen a zpět, která trvá jednosměrně jednu hodinu vyjde na stejné peníze jako cesta ze St. Gallenu do Prahy.
Stravování je tu trochu problém. Oběd v menze vyjde v přepočtu na více než 300 Kč, na což jsem moc velký škrt :) Obvykle si tedy dělám jídlo vlastní. Veškeré potraviny jsou velmi drahé a návštěva restaurace vás zruinuje na další dva týdny, ale ve výjimečných případech se dá zapomenout na peníze a užít si dobrot, které švýcarské podniky nabízí.
Na začátku pobytu se nám stávalo, že jsme šli do obchodu pro jídlo a vyšli jsme s prázdným košíkem, protože se nám VŠECHNO zdálo mimo naše finanční možnosti. Postupem času jsme se naučili nepřepočítávat a brát na vědomí, že mít v peněžence 50 franků zkrátka nic neznamená. Nejčastěji navštěvujeme zdejší Migros, kde se dá koupit naprosto vše - tedy krom alkoholu a tabákových výrobků. Jejich firemní potraviny jsou obvykle o něco levnější než produkty ostatních značek, takže nyní chodíme v obchodě doslova "po zelené". Jak poznamenala jedna estonská spolužačka: "That's how we survive!" :)
A kromě bílého švýcarského chleba s tvrdou kůrkou a strouhaného sýru tu žijeme především z čokolády! Opravdu, čokoláda je v podstatě to nejlepší a nejlevnější, co zde můžete koupit... :)
Ve škole máme typické předměty pro první stupeň - tělocvik, výtvarnou výchovu, didaktiku cizích jazyků ale také angličtinu, němčinu, kulturní studia, práci s nadanými dětmi a již zmíněné exkurze po krásách švýcarské země - to vše dává dohromady 30 kreditů. V polovině semestru jsme byli 2 týdny na praxi na jedné z místních švýcarských škol - takovou práci bych přála každému učiteli! Žáci jsou neskutečně hodní, vychovaní, klidní a motivovaní. Nevím, jak to tu dělají, ale je to opravdu tak! Po praxi následoval jeden speciální týden s americkou lektorkou, se kterou jsme poznali výuku založenou na místě studia (Place Based Learning) a následoval týden "umění", ve kterém jsem navštěvovala kurz práce s papírem. Nyní nás čekají už jen 4 týdny klasické školy a bude konec...
Erasmus ve Švýcarsku je skvělá příležitost, jak si zlepši angličtinu i němčinu. Je tu mnoho příležitostí ke komunikaci v obou jazycích, ale mezi mladými lidmi se dočkáte ocenění především s angličtinou. Klasickou "Hochdeutsch" se tu prakticky nemluví. Většina Švýcarů ji považuje za arogantní a nepříjemný jazyk, kterým je nutí mluvit ve škole, ale v běžném životě ji zásadně nepoužívají. Jak sami říkají, když slyší pravou němčinou, odpoví německy, ale pokud mají mluvit jinak, než jejich švýcarskou němčinou, preferují spíše angličtinu.
Švýcarsko je krásná země. Při každé procházce se nemůžu vynadívat na zasněžené hory, zelené louky, rozkvetlé stromy a Bodamské jezero, kterému říkáme "moře". Asi není jednoduché tu jako cizinec žít, ale na párměsíční výlet, na kterém tu jsem, je to naprosto ideální země!
