Příspěvky blogu zahraničních výjezdů

Strávil jsem zimní semestr roku 2022 na University of the West of Scotland v Paisley. Byl to můj první studijní pobyt v zahraničí. Jsem už sice přes měsíc zpátky doma, skotskou zkušenost ale stále zpracovávám. Za nejcennější z celého pobytu považuji nové přátelé z mnoha zemí, s kterými věřím se ještě uvidím, ať už v ČR nebo u nich doma. Znám další kousek světa, který plyne vlastním životem. Za přínosné ovšem považuji i samotné studium na skotské univerzitě, které bylo v mnoha ohledech jiné.

Výběr a párování předmětů

Než semestr ve Skotsku začal, byl jsem pozván na informační schůzku se skotskou koordinátorkou, která nám vysvětlila vše podstatné - kde nalezneme seznam dostupných předmětů a na co si při výběru dát pozor. V následujících dnech jsme si vyměnili několik emailů, ve kterých mi potvrdila dostupnost předmětů. Ačkoliv jsem si předměty zvolil s předstihem, první dva týdny výuky ve Skotsku probíhaly bez evidence docházky a byly vyhrazeny k případným rozvrhovým změnám. Některé předměty jsem měnil, důvodem bylo překrývání hodin v rozvrhu. Standardně si student volí tři pouze předměty. Protože se zdálo, že přímá výuka nebude časově vyčerpávající, zapsal jsem si navíc francouzštinu, která byla jako jediná ze zvolených předmětů vyučována online.

Jakožto student Učitelství pro 1. stupeň ZŠ jsem měl celkem problém nalézt předměty vhodné ke spárování, neboť pedagogické předměty jsou vyučovány v jiném kampusu ve městě Ayr. Kromě místa výuky je dalšími kritérii při výběru, semestr výuky a obtížnost předmětu (každý předmět má bodovou obtížnost). Může se proto stát, že naleznete předmět vhodný ke spárování, ale jeho náročnost bude vysoká. Ve Skotsku ale mají dost zkušeností, aby s výběrem předmětů poradili.

Výuka

Většina předmětů byla vyučována prezenčně v tříhodinových blocích, jen francouzština byla o hodinu kratší a online. Celkem jsem tedy na přímé výuce trávil 11 hodin týdně. Podmínky splnění předmětů nám byly srozumitelně vysvětleny hned v úvodních hodinách. Vyučující byli ochotni zodpovědět jakékoliv dotazy či podat zpětnou vazbu k rozpracovaným úkolům. Výhodou byla výuka v malých skupinách, založená na neustálé interakci a diskuzích. Důležitou roli hrál na osobní zájem a rozvoj dosavadních znalostí. To projevovalo částečně v probíraném učivu, především pak v tématech prezentací a seminárních prací.

Nedílnou součástí všech předmětů byla průběžná samostatná práce a tvorba prezentací a esejí. Ačkoliv rozvrhově na domácí přípravu připadalo daleko víc času než na přímou výuku, nakonec nebylo se čeho bát. V praxi jsme dostávali drobné úkoly, s kterými byl člověk brzy hotov a měl tedy i tak dost času na poznávání Skotska v terénu. Intenzita práce ale samozřejmě sílila s tím, jak se blížily termíny prezentací a odevzdání esejí.

Ubytování

Jako dobrá alternativa ke kolejím je doporučováno soukromé bydlení, je ale těžko dostupné. Univerzita nabízí tři koleje, nesoucí název podle ulic, ve kterých se nacházejí. Všechny tři stojí v těsné blízkosti univerzity. Bydlel jsem ve Storie street, která je pro studenty nejčastější volbou. Není to nejlevnější varianta, ale je nejkomfortnější, neboť studenti mají k dispozici vlastní pokoj s toaletou a koupelnou. Pokoj je součástí bytu, který sestává ze 4-6 takových pokojů, které mají společnou kuchyň. Dalšími variantami jsou koleje Lady Lane a George street, které se liší cenově a sdílením prostor. Vše je přehledně popsané v online příručce. Ubytování na koleji si studenti zamlouvají s předstihem přes ubytovací portál. Tam se student přihlásí, může ale chvíli trvat, než dostane email s dalšími informacemi. Později si člověk zvolí kolej, zda mu vadí hluk, v kolik se ubytuje či zda chce platbu za ubytování uhradit najednou, nebo měsíčně. Osobně jsem uhradil celou částku najednou, abych na to už nemusel myslet.

Doporučuji sledovat UWS Residences na Instagramu, neunikne vám tak žádná důležitá akce nebo jídlo zdarma, které se často objevovalo ve společenské místnosti.

Počasí

Během mého pobytu, trvajícího od října do poloviny prosince bylo počasí daleko lepší, než jsem čekal. Pršelo jen vzácně, s blížící se zimou přece jen častěji. Pokud člověk vyjel do kopců či na ostrovy, počasí bylo neuvěřitelně proměnlivé tak, jak se to traduje. Teploty byly po většinu času srovnatelné s našimi. Klima je totiž ovlivněno Golfským proudem a třeba palmy tu nejsou vzácností.

Jazyk a lidé

Ať už je skotština samostatný jazyk nebo jen přízvuk, ve své autentické podobě je nádherná, ale pro kohokoliv cizího zpravidla nesrozumitelná. Takže i po několika měsících komunikace v angličtině jsem se musel pokladní omlouvat, že nerozumím.

Skoti jsou ohleduplní a velice otesaní. Stále se omlouvají nebo děkují, jakmile mají podezření že potřebujete pomoc, ozývají se. Když vidí že jste odjinud, přepnou do srozumitelného módu. Často zahajují konverzaci na ulici, jen tak prohazují poznámky, a v takových případech se nevyplácí dělat, že rozumíte. Je daleko bezpečnější buď vůbec neragovat, nebo se omluvit, že nerozumíte. Jsou případy, kdy cizinci skotštině přivyknou, ale jsou za tím léta neustálé mučivé komunikace s rodilými Skoty.

Vyučující na univerzitě mluvili tak srozumitelně, že jsem rozuměl snad úplně všemu. Pomalu, zřetelně a profesionálně, tzn. používali takovou slovní zásobu a gramatickou úroveň, která odpovídala našim schopnostem.

Společenský život a kultura

O hospody a bary v Paisley není nouze. Hned u univerzity se nachází studentská Unie, ve které je studentský bar. Několikrát do týdne probíhají takové akce jako karaoke nebo hospodský kvíz. Především se ale vyplatí tam co nejdříve hledat nové přátele a přidávat je na Whatsappu, ideálně rovnou vytvořit skupinu, přes kterou budete moci organizovat společné akce. Noční vyžití také nabízí nedaleké Glasgow. Je snadno dostupné vlakem, případně autobusem. Mezi doporučeními místních jistě zazní takové názvy míst jako Garage či Cathouse. Útočiště při čekání na ranní spoj zpět do Paisley nabízejí casina.

Stojí za to si ohlídat kdy se slaví významné svátky nebo probíhají festivaly. Např. Halloween je ve Skotsku tradicí a slaví se několik dní a ohňostroje zaznamenáte nejen na Nový rok, ale také třeba na Guy Fawkes Night. Pokud si zapíšete předmět Culture Studies for Learners of English, nic z toho vám neunikne. Navštívil jsem muzikál v King's Theatre v Glasgow a mohu jen doporučit.

Za zmínku stojí fotbal, který je jedním z národních skotských symbolů. Náležitostí k dané fanouškovské základně se vyznává nejen podpora daného týmu, ale často také osobní politická příslušnost či víra. Fotbal ve vyšších ligách bývá zpolitizovaný. Z toho důvodu musí být člověk velice opatrný, hraje-li se zápas mezi Rangers a Celtic, aby se neoblékl do nevhodných barev. Skoti to hodně prožívají. Z doby, kdy probíhalo MS ve fotbale mám jeden takový zážitek. Hrála Francie proti Anglii a nevědomky jsem si vzal kravatu v barvách jednoho lokálně oblíbeného klubu. V hospodě se pochvaly na ní se jen sypaly. Byl jsem přesvědčen, že prostě vypadám dobře. Muž, taktéž společensky oděn, ovšem v barvách soupeřícího klubu, mi vzhled taktéž pochválil, ale dodal, že on fandí druhému klubu. Až v tu chvíli mi svitlo.

Jídlo a pití

Obecně se doporučuje si jídlo připravovat na kolejích. Relativně nedaleko se kromě malých supermarketů nacházejí obchody jako Lidl, Morrisons či Aldi. Fascinující je široká nabídka zeleniny, zejména pak různých odrůd brambor. Samozřejmostí jsou čerstvé ryby a jiné mořské plody. Nabídka je obecně podobná jako u nás.

Na univerzitě je možnost se stravovat v menze, která je spíš fastfoodového charakteru. V roce 2022 vznikl Breakfast club, který pro studenty organizuje snídaně na univerzitě zdarma, od roku 2023 dokonce každý den.

Stravování v restauracích pro mě byla především vzácná příležitost zkusit nějakou specialitu, kterou jinde nenajdu. Mezi takové speciality patří Cullen Skink, Haggis, Neeps and Tatties, skotská snídaně, slané koláče atd.

Alkohol je ve Skotsku výrazně dražší než u nás, což může efektivně brzdit jeho spotřebu. Nicméně za zkoušku stojí alespoň Buckfast, likérové sladké víno oblíbené zejména u omladiny.

Studentské aktivity a pěvecký sbor

Studentská Unie na UWS zaštiťuje volnočasové kluby a spolky, jejichž výpis naleznete na webových stránkách Unie. Organizují je sami studenti a bohužel ne vždy jsou aktivní. Můžete se přihlásit a poté obdržíte email s dalšími informacemi.Hned u univerzity je k dispozici posilovna s volným vstupem pro studenty. Pokud preferujete venkovní cvičení, přímo v kampusu je workoutové venkovní hřiště i se třemi posilovacími stroji. Na UWS funguje celá řada sportovních týmů, jež je v případě zájmu nejlepší kontaktovat přímo emailem. Nedaleko centra Paisley se nachází plavecký bazén s levným vstupným. Není tak velký jako ten Liberecký, ale účelu slouží dobře.

Mým zájmem bylo zapojit se do nějakého místního pěveckého sboru, samotná univerzita ale v kampusu v Paisley nic takového nenabízela. Od skotské koordinátorky jsem však obdržel kontakt na Paisley Philharmonic Choir, se kterým jsem pak trávil úterní večery a absolvoval dva koncerty. Členství ve sboru byl fantastický zážitek. Mnoho mi dala nejen velkolepá hudba jako King Shall Rejoice od G. F. Handela, ale také interakce s dalšími členy sboru včetně neustále vtipného sbormistra. Díky tomu jsem mohl poznat více lidí mimo školu. Pro studenty je navíc členství ve sboru zdarma. Na koncerty by účinkující muži měli nosit oblek.

Výlety a cestování

Míst k navštívení je spousta. Můžete je vyčíst z Google map, z turistických průvodců nebo získat tipy od ostatních. Co mohu doporučit je hlídat si nabídky místních cestovních kanceláří, s nimiž máte šanci se dostat i na odlehlá místa, jako je Isle of Skye. I když se mohou ceny výletů zdát vysoké, nejspíš je to jediná příležitost daná místa navštívit. Výhodné je spřátelit se s majitelem auta nebo si automobil do skupiny půjčit. Mnoho míst je totiž hromadnou dopravou nedostupných nebo jen velice těžko.

Překvapilo mě, jak je obtížné se kamkoliv dostat mimo silnice nebo značené cesty. Skoro veškerá půda patří soukromým majitelům, je oplocená a často se na ní pasou ovce nebo dobytek. Na druhou stranu není zákon, který by zakazoval průchod soukromými pozemky, takže je více méně v pořádku si otevřít bránu do výběhu a projít jím, když zvířata nejsou nijak rušena.

Osobně jsem nejraději navštěvoval pobřežní městečka, chodil z jednoho do druhého po pobřeží a přeplouval loděmi na ostrůvky či na druhý břeh řeky Clyde. Přitom jsem pořizoval fotografie ptáků, krajiny a budov. Jako miniatura Skotska je přezdíván ostrov Arran, který skutečně nabízí vše, co je pro Skotsko typické.

Často jsem mířil do Glasgow do muzeí, kterých je mnoho a která nabízejí skvosty z celého světa, často z koloniální éry. Největší muzeum je ovšem v Edinburghu, do kterého se dostanete vlakem s přestupem v Glasgow. Vstupy do muzeí a galerií jsou téměř všude zdarma. Za návštěvu stojí botanické zahrady, které jsou považovány za jednu ze skotských chloub.

Nezapomenutelné zážitky mám z výstupu na horu Cobbler. Při této téměr útrapné cestě jsem spatřoval skotskou krajinu takovou, jakou jsem si představoval, zkrášlenou silným větrem, deštěm a hustou mlhou. Tento a mnoho dalších zážitků jsou pro mě společně se vším co jsem se dozvěděl důvodem, abych studijní pobyt v zahraničí doporučil.

Doprava

Pokud si vytvoříte Railcard - vlakovou slevovou kartu - budete mít o 30 % levnější jízdné na vlaky. Cena je 30£. Dopravce některé části roku nabízí slevu 50% z jízdného pro všechny studenty, ale zpravidla o tom neinformuje. Jízdenky na vlak si můžete kupovat na přepážce, nebo online v aplikaci Scotrail. Rozlišuje se běžný spoj, nebo tzv. off-peak, tedy mimo dopravní špičku ve vybrané časy, kdy je jízdné levnější. Člověk si sám musí hlídat, zda má jízdenku na kterýkoliv čas nebo jen mimo dopravní špičku. Vlaková doprava je obecně přehledná a pohodlná.

Zvažujete-li návštěvu Londýna, cesta Flixbusem je desetkrát levnější variantou v porovnání s vlakovou dopravou. Za zvážení stojí také letecká doprava, např. do Dublinu jsou letenky mimořádně levné. Problém je tam s ubytováním. Na letiště Glasgow lze nalehko snadno dojít pěšky, nachází se totiž v Paisley. Nejdál jsem byl v Inverness, poblíž kterého se nachází známé jezero Loch Ness.

Co si (ne)vzít s sebou

Než jsem vyrazil do Skotska, přišel mi z kolejí informační email, takže jsem veděl, co si brát a co ne. Koleje nabízejí k prodeji balík se základním vybavením, raději jsem si ale vše potřebné sehnal po vlastní ose.

Oblečení: k dispozici jsou placené pračky, sušičky a sušák na prádlo. Měl jsem oblečení na týden a co bylo potřeba jsem si dokoupil v levných a všude přítomných charity shopech (de facto second-handech). Kromě běžné vycházkové obuvi užijete pevné boty do terénu, dále se hodí pantofle na přecházení z pokoje do kuchyně. Přijde vhod oblečení do deště, většinu pobytu jsem přežil jen s relativně lehkým oblečením. S blížící se zimou jsem si na místě zakoupil teplejší bundu. Batoh doporučuji nepromokavý nebo s pláštěnkou. Kdybych mohl něco změnit, nebral bych si kraťasy, snad jen na sport. Hodí se plavky do bazénu, anebo dokonce do moře.

Spaní: na pokoji mě na tvrdé posteli čekalo pouze povlečení na matraci. Protože jsem přijel v noci, neměl jsem čas si cokoliv koupit a spal jsem ve spacáku, který jsem si s sebou pro jistotu vzal. Později jsem jej využil pro přespání mimo koleje. Další den jsem všechno sehnal v okolních obchodech - peřinu, polštář, povlečení, ručník atd. Doporučuji pořídit si silnou peřinu a vzít si teplé ponožky, neboť noci mohou být chladné.

Adaptér do zásuvky, případně jej lze poměrně snadno sehnat v obchodech. Praktická je rozdvojka či prodlužovačka. Může se hodit síťový kabel, neboť v pokoji je možnost drátového připojení. Nemám vyzkoušené, byl jsem na jedné ze tří wifi, které byly k dispozici.

Kuchyň je vybavena základním náčiním, co chybí si člověk může snadno dokoupit. Skvěle funguje Amazon, na kterém je nějakou dobu zdarma Amazon Prime s levnějším doručováním, případně si lze založit studentský účet s obdobnými výhodami. Max. do několika dnů je zboží doručeno na recepci, kde si jej kdykoliv můžete vyzvednout. 

Pokud máte příliš věcí do letadla, můžete si oblečením vyplnit polštář, na který máte nárok mimo váhový limit. Věci, které si nepovezete s sebou do Čech, můžete přenechat na kolejích pro studenty, kteří přijedou po vás. Nejlepší je se v takovém případě domluvit s někým, kdo zůstává, aby věci předal.

Doporučuji si před odjezdem přečíst knihu Skotsko po česku: Neturistický průvodce od Paula Millara. 

Odkaz na galerii: ZDE

Náš začátek Erasmu+ byl velice uspěchaný, nicméně s pomocí paní Jandejskové, která nám se vším ráda pomohla, jsme bez problému odletěly včas a dostaly se tak do naší destinace ve Španělsku, do Valencie.

Začalo to ale velmi nepěkně, neboť jsme ubytování sehnaly na poslední chvíli přes stránku Uniplaces, která tvrdila, že jsou ubytování ověřené a bezpečné pro studenty. K našemu nemilému překvapení jsme přijely do velmi neudržovaného bytu, kde jsme sdílely prostory i s dalšími lidmi (Španěly, Portugalci a neustále se měnícími Erasmus studenty, z důvodu nečistoty apartmánu). Kontaktovaly jsme správce ubytování, který poslal následující den dvě uklízečky, které byt vyšperkovaly, jak jen to šlo. Dále to bylo na nás a jak si budeme udržovat pořádek, nicméně jsme měly smůlu na ostatní ubytované, kteří čistotu vůbec neudržovaly. 

Na druhou stranu jsme si touto nemilou první zkušeností nenechaly zkazit náš celý pobyt na Erasmu. Valencie je opravdu malebné městečko, které je perfektním mixem přírody a ruchu většího města. Z tohoto důvodu jsme se rozhodly vydat právě tam. Jelikož jsme také 'foodies', tak jsme si předem vyhledaly různé asijské restaurace a mnoho jsme jich vyzkoušely. Naším doporučením se rozhodně stává Lanzhou Ramen a Seoul Hotpot, kde jezdí robo-kočička, která vám doveze jídlo přímo pod nos. Také musíme vyzdvihnout naší oblíbenou zmrzlinárnu La Romana, kde mají i mnoho veganských verzí. I když nejsme zrovna zastánkyně španělské kuchyně, ale Sangríu jsme ochutnaly snad na třech místech a všude byla super, takže byste se nikde neměli spálit.

A jelikož jsme do Valencie vyrazily v letním semestru, tak nás čekaly každoroční slavnosti Fallas. Tyto slavnosti zpravidla trvají měsíc a jsou velmi hlučné. Nejvíce jsou charakteristické obrovskými sochami vystavenými na ulicích, průvody s tradičními oděvy a nástroji, ale také spoustou ohňostrojů a petard. V tomto období jsme ven příliš nevycházely, jelikož ulice byly přeplněné a řekly bychom, že i poměrně nebezpečné pro náš sluch.

Co se týče univerzity ve Valencii, tak nás výuka bavila, neboť jsme měly možnost si zvolit kurzy, na které chceme docházet. Nejvíce se nám líbil kurz japonštiny pro začátečníky, jelikož nás lákají asijské jazyky. Ostatní kurzy jsme také zvládaly bez větších problémů a učitelé nám vždy byli nápomocní, když jsme to potřebovaly. Překvapilo nás, že jsou zde velmi časté projekty ve formě videa, na což jsme nebyly zvyklé z naší univerzity v Liberci. Nicméně jsme si na tuto formu úkolů zvykly a projekty s přehledem zvládly.

Ve Valencii jsme samozřejmě navštívily mnoho památek, muzeí a parků, ale nejvíce se nám líbilo Oceáonográfico (největší oceanárium v Evropě) a také Bioparc.

Přestože nás na Erasmu potkalo mnoho strastí, tak jsme si pobyt užily naplno a doporučily bychom tuto destinaci i ostatním, kteří zvažují vyjet do zahraničí. Byla to pro nás cenná zkušenost a v mnoha ohledech nás to obohatilo.

Jakožto studentka druhého ročníku šj+aj jsem chtěla letní semestr 2021/22 strávit na Erasmu ve Španělsku. Původně jsem plánovala Valencii, ale nakonec jsem se na poslední chvíli rozhodla odjet na víc exotické Kanárské ostrovy a rozhodně nelituju. Kanáry jsou tisíckrát víc než jen pláže pro turisty na jihu a ač má Tenerife menší rozlohu než Liberecký kraj, jeho objevováním by se daly strávit roky.

Tenerife
Tenerife je největší ze sedmi Kanárských ostrovů, žije na něm skoro milion obyvatel. Vznikl sopečnou činností a ta je znatelná na každém kroku, ať už při turistice nebo když se kouknete na všudypřítomné Pico de Teide, nejvyšší horu celého Španělska. Je jen málo věcí, které překonají pocit, když plavete v moři a skoro čtyři kilometry nad vámi se tyčí sopka, na které jste byli včera. Samotnou horu a lezení na ni se nevyplatí podceňovat, výšková nemoc není příjemná věc, jak jsme zjistili empiricky, ale výhledy stojí za to, jelikož v okolí asi 1000 kilometrů nenajdete nic vyššího. Okolo Teide se nachází obrovský národní park, kde skoro nic neroste, výlet s ostatními Erasmáky soukromým autobusem na pozorování hvězd u Papá Teide byl jeden z nejkrásnějších zážitků v mém životě. Trochu níž se nachází velké borovicové lesy, potom listnaté lesy, které připomínají zbytek Evropy, a dole u moře subtropické stromy, spousta ještěrek a prašná pustina. Všemu rostlinstvu vévodí slavné Drago stromy, což vlastně nejsou stromy, nejstarší z nich se jmenuje Drago milenario, ale vlastně mu není tisíc, ale osm set let. Tak či tak, místní jsou na své Drago stromy velmi hrdí. Hlavní město se jmenuje Santa Cruz de Tenerife, škola se nachází v San Cristóbal de La Laguna (obvykle jen La Laguna), ale obě města jsou spojená stylem Liberec-Jablonec.

Škola
Studovala jsem filologii španělštiny i angličtiny na ULL (Universidad de La Laguna). Jeden předmět jsem si musela změnit (ze syntaxu jsem přešla na středověkou literaturu, protože jsem se nechytala), ale zbytek se dal projít celkem v klidu, hlavně když jsme začli lépe rozumět španělštině, která je na Kanárech opravdu rychlá a v jistých ohledech prostě odlišná. Někteří učitelé pomohli, s čím mohli (hlavně po zmínění Prahy), některé jsme nezajímali ani trochu, ale všichni nám kredity dali. Místní studenti bohužel na nějaké Evropany moc nejsou zvědaví, mají svoje skupinky a většinou ani nejsou ochotní sdílet s Erasmáky zápisky. Jménem znám maximálně deset místních spolužáků a mluvila jsem jen asi se dvěma. Naopak Erasmáci jsou nejlepší lidi na světě, všichni jsou stejně ztracení, stejně špatně mluví španělsky i anglicky, takže nikdo nikoho nesoudí a všichni si pomáhají. Největší chaos jsme ovšem zažily na úřadech a studijním na ULL, dokumenty o změně předmětů jsme s řešily aspoň dva měsíce a bylo to vyčerpávající. Základní tip zní: vždycky si sjednat schůzku (cita previa) předem přes internet, jinak se s vámi nikdo nebude bavit.

Bydlení
My si našly dva pokoje v bytečku asi 15 minut chůzí od školy, což bylo ideální. Naše místní spolubydlící se s námi bohužel vůbec nebavila, ale i když to nebylo hezké soužití, vždy může být hůř a vždy se dá utéct na pláž nebo do knihovny. Ideální řešení je asi pronajmutí si bytu s ostatními Erasmáky. Pokoje se pohybují okolo 300 € na měsíc, ze zbytku se dá nějak přiměřeně vyžít.

Doprava
Velká výhoda dokumentu, který potvrzuje, že bydlíte na Kanárech, je sleva na skoro všechno, od Siam Parku přes turistické cíle až po dopravu. Za veškeré cesty mezi ostrovy i do pevninského Španělska platí místní resident jen 20 % ceny, takže se i studentům celkem vyplatí cestovat podle libosti letadlem i trajektem. Veřejná doprava na Tenerife má velmi odlišný systém než v ČR, dodnes nevím, jestli je lepší, nebo horší. Zaprvé, všechny zastávky jsou automaticky na znamení, proto pokud nezamáváte na řidiče, máte smůlu a nezastaví. Pokud nezmáčknete v autobuse tlačítko Stop, pojedete až na konečnou. Většinou se po ostrově jezdí na kartičku, která pro studenty stojí krásných 30 € na měsíc. Nemáte-li ji, stojí každá cesta minimálně euro a je potřeba si pípnout dobíjecí kartičkou jak při nástupu, tak při výstupu, jinak platíte ještě víc. Na ostrově také nefunguje žádný Idos/Pubtran, proto je potřeba se řídit Google mapami (na turistiku ale fungují dokonale Mapy.cz) a vyhledat přestupy tam. Naopak geniální je využití QR kódů, se kterými na každé zastávce hned zjistíte, za jak dlouho jede další autobus.

Počasí
Kanáry jsou ostrovy věčného jara a na to se vyplatí myslet, počasí je totiž silně proměnlivé. Do dubna jsme se klepaly ve dvou svetrech (ve škole byly dokořán otevřená okna, asi kvůli koroně, a v budovách se celkově netopí), ale zároveň jsme do oceánu lezly poprvé už v únoru, kdy jsme přijely. Když jsme se na trávníku před školou opalovaly, místní někdy chodili v zimních bundách a často i naopak. Prostě aprílové počasí čtvrt roku. Od května snad ani jednou nepršelo. Pokud nám ale byla zima doma, celkem stačilo popojet pár kilometrů a počasí bylo úplně jiné. Celkově ale příšerně foukalo od oceánu, hlavně u nás na severu. Proto jsme si navykly mít vždycky v batohu svetr, abychom neumrzly, když jsme jely třeba z
pláže.

Turistika
Ač he Tenerife relativně malé, jeho prolézáním by se daly strávit roky a roky. Všude jsou značené cesty a na internetu najdete spoustu rad, kudy se vydat. Jsou tu jednoduché hikes v lese nebo v Teide parku, náročnější po útesech Anagy, která nabízí dobrodružství na každém rohu... Turistů sem přijíždí mraky a ti odvážnější spí na plážích nebo rovnou v jeskynních, kde často žijí místní hippies a pořádají tu své párty. To svoje si tu ale najde každý.

Závěrem chci říct, že ač se mi neskutečně stýskalo po Česku a kamarádech, nasbírala jsem za těch pár měsíců zkušenosti na celý život a za nic bych to nevyměnila. Tenerife je místo, které vás okouzlí, pokud se tam nedostanete na Erasmus, tak vyražte alespoň na dovolenou. Pokud budete chtít jakékoliv rady, nebojte se mi napsat na mail, fotky najdete na našich Instagramech (@lucipavlova7, @carmelitatia), také náš kamarád Štěpán z Olomouce má spoustu krásných fotek se zajímavými popisky (@stepan.kratochvil, @stepa.na.cestach), doporučuju.

V září roku 2021 jsem se vydal na roční pobyt do Ekvádoru v rámci programu kreditové mobility za účelem poznávání a sběru rozhovorů na diplomovou práci. V následujících pár odstavcích se načrtnu pár anekdot v naději, že Vás čtenáře navnadím k návštěvě budoucích přednášek pořádaných Katedrou románských jazyků FP TUL k tématu.

A pokud Vás zajímají hlavně fotky, pokračujte do galerie Google Photos

Příprava na pobyt

Administrativa ve smyslu zařizování jakýchkoliv víz se odvíjí od úrovně diplomatických vztahů mezi cílovou zemí výjezdu a Českou republikou.

Ekvádorská republika nemá v ČR plnohodnotné diplomatické zastoupení, pro vyřizování vízových žádostí je třeba (vytrvale a asertivně) komunikovat s velvyslanectvím v Berlíně. Na pobyt přesahující 90, respektive 180 dní je třeba studijní nebo pracovní vízum. Náklady na jeho vyřízení se odvíjejí od množství požadované dokumentace, notářsky ověřených kopií, soudních překladů a apostil. V mém případě se jednalo o přibližně 250 EUR, včetně 100 USD poplatku za vystavení víza, které mělo stát 400 USD.

Při pohledu nazpět mě rozpor v tom, co je psáno a jaká je pak realita nijak zvlášť nevyvedl z míry. S postupem času v Ekvádoru jsem na tento moment vzpomínal a zamýšlel se, jestli se intuice spokojila s příznivým výsledkem a nedbala nesrovnalostí. Po příjezdu se z jednoho zážitku na velvyslanectví stala daní realita, spíše pravidlo než výjimka, modus operandi.

Komunikace s Ekvádorem – v Ekvádoru

Spojit se e-mailem je možné, ale praktičtější je sehnat si telefonní číslo na kohokoliv a volat přes WhatsApp, případně Skype. Řešení čehokoliv čistě po e-mailu se osvědčilo jako neefektivní.
Jakmile se dostanete k mobilnímu číslu, stačí jen důsledně postupovat vzhůru, než se objeví příslib výsledků. Z mojí zkušenosti v Iberoamerice se ukázalo optimální jednat na bázi osobního kontaktu, dost často se tím dá vyhnout ztrátě času a energie z jednoho prostého důvodu: Ekvádorci neumí říkat „ne“. Místo toho se v lepším případě tak nejistě kroutí, protože nesouhlas nebo odmítání je vnímáno, jak osobně i tak společensky, jako nežádoucí až neslušné. Pro Evropana neznalého poměrů to se to může stát kamenem úrazu, protože na každý dotaz je mu odpovídáno nějak, velmi často v přímém rozporu s realitou.

Čas

Pro účely cestovatele ale i studenta/vyučujícího do většiny španělsky mluvících zemí je dobré vědět, že časové údaje je třeba brát ve většině případů s rezervou. Na předem dohodnuté schůzky je běžné patnácti a více minutové zpoždění, někdy rovnou se zrušením a omluvou. Na odpolední schůzky s přáteli se většinou vymezuje celý večer, protože grilování dohodnuté na 18.hodinu berou jako pozvánku na 21.hodinu. Pokud se dostanete tzv. mimo civilizaci, čas se redukuje na světlo-tma, případně prší-neprší.

Byrokracie

Delší pobyty v cizině obvykle vyžadují i jistou administrativu, kterou turista nepozná. Na univerzitě, která přijímá zanedbatelné množství studentů z ciziny jsem brzy přišel na to, že cokoliv nestandartního je podmíněno několika podpisy a souhlasy. I přes jisté prodlevy bylo možné zařídit imatrikulaci se začátkem akademického roku.

Studium

První semestr jsem věnoval studiu na bakalářském stupni v oboru učitelství pro základní školy – téma španělský jazyk. Učitelé v Ekvádoru jsou cvičeni ve všech předmětech, výsledkem má být profesionál schopný učit žáky od 1. do 10. ve všech předmětech. Semestr se uzavírá předmět „catedra integradora“ – jakýsy výstupový projektem/prezentací skupiny studentů v rámci témat z celého semestru.

Druhý semestr jsem si zapsal program Inovace ve vzdělávání na magisterském stupni. Program probíhá po dobu jednoho kalendářního roku formou modulové výuky, kde se výuka zaměří na jeden z předmětů a věnuje se mu celá dotace hodin pro daný týden. Program se skládal z kratších a delších modulů, což umožňovalo snáze plánovat čas potřebný k jejich plnění.

Zároveň výuka magisterských programů probíhá spíše o pátcích a víkendech, protože studenti bývají v zaměstnání a mají rodiny.

Každodennost

Bydlení je nejsnazší zařídit přes kontakty na místě nebo přes AirB’n’B po Internetu předem. Dobrá cena za místnost s koupelnou a záchodem v hlavním městě Quitu je do 300 dolarů za měsíc. Dá se sehnat i levněji, ale je třeba hledat a mít na paměti, že cena se odvíjí od schopnosti smlouvat.

Nákup potravin by vydal na knihu, pro Středoevropana stačí říct, že zemědělské produkty jsou nesmírně čerstvé, kvalitní a je co zkoumat. Pokud máte rádi banány a rýži, skvělé. Pokud ne, jeďte jinam.

Společnost

Stejně jako země sama, i ekvádorská společnost se liší od té naší k nepoznání. Většina ze sedmnácti milionové populace jsou potomci míšenců Španělů a původních obyvatel, tzv. mestizové. Průměrný Evropan by se mě měl připravit na to, že mezi Ekvádorci bude nápadný jak svou výškou, tak světlostí pleti (případně očí). Bude považován za „gringa“ (Severoameričana) a náležitě zpoplatňován – tedy dokud se neozve na svou obranu ve španělštině. Život Ekvádorců je drsný, a protože se soustředí na to, co je možné dostat hned, je dobré umět smlouvat. Nebo se to naučit.

Cestování

Ekvádorská republika je země, o které se tvrdí, že je miniaturou Latinské Ameriky. Od amazonské džungle, po vysokohorské klima a aktivní vulkány po tropický mlžný les, vlhké pobřežní až po Galapágy – v Ekvádoru je vše na dojezd nočním autobusem.

Cestování je poměrně levné, hodina cesty autobusem výjde asi na 2 až 3 americké dolary a není zcela nekomfortní. Výhodou je, že na každé zastávce naskočí místní prodejci s jídlem, takže je možné doplnit zásoby při delších přesunech.

Bezpečí

Na poměry globálního jihu je Ekvádor stále ještě bezpečnou zemí. Fyzické násilí, pokud k němu dochází vůči turistům, je často převážně spojené ekonomickou kriminalitou – loupežemi a drobnými krádežemi. Namístě je obezřetnost ale ochota přijmout, že se něco takového může stát a nenosit sebou nenahraditelnosti.

Akademické prostředí

Akademické prostředí se liší podle univerzity a společenské třídy, kde se jedinec nachází. Salesiánská univerzita patří mezi ty středo-pravicové, i když mnozí z vyučujících studovali na institucích středo až středo-levicových. Jelikož se jedná o soukromou univerzitu, školné je placené a pohybuje se v okolo 3000 dolarů za semestr. Bakalářský program má 8 semestrů a tak je možné se dopočítat ceny a tím i váhy vzdělání.

Návrat

Po roce pobytu mě čekal druhý kulturní šok – Evropa. Už na letišti v Amsterodamu na letišti nehrál reggaeton – oblíbený hudební styl Latinoameričanů vyznačující se jedním rytmem s minimální variací, vokály na autotune, čistě pudovými texty a přehráváním zásadně nahlas. Klid, pořádek, a senzorický útlum. V ČR jsem efektivně zařídil vše během 2,5 hodin v pondělí ráno. Překvapila mě ale agresivita, se kterou spolu lidé jednají. Zarazila mě xenofobie vůči lidem z Ukrajiny. Zarazilo mě, jak málo si tu vážíme všeho dobrého, co máme.

Doporučuji všem katedrám, aby se o programu kreditové mobility informovali na zahraničním oddělení TUL a se svými projekty vyslali jak vyučující, tak i studenty a technologie do světa, protože si sebou kus toho světa přivezou v sobě nazpět, napořád.

Začalo to jedním semestrem, skončilo to odstěhováním se. Ale hezky popořádku…

Vyjel jsem na jeden semestr na Högskolan Kristianstad (čti Krichuansta), kde jsem si vybral pár předmětů pro exchange students. Švédsko jsem si vybral pro to, že mám raději zimu než teplo a jih Švédska je poměrně blízko, takže to člověk nemá moc daleko :D

Co se týče studentského ubytování, mohli jsme si vybrat mezi „věznicí“ v Kristianstadu (poblíž školy) a chatkovým resortem v přilehlém malebném městečku Åhus. Pro mě byla volba jasná – nemám rád velká města, ač je vše včetně krámu na dosah, a upřednostňuji přírodu (v Åhusu máme jak moře, tak les). Přes to, že se tomu říká „villa“, nejde o vily v pravém slova smyslu – ubytováni jste v malých dvoubytových chatkách. Chatky mají zpravidla tři pokoje, dvě malé koupelny a obývák spojený s kuchyňkou. Pere se v prádelně za recepcí, ale lidi jsou čuňata a neuklízejí po sobě, takže snad budete mít na fellow students větší štěstí. Já se nakonec na druhý semestr soukromě ubytoval u jednoho staršího páru v chatce na zahradě, abych měl klid a pohodu :D

Lidé ve Švédsku jsou super, anglicky se dorozumíte téměř s každým. Rozhodně ale doporučuju se pár základních švédských frází naučit, je to milé a švédština zas tak hrozná není 😊 Nestalo se mi, že by Švédové byli „chladní a rezervovaní“ jak jsem celou dobu slýchal. Naopak, setkal jsem se jen s vřelými a bezva lidmi. Předem upozorňuju, že Švédi něco málo o naší zemi ví, dost jich navštívilo Prahu a okolí, ale je třeba je trochu dovzdělat, protože mnozí (ti starší) znají jen Československo :D

Škola samotná byla fajn, ale naprosto jiný způsob výuky. Rozvrh je takový, že jdete do školy párkrát do týdne a máte třeba jen jednu hodinu denně. Předměty/courses mají určitou délku, takže jeden začne v 35. týdnu a končí 45. týdnem – hlídejte si proto kalendář a každý týden kontrolujte Kronox. Pro mě to bylo až moc na pohodu; žádný stres, žádné těžké testy, učitelům se tyká, hodiny párkrát týdně, zkrátka něco naprosto odlišného od toho, co máme doma :D Teď se na to koukám jinak, je to určitě skvělý systém, člověk má jeden předmět na dva měsíce, kde se mu plně věnuje a má čas plnit úkoly, protože není zahlcen pěti dalšími předměty. Učitelé jsou přátelští, snaží se vyjít vstříc, doporučuji Joachima a jeho předměty, naprosté zlatíčko. Koordinátorka Karen je další skvělý člověk, se kterým se budete setkávat a na kterou se můžete s čímkoliv obrátit.

Co je třeba si zařídit je např. zdravotní pojištění, já jsem měl výhodně ISIC pojištění. Taky si do mobilu stáhněte aplikaci Skånetrafiken (jako náš idos), díky tomu budeme moct jezdit MHD po regionu Skåne. Pokud se vydáte na delší cestu, stáhněte si aplikaci SJ od Švédských drah, tam máte celé Švédsko. Zařiďte si studentskou kartu Mecenat (jako náš ISIC), bez toho nemůžete mít studentskou slevu na jízdné. Pro získání si musíte zaplatit členský v univerzitním spolku (za mě to bylo 50 SEK), ale je to jen pár kaček (nezapomeňte na skupinovou slevu od dvou cestujících, takže na výlet s ostatními studenty vlastně jedete za polovičku).

Švédsko samotné je krásné. Příroda zas tak odlišná od naší není, ani počasí, ale je pravda, že zima je tu trochu dřív a v zimě jsou velké teplotní výkyvy mezi dnem a nocí. Kor tady v Åhusu může pocitově být větší zima, protože tu vane studený vítr od moře. Taky je tu víc čisto a bacha na to, že vše je tu digitální – takže nabíječka a USB vždy s sebou! Zapomeňte tedy na hotovost, nic nesměňujte a plaťte všude kartou.

Když už se bavíme o těch penězích, jak je to s cenami? Je to tu samozřejmě drahé, kurz za mě byl cca 2,5. Všechno tedy více než dvojnásobně drahé. Chleba cca 30 SEK (70 CZK), mléko 1,5l 20 SEK (50 CZK), kilo jablek 40 SEK (100 CZK). Já na to ale šel fikaně, když se na ty ceny člověk kouká jako na české, aspoň neupadne do deprese (anebo až později) :D Když si ale člověk porovná ceny potravin, služeb, nájmů apod., jsou na tom Švédi mnohem líp než my.

Erasmus určitě doporučuju, je to skvělá věc poznat novou kulturu a vzdělávací systém. Snažil jsem se v tomto postu být praktický, tedy přidat informace, které jsem sám hledal před odjezdem. Ale kdyby něco chybělo, klidně mi napište 😊

Jmenuji se Vladimír Křivský a v současnosti jsem studentem druhého ročníku navazujícího studia oboru tělesná výchova – geografie. S vědomím toho, že po dokončení studia budou
čím dál větší závazky (práce, rodina) jsem se rozhodl pro využití programu Erasmus+. Při výběru cílové univerzity jsem se v první řadě zaměřil na lokaci, která je geograficky zajímavá a také nabízí dobré sportovní vyžití. Navíc jsem Skandinávii téměř vůbec procestovanou neměl, takže když jsem si zjistil další podrobnosti, tak bylo Tromsø jasný cíl!

Jak už tomu bývá, tak počátek byl dost zmatený a únavný. Nejvíc jsem byl frustrovaný z komunikace a dokumentace, o kterých když člověk neví, jak přesně fungují, tak mohou být dost zdlouhavé. Avšak, když porovnám stresy způsobené zmíněnými nepříjemnosti a množství zážitků, skvělých lidí, získaných zkušeností a nových dovedností, tak pozitiva značně převažují negativa. Tedy stoprocentně vyjet do zahraničí stojí za to!

Vybírat mezi všemi zážitky jen některé je opravdu těžké. Každopádně bych mezi ně určitě zařadil cesty do Osla, Trondheimu a obzvlášť víkend na Špicberkách (Svalbardu). Další výlety například k jezeru Blåvatnet, na vrchol Nordtinden nebo také výlety do jeskyně a do dolů byly neobyčejné zážitky. K cestování jsem téměř každý den připojil sport, dobrou kávu a samozřejmě také zajímavé studium.

Takto jsem si svůj Erasmus poskládal já, a ke štěstí mi opravdu nic nescházelo. Samozřejmě je na Vás, jak si pobyt naplánujete, a k čemu jej využijete. Přeci jen máme každý jiné sny a cíle. Z pobytu jsem točil něco na způsob vlogů, které by tento blog mohly ještě o dost informací doplnit, a třeba Vás také trochu motivovat.

Na závěr snad jen dodám, že už nikdy v životě Vám s největší pravděpodobností nikdo nedá půl roku nebo dokonce celý rok placené "dovolené". Tak neváhejte!

Grüß Gott! Jmenujeme se Terka a Denča a zimní semestr 2021/2022 jsme strávily v rakouské Vídni. Jak všichni víme, poslední dva roky se vlivem pandemie udála spousta zásadních změn v našich životech. Nejen, že bylo omezeno cestování, ale především sociální kontakt. A tak se vám může klidně stát, že spolužačku, se kterou chodíte už 1 rok společně do třídy, osobně potkáte až 430 km od svého univerzitního města. Ano, přesně takhle proběhlo naše první setkání! Z něhož vzniklo skvělé přátelství, kopa srandy a nakonec i spolubydlení.

Co nás vlastně motivovalo k výjezdu? Především touha poznat něco nového - lidi, kulturu, jazyky, vzdělávací systém, místa a samozřejmě i jídlo (nejen rakouské). Troufáme si říct, že celý tento výčet byl naplněn do naprostého maxima. Za celých 5 let na univerzitě jsme asi nezažily lepší semestr než tenhle. Předtím, než vám povíme něco o našich zážitcích, by bylo dobré vás seznámit alespoň se základními požadavky a výzvami, se kterými se musíte potýkat před příjezdem a po něm. Spousta Erasmáků má strach z přehnaného papírování - co je všechno potřeba zařídit, doplnit, koho obepsat, kam co poslat - ale ve skutečnosti to není až takové peklo. Pokud si k tomu sednete, zabere vám to maximálně 1-2 týdny. V tomto ohledu jsme se řídily krok po kroku pokyny, co jsou na stránkách Erasmu FP TUL, které jsou v sekci "studijní pobyty" a "důležité dokumenty". Všechny instrukce jsou tam velmi dobře vysvětleny, takže není sebemenší problém se v nich zorientovat. I koordinátoři PH Wien s námi výborně komunikovali a vždy zaslali přesné instrukce, jak postupovat a kam napsat. Pokud byste měli jakékoliv další dotazy k výjezdu, vždy se můžete obrátit na paní Jandejskovou, která pokaždé rychle a pečlivě reaguje.

Co se týká našeho ubytování, bydlely jsme v rámci ubytovací organizace WIHAST. Každá jsme ale bydlela na jiné koleji, kterých mají po Vídni opravdu spoustu. Já jsem bydlela na koleji Haus Vindobona, která je vzdálená cca 10 minut tramvají od centra Vídně a 20 minut od univerzity. Na koleji se nachází jednolůžkové i dvoulůžkové pokoje, sdílená kuchyň pro celé patro (disponovala společným nádobím - nepotřebujete kupovat vlastní), vlastní koupelna, prádelna atd. Připojení na internet je nutné přes síťový kabel a stojí 3 eura na měsíc. Měsíční nájem za dvoulůžkový pokoj je 280 euro. S kolejí jsem byla moc spokojená a můžu ji doporučit. Denča bydlela na Haus Margaretten, který se nacházel asi 10 minut pěšky od Ringstraße. Lokace byla naprosto výborná - ke všem památkám, muzeím, galeriím i kavárnám to bylo jen pár metrů. Nicméně, zázemí samotné koleje bylo o trochu horší. Kuchyň byla sdílená jako na Haus Vindobona, ale internet byl zcela nefunkční. Denča si proto musela pořídit router s datovou kartou, kterou každý měsíc reaktivovala. Pračky přijímaly pouze karty zřízené v rakouské bance (v Haus Vindobona normálně přijímali české karty). Všechny ostatní aspekty byly v pořádku. K metru to od koleje bylo asi 7 minut a do školy asi 15 minut. Na obou kolejích nebyly peřiny ani polštáře - dobré na to pamatovat.

Náš pobyt začal orientačním týdnem, v rámci něhož jsme se seznámily se školou, dalšími Erasmáky a všemi potřebnými dokumenty, které je nutné v Rakousku zařídit (např. Meldezettel - jedná se o dokument, kterým registrujete na příslušném úřadě dočasné bydliště). Zároveň jsme byly seznámeny se školním systémem, který je v podstatě jednodušší než náš STAG. :-)

Obě dvě jsme měly zapsány kurzy z Erasmus balíčku pro zahraniční studenty, což bylo 7 předmětů vyučovaných v angličtině (kromě Deutschkursu) za 30 ECTS. Pokud nemluvíte německy, nemusíte se bát, protože v Erasmus skupině většinou bývá spousta dalších lidí v podobné situaci. Vyučující pak přizpůsobí kurz této německy nemluvicí menšině. Pro ty, co by si chtěli němčinu zlepšit, doporučujeme předměty akreditované přímo na PH Wien s místními studenty (které si můžete dozapsat během orientačního týdne). Podmínky splnění kurzů byly věsmes snadné - většinou spočívaly v nějaké prezentaci, referátu, portfoliu nebo seminárce. Co bychom rozhodně vyzdvihly, jsou praxe, které byly realizovány na tamních školách. Už před začátkem semestru jsme si mohly zvolit, jakou věkovou skupinu žáků na praxích preferujeme. Byla to skvělá příležitost, jak poznat vyučovaní zase z trochu jiné perspektivy. Já jsem si například poprvé vyzkoušela, jaké to je, učit němčinu rodilé mluvčí. Denča si naopak vyzkoušela vyučovat předmět, který vlastně ani nestuduje. Oba naši mentoři byli skvělí, nápomocní a se vším rádi pomohli. Vyučovat ve třídách v cizí zemi je i částečně kulturní výzvou, protože ve Vídni žije obrovské množství cizinců. Kolektivy žáků zde proto nejsou tak homogenní jako ty, na něž jsme zvyklé z domova. Rozvrh jako celek byl velmi flexibilní, takže nám zbývala spousta času na zábavu a poznání města.

Během našeho pobytu jsme navštívily nespočetné množství muzeí, galerií, památek, kaváren a akcí (např. operní představení, španělskou jezdeckou školu, vánoční trhy aj.). Pokud jste milovníky kultury, Vídeň je pro vás naprostý hattrick a nudit se rozhodně nebudete! Na co budeme vzpomínat s notnou dávkou sentimentu, budou nejen zmíněné kavárny, jejichž nabídka je na 100 mil vzdálená tomu, co znáte z Liberce, ale také večeře, které jsme s naší partou Erasmaček pravidelně pořádaly. Byla to skvělá příležitost, jak se vzájemně poznat a obohatit se. Co je na Vídni také skvělé, je její lokace. Právě ta nabízí spoustu fakultativních výletů do blízkých zemí a měst (např. Budapešť, Bratislava, Graz, Salzburg,...). Někteří Erasmáci z naší party využili plného potenciálu mezinárodního letiště, díky čemuž se během krátkého lockdownu, kterým jsme si prošli, podívali do několika dalších evropských metropolí. Pro ty, co holdují večírkům a klubům, nabízí Vídeň též desítky různých možností. Z míst a eventů, které bychom vám rozhodně doporučily, jsou: Lange Nacht der Museen (začátkem října), Schönbrunn a jeho zahrady, Volksgarten, Haus des Meeres, Haus der Musik, Kunsthistorisches a Naturhistorisches Museum, Staatsoper, Musikverein, Cafe Demel (NEJLEPŠÍ SACHR), Cafe Central, Cafe Neko (kočičí kavárna v centru Vídně), Cafe Landtmann, Hofburg, Prater, Leopoldsmuseum, Belvedere, vánoční trhy (zejména Schönbrunn a Karlsplatz), bruslení před radnicí, Prunksaal, Setagayapark (park, který se hodí navštívit zejména na podzim) a spousty dalších. Podzim ve Vídni byl naprosto dechberoucí.

Pokud jste náš příspěvek dočetli až sem, stále váháte a nejste si jisti, nemějte strach. Cítily jsme se úplně stejně. Nakonec zjistíte, že většina obav je naprosto zbytečná. Vyjíždíte jako jednotlivci? Nevadí, seznámíte se - a to brzy. Máte strach ze svých jazykových dovedností? Nemějte, anglicky se domluvíte vždycky. Jste znejistění vlivem neočekávaných událostí (ehm ehm pandemie) - zapomeňte na ně! Jestli nám poslední dva předchozí roky pomohly uvědomit si něco důležitého, pak je to skutečnost, že bychom měli žít tady a teď. Nikdy nevíme, co nám přinese zítřek, natož příští semestr. Někdy je zkrátka třeba učinit možná i trochu riskantní rozhodnutí, ale o tom je život, ne? Tak na co čekáš? Sbal kufry a šup na Erasmus!!

Buenos días chicxs!

Tímto příspěvkem bych se ráda se s vámi se všemi podělila o moji zkušenost se studijním pobytem ve Španělsku v rámci programu Erasmus+.

Vídeň je opravdu nádherné město. Navštívila jsem ho v zimním semestru roku 2019/2020 a svého rozhodnutí nelituji. Obohatilo mě to po všech stránkách. A mohou se zůčastnit opravdu všichni, i ti, kteří neovládají jazyk. Ta neváhej a šup šup, Vídeň čeká. 

K myšlence vyjet na Erasmus jsem přišel poměrně náhodou. Dlouho jsem ale neváhal a začal se na pobyt v zahraničí připravovat. V zimním semestru druhého ročníku jsem tedy vyrazil na Erasmus+ pobyt do skotského Paisley.