Po přečtení a vyslechnutí různých zkušeností starších ročníků ohledně hledání ubytování na erasmu ve Španělsku, jsem myslela, že v tom mám jasno. Všichni doporučovali přijet, a ubytování hledat na místě. Souhlasím, že to je ta nejlepší zkušenost. Sehnat si hostel na 2-3 dny, a v té době si najít volný pokoj. Inzerátů je všude dost. Jak to ale vypadá v realitě?
Má první nevýhoda byla, že jsem přijela v neděli večer, před informační schůzkou, která byla v pondělí dopoledne. Semestr začínal ve středu. Telefonní číslo jsem sehnala až v pondělí odpoledne, přičemž s tím je trochu problém, protože abyste získali španělskou simkartu, je potřeba mít španělskou adresu. Nicméně, to jsem taky zvládla. Měla jsem už z inteneru vyhlídlé nějaké inzeráty, Měla jsem sepsaná čísla, adresy, něco jsem sehnala i na univerzitě na nástěnkách, tak jsem začala obvolávat majitele. Ano, obvolávat. Byl to docela zážitek. Drůhý den v Burgosu, a už jsem telefonovala španělsky s cizími lidmi. Šlo to ale docela dobře, tak jsem se vždycky s majiteli domluvila, že se sejdeme, a oni mi byt ukáží. Myslím si, že i bylo dobře, že jsem měla určitou představu o tom bytě, věděla jsem, na co se ptát.
Nicméně po shlédnutí asi osmi bytů a po osmnácti telefonátech, jsem z toho začínala být trochu zoufalá. Byla jsem tak náročná, nebo prostě už nebyly volné pěkné cenově dostupné byty?
Rozhodila jsem sítě ještě na jiných stránkách s inzeráty, a dál obvolávala majitele. Zjistila jsem, že je možné, že jsem přijela pozdě. Na informační schůzce jsem se totiž dozvěděla, že většina studentů už ubytování mají. Přijeli dříve, a měli čas hledat. Já jsem už měla menší výběr.
Přišlo mi to jako věčnost, nicméně nakonec jsem sehnala ubytování v centru se dvěmi španěly. Byla jsem nadšená, zaplatila jsem zálohu, ani jsme nepodepsali kontrakt, a já jsem se nastěhovala. Brzy mě ale nadšení opadlo, a já jsem to tam začala nesnášet. Spolubydlící se hádali, dům byl starý a strašně smrděl, všechno (všechno!) tam bylo slyšet, všechno bylo hnusně špinavé, neměla jsem tam své nádobí, a kupovat se mi nechtělo, v pokoji jsem neměla dostatečné vybavení. Myslela jsem si, že si třeba zvyknu, ale nevypadalo to tak, tak jsem pořád sledovala internetové stránky s inzeráty, na obvolávání další desítky bytů jsem už neměla energii. A jednou se objevil inzerát na docela pěkné, ale drahé bydlení. Majiteli jsem napsala, že ale tolik peněz na to dát nemůžu, a on mi odpověděl, že nevadí, že mi to může snížit. Šla jsem se na to teda podívat, bydlení se mi zalíbilo, cena byla slušná, tak jsemřekla, že to beru. Musela jsem si teda promluvit se spolubydlícím, jestli mi vrátí zálohu, naštěstí byl férový, vrátil mi ji, odečetl mi z toho gastos, a já jsem se odstěhovala.
Takže nakonec si bydlím skvěle, jsem spokojená a v podstatě si nemůžu stěžovat.
takže k bydlení bych dala pár rad:
- Njlépe se bydlí v centru
- Ve Španělsku se dá na ceně smlouvat
- Ptejte se, kolik přesně jsou gastos, pokud nejsou v celkové ceně
- Pozor na internet a topení
- Pozor na spolubydlící
- Nespokojte se s bydlením, pokud se vám tam něco hned při první návštěvě nezdá. Pět měsíců je dlouhá doba na to, abyste s tím bydleli, i když to rychle uteče.
