Zdolání hory Uludag
Eva Krejčíková
Je 7 hodin ráno a nastává mačkanice v kuchyni. Jak jsme se všichni dohodli, vstali jsme časně ráno, nasnídali se, udělali svačiny a vyrazili do campusu. Na autobusové zastávce se seznamujeme s novou kamarádkou z Rumunska. Bohužel jméno si nepamatuju, ale vím, že je ve skutečnosti Tatarka. Vyrážíme směr centrum Bursy. Tam už na nás čekal Volkan (spolukoordinátor Erasmu) spolu s přítelkyní a dvěma kamarády.
Po pár minutách strávených v autobuse se ocitáme v ulicích na okraji Bursy. Vypadá to tady poněkud odlišně oproti tomu jsme doposud viděli. Jsou to čtvrtě chudší, špinavější, ale stejně jako ostatní, plné lidí. Po pár metrech začíná prudké stoupání, které až k vyhlídce nekončí. A to vše odhaduji na 3 km chůze. Všichni jsme se pěkně při výstupu zapotili, někteří víc, někteří míň, ale rozhodně jsme nesmrděli tak, jak všudypřítomný bordel. Skutečně nechápu mentalitu místních lidí. Odpadky najdete všude, naprosto všude. Odhaduji to na místní zvyk.
Po túře, jak bývá českým zvykem, jsme zašli na turecký Efes. Zde jsme za dobré pivo utratili nemalé peníze a před 9 hodinou se dostali do svých pokojů. Já jsem se ještě snažila dohnat překlad anglických stránek o výuce geografie v Turecku, ale musím říct, že mě dnešní výlet nějak zmohl a já usnula dřív, než jsem sama čekala…